Šestiletý chlapec nemá být nucen trávit víkendy s lidmi, které si nepamatuje, jen proto, že si s ním v minulosti vytvořili vztah dospělí. Rozhodující není citová vazba dospělých k dítěti, ale to, zda dítě samo vztah prožívá a zda by mu jeho přerušení skutečně ublížilo. To je hlavní poselství čerstvého nálezu Ústavního soudu, který se zastal pěstounky – biologické babičky – a zrušil rozhodnutí krajského soudu o styku dítěte s nepříbuznými osobami.
Podle Ústavního soudu soudy nesmí z úpravy styku dělat prostředek k „udržování vazeb“, pokud to není v nejlepším zájmu dítěte a pokud své závěry řádně a přesvědčivě neodůvodní. O věci rozhodl první senát Ústavního soudu ve složení předsedkyně Dita Řepková, soudkyně zpravodajka Kateřina Ronovská a soudce Jan Wintr.
Když z babičky přestane být babička
Případ se týkal chlapce, kterého soud svěřil do pěstounské péče jeho biologické babičky poté, co matka dítěte i tehdy zapsaný otec nastoupili do výkonu trestu za drogovou trestnou činnost. Matka muže zapsaného jako otec – tedy osoba vystupující jako „babička z otcovy strany“ – se s dítětem v minulosti stýkala a později požadovala soudní úpravu styku.
Mezitím soud pravomocně určil, že muž zapsaný v rodném listě není biologickým otcem dítěte. Krajský soud přesto rozhodl, že se dítě s těmito dnes již nepříbuznými osobami může stýkat jeden víkend v měsíci.
Ústavní soud: Nejprve vztah dítěte, pak újma
Ústavní soud krajskému soudu vytkl, že nedodržel zákonný postup, který občanský zákoník pro styk nepříbuzných osob s dítětem stanoví. „Rozhodný není citový vztah navrhovatelů k dítěti, ale naopak citový vztah dítěte k těmto osobám,“ uvedl Ústavní soud.
Teprve pokud soud dospěje k závěru, že dítě má k nepříbuzné osobě nepřechodný citový vztah, může se zabývat druhou podmínkou – tedy tím, zda by absence styku znamenala pro dítě újmu. Touto otázkou se však krajský soud nezabýval vůbec.
Kamera nestačí, výpověď dítěte nelze obejít
Krajský soud postavil své rozhodnutí především na kamerovém záznamu z chodby soudu, kde se dítě před jednáním setkalo s navrhovateli. Z krátkého setkání dovodil existenci pozitivního a trvalého vztahu.
Ústavní soud takový postup odmítl. Krajský soud podle něj pominul výpověď samotného dítěte, které uvedlo, že si na tyto osoby nepamatuje, i stanovisko opatrovníka. „Závěr o existenci pozitivního a nikoliv pouze přechodného vztahu nemá oporu v provedeném dokazování,“ konstatoval Ústavní soud. Pouhá bezprostřední reakce dítěte podle něj nemůže nahradit skutečné posouzení jeho citových vazeb.
Mohlo by vás zajímat
Pěstounka není kulisa řízení
Ústavní soud zároveň zdůraznil, že krajský soud přehlédl postavení pěstounky, která nese zákonnou odpovědnost za každodenní péči, stabilitu a výchovu dítěte. „Soud se vůbec nezabýval postavením stěžovatelky, která je z pozice pěstounky povinna řádně pečovat o svěřené dítě,“ uvedl Ústavní soud.
Při hodnocení nejlepšího zájmu dítěte měl krajský soud zohlednit i širší rodinné vazby, včetně vztahů s biologickým otcem a jeho rodinou. Měl také posoudit, zda pravidelné víkendové pobyty u nepříbuzných osob nenarušují rodinný život dítěte. „Trávení každého třetího víkendu v měsíci u nepříbuzných osob, během kterého je dítěti upřen rozvoj vztahů s jeho příbuznými, nemůže vést k uspokojivému sladění rodinného života,“ uzavřel Ústavní soud.
Věc se vrací k novému projednání
Ústavní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Znovu připomněl, že styk s nepříbuznými osobami není nárokem dospělých, ale výjimečným institutem, který musí soud vždy opřít výhradně o zájem dítěte.
Pokud obecné soudy tato kritéria nerespektují, porušují podle Ústavního soudu právo na soudní ochranu i princip nejlepšího zájmu dítěte.
