Pěkně se nám ten poslední rok vybarvil na právnickém poli. Vzájemná netolerance a vrchnostenských manýrů představitelů některých profesí je zvláštní. Státní zástupkyně bere advokátovi v jednací síni spis, jinou státní zástupkyni, která je momentálně v nemilosti, nutí policejní orgán, aby se svlékla do naha a dělala dřepy. Soudce významného soudu pohnán ke kárné odpovědnosti svým nadřízeným, se vyhýbá kárnému jednání s výmluvami, které by on v jednací síni nesnesl.

Každý má právo na všechno. Všechno se musí a nesmí. Vrcholným projevem soudního života u Nejvyššího soudu je odstranění tisíciletého symbolu meče z jeho loga. Nejvyšší správní soud vymýšlí, jak omezit nával stížností tím, že chce klást stěžovatelům další překážky.

Parlament zvyšuje soudní poplatky a „zahnojuje“ právní řád tisícovkou nových předpisů ročně. Jedni exekutoři se smějí a druzí pláčou bojujíce o větší přísun práce i těm, kteří pracovat nechtějí. Politici dumají, jak učinit trestné další lidské jednání a to nejlépe se sazbou 15 let a výše.

Hlava tohoto státu má z výroku soudu legraci a v běžných právních otázkách zkouší ohýbat právo okolo stromu a ještě dál. Advokáti v boji o zužující se krajíc chleba vymýšlejí stále nové praktiky a vedou cenovou válku, jako kdyby právo byly rohlíky na krámě, které za účelem nalákání zákazníků budeme prodávat za 0,90 Kč. Že vidím končící rok černě? Ano, vidím.

Míra agresivity, která prostoupila v minulých letech společnost, dorazila i do právního prostředí, které je známé svou konzervativností a tedy setrvačností. Nechci říct, že se nic nezlepšuje, ale chci poukázat na to, co se zhoršuje. Přestáváme být k sobě slušní, neumíme diskutovat, umíme už jen křičet. Neumíme se přít, chceme jen za každou cenu toho druhého zničit a ponížit. Jistěže existuje mnoho míst, kde se my právníci potkáváme a značný okruh osob, který usiluje o dobro a je schopen spolu diskutovat. Málokdo to však činí veřejně a veškeré názory, které směřují k prospěchu celku, jako kdyby byly hodné zašlapání do země.

Moc bych si přál pro příští rok zejména pochopení těch, kteří mají v právu moc, aby zvážili, zda už jí nemají moc a jestli ji musí používat ze všech sil vždy a v nekonečné míře. Ten kdo je právníkem, právu slouží, právo naplňuje, ač lidem nevybrán, slouží lidu a zájmům země, která by měla vzkvétat. Nebude vzkvétat uzurpována zákazy, přísností, předpisy a nepochopením proto ty druhé. Nebude vzkvétat tam, kde je vše jen síla nebo slabost. Nebude vzkvétat tam, kde nalézání práva a ochrana zájmu jednotlivců či celků bude spíš kalvárií než cestou ke spravedlnosti. Do nového roku bych si tedy přál, abychom o tom začali přemýšlet.

JUDr. Václav Vlk