Sdílení komunitní elektřiny se z pohledu veřejných zakázek řídí jinými pravidly než standardní výběr dodavatele energie. Vyplývá to ze společného stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstva pro místní rozvoj (MMR). Dokument, který je dostupný na webu ÚOHS, má za cíl vyjasnit postup pro obce a kraje.
„Naším cílem je poskytnout zadavatelům právní jistotu při využívání nových možností komunitní energetiky a současně zajistit soutěžní prostředí při zadávání veřejných zakázek a transparentní nakládání s veřejnými prostředky,“ uvedl k vydání dokumentu předseda ÚOHS Petr Mlsna.
Kdy jde o veřejnou zakázku?
Sdílení elektřiny představuje v českém právu nový institut. Jeho podstatou je efektivní využívání vlastní vyrobené elektřiny, nejčastěji ze solárních panelů, a následné sdílení přebytků s dalšími odběrateli. Nejedná se tedy o podnikání založené na nákupu a prodeji energie za účelem zisku.
Z hlediska zákona je však podstatné, zda je proces úplatný. „Z pohledu veřejného zadávání je klíčové, že pokud veřejný zadavatel získává sdílenou elektřinu za úplatu, jedná se zpravidla o veřejnou zakázku pravidelné povahy na dodávky. Uzavření takového smluvního vztahu proto podléhá pravidlům zákona o zadávání veřejných zakázek,“ upozornil ÚOHS.
Stanovisko detailně popisuje i způsob výpočtu předpokládané hodnoty zakázky. V tomto směru jsou sdílení a běžné dodávky posuzovány odděleně. „Zadavatelé proto při stanovení předpokládané hodnoty zakázky na sdílení elektřiny nemusí započítávat hodnotu elektřiny nakupované prostřednictvím běžné smlouvy s obchodníkem,“ vysvětluje úřad.
Rozdíly v garancích a rizicích
Tento přístup reflektuje zásadní rozdíly mezi oběma režimy. Zatímco komerční obchodník zajišťuje garantovanou a nepřetržitou dodávku elektřiny a přebírá veškerá související rizika, sdílení je založeno pouze na využití aktuálních přebytků výroby. Jejich objem ani časovou dostupnost nelze dopředu garantovat.
Metodika řeší také specifické situace v rámci samospráv, například když elektřinu sdílí obec či kraj se svými příspěvkovými organizacemi nebo městskými společnostmi. Při splnění zákonných podmínek není takový postup považován za veřejnou zakázku. Stejně tak se za zakázku nepovažuje samotný vstup veřejné instituce do energetického společenství. Situace by se však změnila v momentě, kdy by instituce začala za využívanou elektřinu platit.
Nová pravidla bez limitů
Dosavadní pravidla pro obce byla striktnější – společenství mohla mít maximálně 1000 členů a jejich územní působnost byla omezená. To se však mění. Od 1. července letošního roku mohou být subjekty členy energetických společenství již bez těchto limitů.
