Muž odsouzený za dlouholeté týrání manželky a nezletilé dcery neuspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu. Senát vedený soudcem Ondřejem Církem odmítl jeho argument, že vlastní dítě nelze započítat jako druhou oběť pro přísnější trestní sazbu. Podle soudu by takový výklad vedl k absurdním důsledkům.
Po více než dvacet let podle soudů psychicky i fyzicky týral svou manželku, přibližně deset let pak také nejmladší dceru. Manželku pravidelně bil, urážel a ponižoval, dceru bil rukou, páskem i kabelem od žehličky. Při hádkách jí říkal, aby skočila pod vlak nebo spáchala sebevraždu. Poslední útok skončil otřesem mozku a hospitalizací dítěte. U obou poškozených se následně rozvinula posttraumatická stresová porucha.
Krajský soud mu uložil pětiletý trest odnětí svobody, tedy nejnižší možný trest podle použité kvalifikace. Odvolání Vrchní soud v Praze zamítl a stejně dopadlo i dovolání k Nejvyššímu soudu.
Chtěl nižší sazbu
V dovolání muž netvrdil, že by se skutky nestaly. Spor vedl především o právní kvalifikaci. Namítal, že dcera je chráněna skutkovou podstatou týrání svěřené osoby, a proto ji nelze současně započítat jako druhou poškozenou osobu pro použití přísnější sazby u trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Podle něj by takový výklad představoval nepřípustnou analogii v neprospěch pachatele.
Nejvyšší soud tento výklad odmítl. Připomněl, že v projednávané věci šlo o jediný skutek, který směřoval proti dvěma různým osobám žijícím ve společné domácnosti, z nichž jedna byla zároveň svěřenou osobou. Proto bylo správné použít jednočinný souběh obou trestných činů. „S takovouto účelově vytvořenou konstrukcí se však rozhodně nelze ztotožnit,“ uvedl Nejvyšší soud. Podle soudu by opačný výklad vedl k nelogickému výsledku.
Nelze připustit, říká Nejvyšší soud
„Obviněný se prakticky domáhá toho, aby za jednání podstatně závažnější byl právě kvůli tomu, co závažnost činu zvyšuje, potrestán naopak mnohem mírněji. To samozřejmě nelze připustit,“ zdůraznil senát.
Nejvyšší soud současně výslovně doplnil svou dosavadní judikaturu. Konstatoval, že pokud pachatel týrá dvě osoby žijící ve společném obydlí, z nichž jedna je zároveň svěřenou osobou, a oběma způsobí těžkou újmu na zdraví, je namístě použít i kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 199 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy způsobení těžké újmy nejméně dvěma osobám. Jinak by podle soudu nebyla dostatečně vyjádřena závažnost činu.
Šikana příčinnou souvislost nepřerušila
Další část dovolání směřovala proti závěru, že obě poškozené utrpěly těžkou újmu na zdraví. Muž tvrdil, že psychické obtíže mohly souviset také se školní šikanou dcery nebo jinými rodinnými okolnostmi.
Nejvyšší soud připomněl obecnou zásadu trestního práva, že příčinná souvislost se nepřerušuje jen proto, že vedle jednání pachatele působily i další okolnosti. Rozhodující je, zda jednání pachatele představovalo významnou příčinu vzniku následku. „Na základě provedeného dokazování nemá dovolací senát nejmenších pochyb o tom, že jednání dovolatele se na vzniku těžšího následku na zdraví obou poškozených podílelo zcela zásadním způsobem,“ uvedl soud.
Mohlo by vás zajímat
Přidal i neobvykle expresivní poznámku, že vzhledem k délce a intenzitě týrání by bylo podle něj „polovičním zázrakem“, pokud by se u poškozených žádná posttraumatická stresová porucha nerozvinula.
Na mimořádné snížení trestu není nárok
Obviněný žádal také mimořádné snížení trestu. Argumentoval tím, že se přiznal, projevil lítost, uhradil odškodnění poškozeným, léčí se a stará se o mentálně postiženou dceru.
Ani zde Nejvyšší soud neuspěl. Připomněl, že na mimořádné snížení trestu podle § 58 trestního zákoníku není právní nárok a že soud jej může použít jen ve zcela výjimečných případech. V projednávané věci navíc muž dostal trest na samotné dolní hranici zákonné sazby, takže o jeho nepřiměřené přísnosti podle Nejvyššího soudu nemohla být řeč.
