Advokát Václav Vlk: Obhajoba je vnímána jako zlo, nikoliv jako strážce spravedlnosti

Již více jak rok funguje Unie obhájců ČR. Za tu dobu vydala již patnáct stanovisek ke konkrétním případům porušování občanských práv ze strany policie a státních zástupců, i k obecnějším problémům, jako je zneužívání odposlechů či stíhání místních zastupitelů. „Největším problémem obhajoby je, že je vnímána stále více jako zlo, nikoliv jako strážce spravedlnosti. A útoky na obhájce a advokáty ve veřejném prostoru? To je kapitola sama pro sebe,“ říká člen vedení, advokát Václav Vlk.

Co vnímáte jako největší aktuální problém obhajoby?
Musíme rozdělit témata mediální a témata odborná. A ta odborná jsou hlavní, a vždy byla. Když to vezmu s mírným zobecněním, tak nejžhavější je stále dokola snaha postupně zpřísňovat trestání, kriminalizovat kdejaké jednání, opouštět principy zavinění, rozšiřovat oprávnění ke vstupu do soukromí. Prostě represivní a invazivní metody práce policie dostávají zelenou. S tím samozřejmě souvisí i naprostý nihilismus státu k vlastním chybám, ignorance právních předpisů a verbální snaha veřejně slyšitelných hlasů potlačit práva obhajoby. Malý příklad, často citovaný jedním z našich kolegů, docentem Tomášem Gřivnou – orgány činné v trestním řízení do doby než věc dojde k soudu, mají objasňovat pečlivě skutečnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného. To je jen vtip pro studenty právnických fakult. Realita je extrémně jiná. Když obhajoba namítne vadu přípravného řízení před soudem v poukazu na naprosté ignorování jakékoliv připomínky či důkazního návrhu obhajoby vypadá obhájce jako blbec. Přitom je to fundament aktuálního trestního procesu. Největším problémem obhajoby je, že je vnímána stále více jako zlo, nikoliv jako strážce spravedlnosti. A útoky na obhájce a advokáty ve veřejném prostoru? To je kapitola sama pro sebe.

Kolik má Unie obhájců k dnešnímu dni členů?
Unie obhájců ČR má již celkem devadesát dva členů. Sice zvolna, ale přesto členská základna roste. V této souvislosti si dovolím osobní poznámku. Unie nebyla zakládána s vidinou masového spolku. Což jistě neznamená, že bychom se nějak zásadně uzavírali až do stadia úplné izolace a následného vymírání. Nicméně je zřejmé, a u toho bychom chtěli zůstat, že členství v Unii není něco, co lze získat podáním přihlášky a zaplacením členského příspěvku. Vzniku členství předchází určitý, byť velmi jednoduchý selektivní proces, který má zaručit, že se k nám nedostanou ti, o jejichž přínosu jsou zásadní pochybnosti.

Co vás vůbec vedlo k založení této organizace?
Podle našich stanov je účelem Unie dohled nad zákonností a dodržováním základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem ČR, respektování přirozených práv člověka a poskytování ochrany před porušováním, poškozování a krácením těchto práv a svobod v trestním řízení, zejména práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Naplnění tohoto účelu a cíle byla věnována veškerá dosavadní činnost Unie. Domnívám se, že by bylo vhodné stejným způsobem pokračovat, aniž bychom se samozřejmě bránili využití nových prostředků, pokud někoho napadnou. Venkovní činností Unie jsou po formální stránce nejvýše stojící stanoviska, což jsou prezentace zásadních názorů Unie na určité problémy. Stanoviska ještě budou zmíněna. Dále pak to jsou individuální vystoupení na různých akcích, seminářích, konferencích apod., kam jsou zváni členové prezídia Unie. Méně formální, až zcela neformální pak je komunikace s novináři, které zajímá názor Unie na nějaký právní problém.

Můžete být konkrétnější?
Doposud Unie oslovila veřejnost celkem patnácti stanovisky. Bylo to například stanovisko k případům trestního stíhání bývalých představitelů některých orgánů výkonné moci, jako v případě funkcionářů Vězeňské služby Luďka Kuly a Františka Steinera, či k případu bývalého policejního prezidenta Petra Lessy. Další se týkala některých trestně stíhaných představitelů obecních samospráv, jako je případ bývalé starostky obce Libušín Marie Minaříkové, či starosty Lipna Zdeňka Zídka.Neméně důležitá jsou i stanoviska, která na jednotlivých případech řeší obecnější problémy, které jsou spojeny se snahou represivních orgánů a orgánů výkonné moci oklešťovat práva obhajoby, či občanská práva dotčených osob.  Mezi taková lze zařadit stanovisko k záměru Ministerstva spravedlnosti ČR ve věci provádění osobních prohlídek osob v režimu výkonu vazby, stanovisko k odepření nahlížení do spisu, či stanovisko Unie obhájců k užití a kontrole zákonnosti odposlechu. Některá měla poměrně rozsáhlou publicitu, přičemž největší reakce vzbudilo  stanovisko Unie obhájců ČR k trestnímu stíhání zastupitelů měst a obcí, a stanovisko k návrhu zákona o státním zastupitelství.

Berou Unii obhájců jako svého partnera i příslušné státní a jiné orgány?
Tak například se Unie na základě výzvy Ministerstva spravedlnosti ČR vyjádřila formou stanoviska k návrhu nového zákona o státním zastupitelství a stručně řečeno, neboť celý text je dostupný na našich webových stránkách, šlo o vyjádření kritické. Potěšující je, že v tomto případě Unie fungovala jako připomínkové místo legislativního procesu. Stanovisko Unie k novele zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení bylo prezentováno v Senátu před hlasováním, a je možné, že bude využito při přípravě ústavní stížnosti. Pokud jde o další aktivity, pravidelně zúčastňujeme přednášek a seminářů.

Jak byste dosavadní aktivity Unie hodnotil?
Vyjdu-li ze záměrů, se kterými byla Unie založena, tedy aby se zabývala některými problémy trestního řízení, tak jak je vnímají obhájci, pak je nepochybně velmi důležitá schopnost své názory nejen formulovat, tedy zpracovat odborný materiál, ale také ho sdělit veřejnosti. Za sebe mám pocit, že Unie je docela viditelná i přesto, že fakticky existuje více jak rok. Její stanoviska jsou reflektována sdělovacími prostředky, novináři se zpětně zajímají o podrobnosti stanovisek a názory na odbornou problematiku obhajoby. Byť jsme na začátku cesty, která může být velmi dlouhá, lze se domnívat, že tu existuje šance na to, abychom si vybudovali pověst respektovaného odborného spolku, jehož názory na problematiku související s trestním řízením případně s obhajobou je třeba brát vážně.

Komu vlastně vaše činnost slouží, a kam chcete aktuálně napnout své síly?
Myslím, že to je zřejmé. Jsme tady je pro práva všech občanů a firem v tomto státě, na obranu jejich zájmů v trestním procesu na odborné úrovni. Hájení práv má prostě obhajoba v popisu práce. Chci velmi důrazně připomenout, že nejsme zastánci kriminality, či zločinu, to je nesmysl. Jde o ochranu svobod, které proti státu máme. Stát byl a je dost silný, a má tendenci neustále posilovat. Miluje represi, nesnáší prevenci. To je ostatně velké téma.
Unie zřetelně vnímá, že trestně právní politika represí, razící nejoblíbenější heslo – zavřít, zavřít, zavřít – vyvolává jen to že, že kdo mohl po klopýtnutí odčinit škodu ve společnosti návratem do ní a prací, tak se stává jen zkušeným kriminálníkem. Kdo spáchal závažný trestný čin, je pak při trestu dlouhodobém pro společnost vyřízený, i když ho pustí. Resocializace nulová.  Náklady pro společnost na vězení obrovské, náklady po propuštění zpravidla ještě větší. I v tomto směru se pokusíme nasměrovat část našeho odborného úsilí.

Dušan Šrámek