Vznikne agentura pro oznamovatele nekalostí na pracovišti, roční provoz vyjde na 22 milionů

V Česku neexistuje speciální komplexní zákon na ochranu oznamovatelů Foto: archiv

Po deseti letech neúspěšné snahy zakotvit pravidla pro zaměstnance, kteří chtějí upozornit na nekalosti na pracovišti, má vláda další návrh zákona, který má oznamovatele, tzv. whistleblowery chránit a zároveň určit, jak má postupovat.

Korupce, porušování pracovních podmínek, znečišťování životního prostředí, krácení daní nebo třeba podvody. Stát chce motivovat zaměstnance, aby na takové jednání ve svém pracovním okolí častěji upozorňovali.
Chránit je má nový zákon o ochraně oznamovatelů, a to jak zaměstnance veřejného i soukromého sektoru nebo osoby ve služebním poměru. Nastavuje také pravidla, jak v případě podezření postupovat a kam se obrátit. Zcela nový návrh z pera ministra spravedlnosti a zároveň předsedy Legislativní rady vlády Jana Kněžínka počítá třeba i se zřízením agentury, která by tzv. whistleblowerům oznámení protiprávního jednání zprostředkovala. Návrhy z minulého volebního období tak spadly pod stůl.

Whistlebloweři, kteří nemohli jinak

Brigitte Heinischová byla zdravotní sestrou v jednom z berlínských domů pečujících o seniory. Dlouhodobě upozorňovala na nedostatečný počet personálu i nevhodné hygienické zázemí. Ani po kontrolách z pojišťoven, které nesprávné vedení dokumentace a nedostatek personálu uznaly, se nic nedělo. Geriatrická sestra to ale nevzdala a již s pomocí advokáta po zřizovateli požadovala nápravu.
Nakonec hrozila trestním oznámením a zveřejněním toho, jak se v domově o seniory skutečně pečuje a jak se domov obohacuje za peníze klientů, aniž by za to poskytoval náležitou péči. Oznámení na společnost sice nakonec v roce 2005 podali, jenže stíhání policie zastavila a Heinischová dostala výpověď. S kolegy a odboráři také rozjela letákovou kampaň, kde praktiky zařízení zveřejnili.

Německé soudy případ jejího vyhazovu vykládaly. Podle toho prvoinstančního se jednalo o svobodu projevu, podle druhé instance sestra neměla své informace dostatečně podložené a vytvářela na zaměstnavatele nátlak, což pak potvrdil i Spolkový pracovní soud. Neuspěla ani s ústavní stížností. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku nakonec její právo na svobodu projevu uznal. Brigitte Heinischové uvěřil dobrou víru, že letáková kampaň byla poslední možností, jak docílit, aby ve zdravotnickém zařízení došlo k nápravě.

V rovině veřejné správy se ESLP zabýval již dříve také kauzou zaměstnance moldavské generální prokuratury, který upozornil média na konkrétní případ ovlivňování trestního řízení ze strany politiků. Úředník Iacob Guja za to dostal z práce vyhazov. Jenže i vtomto případě štrasburský soud uznal, že předání informací médiím bylo jeho jedinou možností, jak na pronikání vlivu politiků do trestního řízení ukázat. Nebyla totiž žádná instituce, kam by se mohl obrátit.

Právě na svobodu projevu a právo na informace vyplývající z Listiny základních práv a svobod se odkazuje i současný vládní návrh. Zveřejňování nekalého jednání má mít podle vlády totiž jasná pravidla. I ta vychází z doporučení Evropské soudu pro lidská práva, který na základě zmíněných i dalších podobných případů zformuloval kritéria pro posuzování principů, kdy se o tzv. whistleblowing jedná.

Zaměstnanec by se podle soudu měl pokusit obrátit na interní mechanismy, třeba kontaktovat nadřízené a až poté ji zveřejnit. Musí také jednat ve veřejném zájmu a zveřejněné informace musí mít doložené. A mimo jiné musí také uvážit, jaké dopady veřejné oznámení může mít. Předloha počítá i s tím, že zaměstnanec bude moct porušit třeba smluvní mlčenlivost.

Jak má oznamování fungovat

Zaměstnanci, vojáci nebo příslušníci bezpečnostních sborů – v případě podezření, že v jejich pracovním okolí dochází k porušování zákona nebo i pracovně právních vztahů – mají mít v budoucnu možnost poukázat na takové jednání přímo uvnitř svého pracoviště. Každý zaměstnavatel s více než padesáti zaměstnanci nebo ročním obratem nad 10 milionů eur, obce s rozšířenou působností nebo obce s více než 10 tisíci obyvateli budou muset zařídit, aby se zaměstnanci měli se svým podezřením kam obracet – a to třeba i zcela anonymně.

Zaměstnavatel bude muset určit jednoho nebo více pracovníků, případně ho najmout v podobě outsourcingu, kteří každé takové oznámení prošetří. Na to budou mít zpravidla měsíc, pokud je to nutné, tak i dva. O svém šetření nejprve informují oznamovatele, pokud nedostatky potvrdí, zaměstnavatel je musí napravit. A pak dá oznamovateli vědět, jak to udělal. Pokud by zaměstnavatel, na kterého se zákon vztahuje, takový vnitřní systém nenastavil nebo mechanismus nefungoval, může dostat pokutu až jeden milion korun.

Tzv. whistleblower může ale informovat o nekalostech i tehdy, pokud vnitřní systém jeho zaměstnavatel nenastavil, nevěděl o této možnosti nebo se ani po prvním prošetření nic nezměnilo. Zákon nabízí i jiné možnosti, jak na údajné nepravosti na pracovišti ukázat, třeba kdyby se zaměstnanec obával, že by oznámení uvnitř pracoviště šetření jen zmařilo nebo ohrozilo jeho postavení.

Nová agentura za 22 milionů

Pracovník, který zjistí, že se jeho zaměstnavatel dopouští protiprávního jednání, bude mít podle navrhovaného zákona možnost obrátit se na nově zřízenou Agenturu na ochranu oznamovatelů, která bude spadat pod ministerstvo spravedlnosti. Ta bude sloužit jako jakýsi mezičlánek mezi orgány činnými v trestním řízení nebo přestupkovým orgánem, který pak záležitost prošetří. Sama agentura nic rozhodovat nebude. „Agentura nemá nahrazovat roli ostatních příslušných orgánů, měla by pouze prošetřit, zda oznámení má své opodstatnění a případně jej postoupit příslušnému orgánu,“ vysvětluje autor zákona.

Celý text je přístupný předplatitelům Legislativního monitoru.

Přihlásit se Registrovat se Více informací

12