Ústavní soud rozhod ve věci zrušení jedné věty (ve skutečnosti o metodice) občanského zákoníku plenárním nálezem Pl. ÚS 27/23 ze dne 13. 3. 2024. Žádný ústavní soudce neuplatnil disentní stanovisko.
Formálně okresní soud ve Vyškově podal návrh na zrušení věty druhé ustanovení § 2958 Občanského zákoníku, která zní: „Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“
Česká justice se dlouhodobě zabývá problematikou metodiky NS ve věci náhrady nemajetkové újmy. Naposledy zde nebo předtím: A opět ta metodika (§ 2958 OZ).
Ústavní soud se již k problematice metodiky NS několikrát vyjadřoval a nikoli lichotivě. Tyto judikáty připomíná ústavní soud i nyní. Naposledy v I. ÚS 1010/22 ze dne 8. března 2023, kdy ÚS konstatoval v odst. 36, že „Od účinnosti „nového“ občanského zákoníku uplynulo osm let, uchopení Metodiky soudní praxí již lze v určité míře reflektovat, a lze proto přes proklamované ideje Metodiky (vtělené do její preambule) konstatovat, že se praxe proti jasnému záměru zákonodárce zjednodušujícím způsobem hodnotově vrátila k východiskům úpravy účinné do 31. 12. 2013. Nepřípustný trend přenášení odpovědnosti za rozhodnutí ze soudu na znalce se paradoxně projevuje ještě intenzivněji. Pokračující vývoj nejenže nenaplňuje záměr zákonodárce nastolit ideově novou praxi, nýbrž je v lecčems rigidnější, než tomu bylo před účinností „nového“ občanského zákoníku.“
V odstavci 43 nabádá Nejvyšší soud místo Metodiky vydat závazné stanovisko: „Vzhledem k době, která již od účinnosti nového občanského zákoníku uplynula, a problematickému charakteru Metodiky odklánějícímu se od „podpůrnosti“ a obecné nezávaznosti této pomůcky se nabízí otázka, nenastal-li čas, aby Nejvyšší soud využil své pravomoci sjednotitele judikatury obecných soudů a vydal k problematice výkladu § 2958 o. z. závazné stanovisko vycházející z pečlivé analýzy rozhodovací činnosti obecných soudů, jak předpokládá zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 14 odst. 3.“
Již před rokem 2023 se ústavní soud vyjadřoval nelichotivě k Metodice. Srovnej IV. ÚS 3122/15, odst. 24. Dále IV. ÚS 2706/19, odst. 24, či II. ÚS 2925/20, odst. 58. Nebo I. ÚS 2221/22, odst. 29. Jak také připomíná v plenárním nálezu.
Ústavní soud konstatoval, že věta „Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ není protiústavní. Přiznám se, že jsem si to myslel, protože na větě neshledávám nic protiústavního. Zákonodárce větou dal prostor pro soudní moc. Argument, že kritizovaná věta vede k nejasnosti rozhodovací praxe se dá namítnout, že odstranění věty problém neřeší.
Ústavní soud poznamenává, že vyškovský soud ve skutečnosti neviděl problém v uvedené větě, ale v Metodice Nejvyššího soudu. S tím souhlasím.
Proto bylo otázkou nikoli jestli ÚS zruší uvedenou větu, ale jak se vymezí proti Metodice. A zde jsem zklamán.
ÚS v dost. 53 uvedl: „K požadavkům na ústavně konformní výklad § 2958 občanského zákoníku zohledňujícího Metodiku se Ústavní soud vyjádřil výše. Ovšem sama existence Metodiky jako nezávazné pomůcky pro aplikační praxi vztahující se ke konkrétnímu ustanovení zákona a její tvrzené vady (postup některých soudců Nejvyššího soudu, postup Ministerstva spravedlnosti atp.) by nemohly být důvodem pro zásah Ústavního soudu v podobě zrušení napadeného ustanovení zákona. Proto se Ústavní soud navrhovatelem tvrzenými nedostatky Metodiky podrobněji nezabýval. I kdyby totiž některé navrhovatelovy výhrady byly oprávněné (k čemuž se Ústavní soud nijak nevyjadřuje), nemohlo by to vést ke zrušení napadeného ustanovení.“ (zvýrazněno Křístek)
A konečně souhlasím se závěrem uvedeným v odst. 55: “Podobně jako dříve v nálezu sp. zn. I. ÚS 1010/22 (jeho bodě 56) Ústavní soud připomíná, že obecné soudy při práci s Metodikou ‒ jako výkladovou pomůckou ‒ musí do svých úvah promítnout její nezávazný charakter, jakož i její obsahové limity. Rozhodnutí musí vždy vést ke spravedlivému určení výše náhrady újmy na zdraví v souladu s principem plné náhrady a zásadami slušnosti. Je tedy zjevné, že řešením problémů, které se při aplikaci § 2958 občanského zákoníku mohou objevit, není zrušení jeho věty druhé, nýbrž vhodná, důsledně ústavně konformní intepretace a aplikace tohoto ustanovení.“
Závěrem předpokládám, že v budoucnu nastane odklon od Metodiky, jak sám předpokládá Ústavní soud, a že Nejvyšší soud využije standardní cestu sjednocování judikatury formou závazného stanoviska. Žádná metodiky netrvá věčně. Každá metodika se časem musí upravovat, pokud má být životaschopná. A když nejvyšší soud vydal metodiku k odškodňování, proč ji nevydal i k jiným palčivým problémům civilního práva? Například stanovování výše alimentů a jejich úprava v průběhu času nebo pro oceňování v rámci vypořádání SJM.
Lukáš Křístek
