Článek pojednává o inflaci, vládě a ČNB. V červnu minulého roku jsem vysvětloval a upozorňoval, že ČNB má ústavní úkol, a to hlídat inflaci. A právě jsme svědky mediální přestřelky mezi guvernérem ČNB a předsedou vlády.

Trocha otřepané teorie o brzdě

Teorie ústavního práva učí o dělbě moci v demokracii. Jednotlivé složky moci se navzájem omezují tak, aby „žádná ze složek státní moci nezískala výsadní postavení a neohrozila demokratickou povahu politického zřízení – jde o systém omezení moci, který doplňuje princip oddělení jednotlivých mocí. Uvedený princip oddělení státní moci doplněný systémem vzájemného ovlivňování mocí“. Obvykle se hovoří o legislativě, exekutivě a justici. „Uvedené státní moci se kromě oddělení navíc mají i navzájem kontrolovat – „princip brzd a protivah“ (či „rovnovah“ podle anglického checks and balances). Cílem je zamezit tendencím ke koncentraci moci, bránit libovůli a případnému zneužití státní moci a tím chránit jednotlivce.“

A v ústavě je zabudována jedna brzda a protiváha o které se moc nehovoří. No spíše vůbec, protože se vymyká klasickému dělení na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Pokud by se náhodou moc výkonná (vláda) a část moci zákonodárné (většina v poslanecké sněmovně), zkrátka politici, společně nebo i jen některá z nich „urvali ze řetězu“, a rozhazovali peníze plnými hrstmi (významný deficit státního rozpočtu), a zapříčinila inflaci, pak zde má nastoupit protiváha ve formě ČNB, když v souladu s čl. 98 Ústavy „Hlavním cílem její (ČNB) činnosti je péče o cenovou stabilitu.“ Připomeňme si, že inflace je zlo a velká inflace je velké zlo. A Německo mělo ve 30. létech velkou inflaci.

Zákony chrání ČNB (členy bankovní rady), aby byli nezávislí. Např. členy bankovní rady jmenuje prezident bez kontrasignace (čl. 62 ústavy). K odvolání člena bankovní rady je naopak kontrasignace vyžadována (čl. 63 ústavy). Volební období je 6 let. A nezávislá má být, aby plnila svůj základní a jediný ústavní cíl.

Inflace

ČNB má pečovat o cenovou stabilitu. Což se všeobecně vykládá, že roční inflace má být 2 %. A ČNB dle mého správně vysvětluje, že není možné „se trefit přesně“, a proto uvádí inflační pásmo 1 – 3 %.  ČNB definuje inflaci stejně jako Český statistický úřad jako meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen. Inflaci na grafu vidíme.

Zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/inflace_spotrebitelske_ceny

Poslední údaj je za březen 2023. Inflace je ve výši 15 %. Pod 3% byla inflace naposledy v červnu 2021. Pod 2 % byla inflace naposledy v dubnu 2018. Od června 2021 ČNB neplní svůj vlastní inflační cíl ani v tolerančním pásmu. Dle prognózy ČNB – jaro 2023 z 3. 5. 2023 bude v roce 2023 inflace ve výši 11,2 %. A v roce 2024 bude 2,1 %.

V tabulce níže vidíme, že ČNB od 5. 5. 2022 zvyšovala až na jednu výjimku odhad inflace pro rok 2023. Nejvyšší odhad inflace pro rok 2023 učinila ČNB v posledním odhadu. ČNB pořád zvyšuje odhady inflace pro rok 2023.    

Zdroj: https://www.cnb.cz/cs/menova-politika/zpravy-o-menove-politice/

Bohužel ČNB si sama vymyslela výjimku z plnění inflačního cíle. Jinými slovy sama si vymyslela, kdy nemusí dodržovat ústavu. „K potřebě uplatňovat výjimky z plnění inflačního cíle vede názor, že není ekonomicky optimální reagovat na přímé dopady nárazových změn faktorů mimo vliv centrální banky. Jedná se často o dopady administrativních či regulatorních opatření či o šoky na straně nabídky, které jsou zcela či ve značné míře mimo dosah opatření měnové politiky a snaha centrální banky udržet inflaci na cíli by za těchto okolností vedla k nežádoucím výkyvům ekonomického vývoje a zaměstnanosti. ČNB proto na primární dopady takových šoků nereaguje a tzv. je „výjimkuje“.“ Ještě jednou, dle ČNB „snaha centrální banky udržet inflaci na cíli by za těchto okolností vedla k nežádoucím výkyvům ekonomického vývoje a zaměstnanosti.“ Ale ústavním cílem ČNB není udržovat zaměstnanost nebo ekonomický vývoj. Problematika zaměstnanosti a ekonomického vývoje je čistě politická záležitost. A ČNB není politickou organizací. A tyto cíle nemohou být nad cílem stanoveným ústavou, protože ústava je postavena nad prostý zákon. Vinou tohoto výjimkování máme dlouhodobě vysokou inflaci.  

Deficity státního rozpočtu

Faktem je, že státní rozpočet vykazuje v posledních letech šílené deficity v řádu stovek miliard Kč. Meziroční nárůst deficitu byl mezi roky 2019 a 2020 více než 10-ti násobný.  

Skutečné deficity v každém z let 2020 – 2022 byly vyšší než součet deficitů státního rozpočtu ČR za roky 1993 až 2003. A problémem je, že to nikomu nevadí. Žádná politická opozice nekřičí „Když my vyhrajeme volby, tak snížíme deficit.“ Nekřičí – vládo sniž deficit. Jinými slovy vláda utrácí už několik let jako smyslů zbavená a nikomu to nevadí.

Bohužel vláda není nijak ústavně či zákonně omezena neutrácet. Je to čistě politická záležitost. Legislativa v tomto vládu neomezuje. Vládu má omezovat strach z příštího nezvolení, pokud bude mocně utrácet. Samozřejmě, že dlouhodobé vysoké deficity státního rozpočtu je jedním z důvodů inflace. Deficity státního rozpočtu prostě nepůsobí protiinflačně.    

Přestřelka

V květnu 2023 guvernér ČNB upozorňuje po zasedání bankovní rady vládu, že má začít šetřit, jinak zvýší úrokové sazby, aby snížil inflaci. „Cesta k nižší inflaci vede přes snižování deficitu státního rozpočtu. Podtrhuji. Snižování deficitu státního rozpočtu…… Pokud nebude oznámen dlouhodobě kredibilní konsolidační balíček tak to prostě vytváří proinflační tlaky do budoucna. A my zřejmě budeme muset zvyšovat úrokové sazby. A bojovat proti tomu impulsu, která dává ekonomice vláda.“ Předseda vlády odpověděl, že za inflaci je odpovědna ČNB.

Guvernér má pravdu, že vláda vytváří proinflační tlaky (a opozice ještě větší, vzpomeňme, jak se schvalovala nižší valorizace důchodů v poslanecké sněmovně). Ovšem to vláda může. To je politika, i když příšerná. Když tak si zvolíme ve volbách jinou vládu. ČNB však není politická organizace. Jejím úkolem je inflaci tlumit, i kdyby měla jít proti vládě. Proto je velmi nezávislá.     

Brzda, která nebrzdí

Z ústavního hlediska není důležité, jaká je příčina inflace. Jestli jsou to deficity státního rozpočtu, nebo růsty cen komodit na světových trzích, nebo růsty cen potravin v ČR, nebo všechno dohromady. ČNB má hlídat cenovou stabilitu a svým chováním má inflaci snižovat. ČNB si bohužel vymyslela „výjimkování“, a některé příčiny inflace programově neřeší. Výsledkem je, že už více než 2 roky neplní svůj vlastní inflační cíl – 2 %. A ještě dlouho cíl plnit nebude.

Nacházíme se v neobvyklé politické situaci, kdy několik posledních let máme příšerné deficity státního rozpočtu a nikomu to nevadí. Nejsme svědky demonstrací za snížení deficitu. Opozice nekřičí – snižte deficit. Vláda ani sněmovna nemají bohužel právní odpovědnost krotit deficit státního rozpočtu. Jedná se o politickou odpovědnost nikoli právní. A v tom okamžiku má být nezávislá ČNB ústavní brzdou inflačních tlaků politiků. Brzdou, která bohužel nebrzdí více než dva roky.     

Lukáš Křístek