O kompetenční žalobě prezidenta kvůli summitu NATO se už rozhodlo, tvrdí vláda. Vychází z toho, že prezidentův návrh na předběžné opatření se shoduje s částí prezidentova návrhu na text nálezu Ústavního soudu. Tím se podle vlády předmět řízení vyčerpal. Navíc došlo k porušení rovnosti zbraní v procesu, protože vláda návrh na předběžné opatření neobdržela. Uvádí to kabinet ve svém vyjádření k žalobě.
Spor Petra Pavla s vládou Andreje Babiše (ANO) kvůli cestě do Ankary a obecně na summity NATO zatím neskončil. Právní souboj pokračuje ve vyjádření kabinetu k prezidentově žalobě. Vláda v něm mimo jiné napadá obsahovou totožnost návrhů. V jednom Pavel navrhuje předběžné opatření, zatímco další dva jsou návrhy nálezů soudu.
Tři petity o summitu NATO
Prezident Ústavnímu soudu v kompetenční žalobě navrhl tři různé petity. Petit je část žaloby, ve které navrhovatel přesně uvádí, jak má podle něj soud rozhodnout. V prvním měl Ústavní soud předběžným opatřením podle občanského soudního řádu nařídit vládě, aby zajistila jemu a jeho delegaci účast na summitu NATO v Ankaře. Dále aby mu tuto účast neztěžovala.
Následuje návrh na výrok Ústavního soudu. Podle něho má soud konstatovat, že o účasti prezidenta na summitech NATO rozhoduje prezident. Dále má zrušit usnesení vlády ohledně účasti prezidenta na summitu v Ankaře. A ještě, zakázat vládě, aby prezidentovi v účasti „na summitech“ NATO bránila a přikázat jí, aby tuto účast pro něj a jeho doprovod zajistila.
Domáhá se cesty do Ankary, kde už byl
Jenže prezident Ústavnímu soudu předkládá další alternativní petit. Podle něho pro případ, že soud prezidentovu návrhu nevyhoví, má Ústavní soud vydat tento nález: O účasti prezidenta na summitu NATO v Ankaře 6. – 7. července 2026 rozhoduje prezident. Usnesení vlády se ruší. Vládě se přikazuje, aby zjistila účast prezidenta na tomto summitu v Ankaře a jeho účastni v Ankaře na summitu nebránila.
A přesně toto se podle vyjádření vlády už stalo. Petr Pavel v Ankaře byl. Ústavní soud rozhodl předběžným opatřením to, co prezident navrhuje, aby rozhodl nálezem. Na tento rozměr už upozornil i ústavní právník Ondřej Preuss. „Problém ale vidím v tom, že předběžné opatření by zpravidla nemělo předjímat konečné rozhodnutí ve věci. A právě první navržený výrok míří k tomu, aby Ústavní soud předběžně potvrdil, že o účasti na summitech rozhoduje prezident. To je podle mě poměrně odvážný požadavek,“ řekl v rozhovoru pro Českou justici.
Podle tiskové zprávy Ústavního soudu, zvažoval soud rozhodnout i ve věci samé. Shledal to ale nemožným. „Ústavní soud zvažoval též rozhodnutí ve věci samé (tedy o podstatě kauzy), s ohledem na význam, složitost a mimořádnost kauzy by ale přijetí konečného rozhodnutí nebylo v řádu dní možné,“ uvedl ÚS k předběžnému opatření, které vydal.
Předmět řízení se vyčerpal bez dokazování
Totožnost petitů návrhu na předběžné opatření a výrokového návrhu a jejich převzetí do rozhodnutí o předběžném opatření představuje podle vlády exces.
„Došlo k tomu, že rozhodnutí o předběžném opatření fakticky vyčerpalo předmět řízení,“ uvádí vláda ve svém vyjádření Ústavnímu soudu. Předběžné opatření podle vlády učinilo meritorní řízení zbytečným. „Nahradilo jej rozhodnutím vydaným bez provedení dokazování,“ dochází k závěru vláda.
Mohlo by vás zajímat
Prezident republiky již díky samotnému předběžnému opatření dosáhnul svého. Ať rozhodne Ústavní soud jakkoli, případné meritorní rozhodnutí na této skutečnosti už nic nezmění, upozorňuje vláda.
Zásah do práv vlády ve prospěch prezidenta?
Takový postup podle vlády obchází princip kontradiktornosti. Účastníci řízení nedostali možnost k obraně. Zároveň též došlo k narušení rovnosti zbraní mezi účastníky řízení a navrhovatelem, upozorňuje kabinet.
Jestliže soud předběžným opatřením poskytne ochranu identickou s petitem žaloby/návrhu, dochází k zásahu, který svou intenzitou odpovídá konečnému rozhodnutí. Aniž by ovšem byly splněné procesní garance meritorního řízení, upozorňuje vláda s odkazem na vlastní judikaturu Ústavního soudu. Vláda naráží na fakt, že návrh prezidenta na předběžné opatření vůbec neobdržela.
„Předběžná opatření jsou dočasného charakteru, nezasahují do práv a povinností účastníků řízení konečným způsobem ani jimi není předjímán výsledek řízení ve věci samé,“ používá opakovaně Ústavní soud svůj výrok z nálezu IV. ÚS 802/19.
Také druhá strana požívá práv a ochrany
Vláda ve svém vyjádření odkazuje k rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3193/24. „Při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření je třeba mít na zřeteli, že základním smyslem předběžného opatření je ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá. Zároveň ale musejí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, proti komu předběžné opatření směřuje,“ uvádí v něm Ústavní soud.
Tato ochrana však nemůže dosáhnout takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany, dodává soud.
Totožný návrh, ale bez dokazování
Podle vyjádření vlády Ústavní soud konstantně judikuje, že předběžné opatření, jehož obsah je totožný s petitem žaloby/návrhem rozhodnutí ve věci samé, zpravidla představuje nepřípustné nahrazení meritorního rozhodnutí. „Vede k obcházení dokazování a porušuje právo na spravedlivý proces,“ uvádí kabinet ve svém vyjádření.
Po obsahové stránce jsou obě prezidentem navrhovaná předběžná opatření totožná s petitem/alternativním petitem návrhu pro budoucí rozhodnutí pléna.
Petity se odlišují jen formulací, nikoliv obsahově. S ohledem na obsahovou shodu návrhu na předběžné opatření s petitem návrhu prezidenta není vládě zřejmé, z jakého důvodu Ústavní soud návrh navrhovatele neodmítl, případně nezamítl, uzavírá tuto kapitolu svého vyjádření vláda.
V „obsahové rozporuplnosti“ žaloby spatřuje vláda pode svých slov komplikaci. Ta Ústavnímu soudu fakticky znemožňuje objektivně rozhodnout v předestřeném sporu. „Vnitřní nesourodost se totiž týká samotného vymezení předmětu sporu,“ uvádí vláda. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu pak vláda připomíná, že je soud při svém rozhodování vázán petitem, nikoli jeho zdůvodněním.
