Stát by mohl nově fakticky rozhodnout o konci advokáta. Návrh zákona o ekonomické ochraně státu totiž dává Finančnímu analytickému úřadu (FAÚ) mimořádně silné pravomoci vůči České advokátní komoře. Podle člena jejího představenstva Michala Žižlavského jde o zásah do nezávislosti advokacie i advokátní mlčenlivosti, který v některých ohledech připomíná poměry po roce 1948.
Proč podle vás návrh zákona o ekonomické ochraně státu představuje zásah do principů právního státu?
Finanční analytický úřad nepochybně plní důležitou roli v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Ze své praxe advokáta a insolvenčního správce vím, že FAÚ již v mnoha případech prokázal svou schopnost chránit finanční systém. Návrh zákona o ochraně ekonomických zájmů státu v jeho současné podobě ovšem přímo útočí na samotné základy právního státu. Potíž je v tom, že bez existence právního státu ztrácí ochrana finančního systému svůj význam.
Na síti LinkedIn jste napsal, že návrh v některých ohledech připomíná zákony z období po roce 1948. V čem podle vás spočívá tato podobnost?
Zákon na ochranu lidově demokratické republiky a navazující zákon o státním soudu představují temnou kapitolu naší historie. Jsou to normy, které po komunistickém puči v roce 1948 destruovaly na našem území právní stát. Podstata té destrukce spočívala v tom, že se extrémně posilovala moc státu nad právním prostředím. Jaký dopad to mělo na ekonomiku a finanční systém, už víme. Advokáti tehdy mohli být snadno perzekvováni, když někoho zastupovali způsobem, který se nelíbil vládnoucí straně. Nedejbože, když to byl člověk s vlastním názorem nebo podnikatel, který měl nějaký majetek. Vládnoucí straně byla fakticky podřízena státní moc a zejména prokuratura.
A tady je ta podobnost. Také současný návrh zákona o ekonomické ochraně státu omezuje právo lidí, podnikatelů a firem na nezávislou právní pomoc, protože zavádí přímý dozor státu nad advokáty. Otevírá státu dveře dokořán k tomu, aby vstupoval do prostoru důvěrné komunikace mezi advokátem a klientem. Největší exces vidím v tom, že návrh umožňuje FAÚ přikázat České advokátní komoře, aby advokátovi pozastavila výkon advokacie nebo mu úplně znemožnila výkon advokátní praxe. A to bez toho, že je proti advokátovi vedeno trestní nebo kárné řízení.
Ministerstvo financí tvrdí, že změny vycházejí z evropských pravidel proti praní špinavých peněz. Požaduje skutečně Evropská unie tak široké pravomoci pro Finanční analytický úřad?
Nevyplývá. To, co zmiňuji, po nás evropská legislativa vůbec nepožaduje. Je to čistý gold-plating. Docela by mě zajímalo, v čích hlavách se něco takového rodí.
Návrh počítá i s možností, že se Finanční analytický úřad dostane k informacím chráněným advokátní mlčenlivostí. Jaký dopad by podle vás mohl mít na vztah mezi advokátem a klientem?
Destruktivní. Kdo by chtěl, aby ho zastupoval advokát, kterému stát monitoruje komunikaci a kterého se snadno zbaví, když hájí zájem klienta, který se nelíbí státní moci?
Zastánci přísnější kontroly připomínají i kauzu advokátky Hany Sukové, která zpronevěřila peníze z advokátních úschov. Neměl by stát po takových případech získat silnější dohled nad advokacií?
Nechci zlehčovat kauzu Suková. Ta reforma již ale proběhla. Máme zcela novou právní úpravu, která přináší efektivní způsob ochrany klientských prostředků, podobný tomu, jaký mají banky. Po vzoru bank jsme také zřídili Garanční fond České advokátní komory, který slouží k odškodnění klientů, kteří by byli případně poškozeni. To považuji za standardní řešení. Jdeme v tom dál než například Notářská komora, která takový fond nemá.
