Jak Pavel Svoboda prášil o vztahu ústavy a evropského práva

    Lidovecký europoslanec Pavel Svoboda v článku Jak prezident prášil: ústavní zákon nepřebijí směrnici o zbraních (Aktuálně.cz 24. 1. 2018) kritizoval Miloše Zemana, který jako hlava státu hájí ústavu před evropskými směrnicemi.

    Svobodův postoj vychází z nadřazenosti evropského práva nad právem členského státu Evropské unie, což je dáno jen judikaturou Evropského soudního dvora, který jako evropský orgán straní evropskému právu. Bez evropského práva by Evropský soudní dvůr nebyl nic. Posílením evropského práva, se posílí i moc Evropského soudního dvora. Moc chutná a chutná i soudcům.

    Ve smlouvách o Evropské unii však toto tvrzení nenalezneme. Členské státy neodsouhlasily takovou pozici evropského práva. Přednost evropského práva před vnitrostátními normami u nás vychází ze samotné ústavy. Ta dává mezinárodním smlouvám přednost před zákonem, nikoliv však ústavním zákonem. Smlouvy o Evropské unii nejsou nic jiného než vypověditelné mezinárodní smlouvy a evropské právo je jejich produktem.

    Samotné bruselské orgány nejdou do střetu s ústavami členských států. Především těch mocných. Evropské právo zakazuje diskriminaci podle pohlaví a víry. Nicméně až do účinnosti zákona o následnictví koruny z roku 2013 nástupnické právo v Británii preferovalo muže před ženou, když mladší syn krále měl přednost před starší dcerou. Ještě dnes se může britským premiérem stát jen anglikán, proto Anthony Blair přestoupil na katolictví až 5 měsíců po odchodu z funkce premiéra roku 2007, byť se uvádí, že již dříve byl tajným katolíkem. Jde o nerovnost, kterou však zakotvuje nepsaná britská ústava. Neslyšel jsem, že by někdo z Bruselu vůči tomu cokoliv namítal. Mlčel i europoslanec Svoboda.

    Ústavním zákonem u nás je i ústava. Tvrzení o podřízenosti ústavního zákona evropské směrnici je tvrzení výrazně probruselské a samy bruselské orgány rozpory s ústavami členských států nevyhrocují. Rozhodující je občan. Bude-li kdokoliv jednat u nás podle našeho ústavního zákona, nemůže být za to postižen, byť to bude v rozporu s evropskou směrnicí a bude to vadit lidoveckým europoslancům.

    Zdeněk Koudelka

    Sdílejte
    Předchozí článekPodpora EET aneb O koho se ve skutečnosti opírá ministryně Schillerová
    Další článekMinistr, nebo loutka?
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát.