Za drogový delikt odsoudil před deseti lety rakouský soud českého advokáta. V důsledku toho ho Česká advokátní komora vyškrtla ze seznamu advokátů, když přestal splňovat podmínku bezúhonnosti. Teď se do advokacie pokusil vrátit. Nejvyšší správní soud ho ale ve sporu s komorou nepodpořil.

Rakouská justice advokáta s iniciály L.S. potrestala roční podmínkou v únoru 2016 za trestný čin výroby nebo přípravy omamných a psychotropních látek nejen pro vlastní potřebu a dále pro zločin obchodu s návykovými látkami. Tuzemská stavovská organizace na to reagovala vyloučením provinilce ze svých řad. Dovodila také, že ho nemůže opětovně zapsat dříve než po uplynutí pěti let od pravomocného rozhodnutí o jeho vyškrtnutí.

Žádný zápis z rejstříku trestů

S tím ale právník nesouhlasil a proti svému nezapsání do seznamu advokátů se bránil žalobou. V ní odmítl, že by ho v Rakousku někdy odsoudili. Pokazoval na to, že má tam i v tuzemsku „čistý“ trestní rejstřík.

Nejvyšší správní soud ale už dříve rozhodl, že „stavovská“ bezúhonnost je širší než pouhá beztrestnost. Proto předložení čistého rejstříku trestů po zahlazení potrestání ještě nutně neznamená, že takový žadatel je bezúhonný pro výkon advokacie. K tomu je zapotřebí občanská, mravní a profesní zachovalost. Pochybnosti o ní totiž nezakládají dostatečnou důvěru, že advokát bude čestně a svědomitě plnit své povinnosti.

Usvědčily ho notifikace od rakouských úřadů

Advokátní komora si přes Rejstřík trestů a Policii ČR obstarala notifikaci z rakouské strany s informací o odsouzení. Vyškrtnutý advokát na to reagoval námitkou, že ustanovení zákona o rejstříku trestů je protiústavní. Postup prý koliduje s právem na ochranu soukromí i osobních údajů a svobodnou volbu podnikání. Podle něj tím institut zahlazení odsouzení pozbývá smyslu, když zákonné restrikce je možné obejít. U soudu proto zpochybnil, že tyto dokumenty mohou posloužit jako procesně použitelný důkaz.

Pražský městský soud v nyní zpřístupněném rozsudku sp. zn. 18 A 84/2022 potvrdil, že i on má o způsobu a oprávněnosti uchování údajů o notifikacích pochybnosti. Proto se k nim rozhodl nepřihlížet. „To však nic nemění na závěru, že se žalobce trestného činu dopustil a že za něj byl v Rakousku pravomocně odsouzen,“ uvádí odůvodnění. Svědčí proto další důkazy, které si soud obstaral. Například Evropský zatýkací rozkaz vydaný v souvislosti s nikoli bagatelní trestnou činností.

Čas léčí, ale lež diskvalifikuje

Toto odsouzení však samo o sobě správní soud nepovažoval za rozhodující důvod pro kauzu. „Pro úvahy soudu totiž byla a stále je rozhodující druhá významná rovina případu, že žalobce odsouzení zatajil a dále ho popírá,“ uvedl senát 18A. Právník totiž už dříve podepsal nepravdivé čestné prohlášení k žádosti o zápis do seznamu advokátů.

V něm mimo jiné prohlásil, že se nedopustil žádného jednání, které by mohlo ohrozit důvěru veřejnosti v řádný výkon advokacie nebo snížit důstojnost a vážnost advokátního stavu. Podle soudu tím „nepoctivě využil prostor, který mu právní úprava evidování odsouzení v cizině poskytovala,“ a neoprávněně tak byl už dříve zapsán jako advokát. Kdyby v čestném prohlášení nelhal, komora by ho už před lety mezi sebe nevpustila.

Mohlo by vás zajímat

„Od něj jako od právníka bylo na místě požadovat, aby i v případě subjektivních pochybností uvedl, že se dopustil jednání, které mohlo (ne nutně muselo) ohrozit důvěru veřejnosti v řádný výkon advokacie,“ vysvětlil soud.