Bratr, synovci i matka zemřelého podnikatele tvrdili, že léta pomáhali budovat rodinný zemědělský závod. Po jeho smrti chtěli získat přednostní právo k podniku. Nejvyšší soud jim ale vzkázal, že samotná práce v rodinném podniku z člověka dědice nedělá. Pokud rodina vztahy právně neošetří, může po smrti vlastníka vzniknout nanejvýš pohledávka.
Případ, který řešil Nejvyšší soud, se týkal pozůstalosti po podnikateli provozujícím zemědělský závod. Část rodiny ale tvrdila, že nešlo o podnik jediné osoby. Na fungování hospodářství se podle ní dlouhodobě podílel také bratr zůstavitele, jeho synovci i matka.
Když podnikatel zemřel, začali tito příbuzní v pozůstalostním řízení tvrdit, že mají ke statku zvláštní právo vyplývající z takzvaného rodinného závodu podle občanského zákoníku. Požadovali přednostní právo k závodu nebo finanční vypořádání svého podílu.
Situaci komplikovalo to, že zůstavitel nezanechal závěť ani dědickou smlouvu. Dědictví proto podle zákona připadalo jeho dvěma synům. Spor se nakonec dostal až k Nejvyššímu soudu, kde o dovolání rozhodoval senát vedený předsedou Romanem Fialou.
Vznik nového dědického titulu
Příbuzní v dovolání argumentovali tím, že se dlouhodobě podíleli na budování i provozu rodinného závodu. Právě proto podle nich měli mít možnost podnik převzít. Tvrdili také, že opačný výklad může vést k rozpadu rodinných podniků budovaných po generace širší rodinou.
Senát Nejvyššího soudu jejich argumentaci neuznal. Zdůraznil, že české dědické právo připouští jen zákonem vymezené dědické tituly. „Vzhledem k tomu, že dědické tituly, na jejichž základě dochází k dědění, jsou taxativně vymezeny ustanovením § 1476 o. z., dle kterého se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona, má dovolací soud shodně se soudy v projednávaném případě za to, že právní úprava rodinného závodu, jež osobám zúčastněným na rodinném závodu přiznává za splnění podmínek ustanovení § 704 odst. 1 o. z. přednostní právo k rodinnému závodu, takto zákonem taxativně vymezený okruh dědických titulů nerozšiřuje, a tím pádem ani nevymezuje nový specifický okruh dědiců,“ uvedl Nejvyšší soud.
Mohlo by vás zajímat
Soud zároveň připomněl, že zákonodárce ustanovením o rodinném závodu „nekonstruoval nový dědický titul“. Nejvyšší soud tak odmítl výklad, podle kterého by dlouhodobá práce v rodinném podniku automaticky zakládala právo na dědictví.
Rodinný závod podle soudu nezakládá spoluvlastnictví
Nejvyšší soud se podrobně věnoval také samotné povaze rodinného závodu a právům členů rodiny, kteří se na jeho provozu podílejí. Připomněl přitom svou starší judikaturu, podle níž účast člena rodiny na provozu rodinného závodu nepředstavuje vlastnické ani spoluvlastnické právo k majetku.
„Účastenství člena rodiny na provozu rodinného závodu má povahu závazkového právního vztahu vůči majiteli rodinného závodu – je souborem obligačních práv a povinností. Účastenství není věcným právem, především není vlastnictvím, ani spoluvlastnictvím rodinného závodu. Veškerá věcná práva vůči závodu tak zůstávají v rukou člena rodiny, který se stal vlastníkem rodinného závodu a na jehož provozu se ostatní účastní,“ uvedl Nejvyšší soud.
Podle soudu z toho vyplývá, že člověk podílející se na provozu rodinného závodu může mít vůči vlastníkovi určité majetkové nároky. Nemá ale automaticky právo na dědictví ani spoluvlastnický podíl. „Z uvedeného je tedy zřejmé, že osoba podílející se na provozu rodinného závodu, nejde-li přímo o osobu majitele rodinného závodu, má pouze postavení věřitele vůči majiteli rodinného závodu,“ stojí v usnesení.
Příbuzní mohou vystupovat jen jako věřitelé
Právě na tomto základě Nejvyšší soud uzavřel, že příbuzní podílející se na provozu rodinného závodu mohou v pozůstalostním řízení vystupovat maximálně jako věřitelé. „Osobám uplatňujícím přednostní právo k části pozůstalosti – obchodnímu závodu zůstavitele, jenž považují za rodinný závod ve smyslu ustanovení § 700 a násl. o. z., případně uplatňujícím právo na vypořádání jejich podílů na tomto závodu, tak může svědčit postavení účastníka pozůstalostního řízení pouze z titulu věřitele zůstavitele,“ uvedl soud.
Ani takové postavení ale podle Nejvyššího soudu neznamená plnohodnotnou účast v dědickém řízení. Věřitel se může účastnit jen některých částí řízení, například pokud navrhne soupis pozůstalosti. „Věřitel zůstavitele se účastníkem řízení při projednávání pozůstalosti stává jen výjimečně, a to za podmínek uvedených v § 112 z. ř. s., přičemž toto ustanovení mu nezakládá právo na účast při jiných úkonech,“ upozornil Nejvyšší soud.
Podle soudu navíc musí věřitel svou pohledávku skutečně prokázat. V tomto případě by proto bylo nejprve nutné prokázat existenci rodinného závodu i konkrétní nároky jednotlivých příbuzných.
Rozhodnutí může být důležité pro rodinné firmy
Rozhodnutí může výrazně ovlivnit fungování rodinných firem a hospodářství, kde vztahy často stojí spíše na důvěře a neformálních dohodách než na smlouvách.
Nejvyšší soud totiž jasně naznačil, že dlouhodobá práce pro rodinný podnik sama o sobě nezaručuje podíl na majetku po smrti vlastníka. Bez závěti, dědické smlouvy, převodu podílů nebo jiné právní dohody tak může z let práce v rodinném podniku zůstat jen obtížně vymahatelná pohledávka.
Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 8. dubna 2026, sp. zn. 24 Cdo 2434/2025.
