Petr Nečas: Novinářsko-prokurátorský komplex vytváří tlak na soud

Je evidentní, že zde pracuje celá síť novinářů, kteří jsou v pozici osob jednajících ve prospěch policie, čili policejních konfidentů. Ti mají privilegovaný přístup k různým spisům, údajům, odposlechům, které jim policisté a prokurátoři předávají, tvrdí Petr Nečas. Foto: ods.cz

S bývalým premiérem Petrem Nečasem o spolupráci některých novinářů s represivními orgány, o tom, kdo ve skutečnosti vynáší údaje z policejních spisů, a o metodách, jakými se snaží dozorové státní zastupitelství manipulovat veřejností a vytvářet tlak na soudy. „Olomoučtí prokurátoři dokazují, že jsou dobrými žáky různých Urválků,“ říká Nečas v rozhovoru.

Před čtrnácti dny jste byl na dalším výslechu kvůli únikům z vyšetřovacích spisů. O co šlo?

Je to skutečně bizarní situace, kdy příslušné oddělení policie nikoli ze své vůle vyšetřuje něco, co je absolutní nesmyl. Úniky z vyšetřovacího spisu v drtivé většině dehonestují mne a mou ženu, takže náš zájem cokoli pouštět je ne na nulových hodnotách, ale záporných. Že bych já, má žena nebo naši právníci něco pustili, je absolutní nesmysl. Existují závažné důkazy, že tyto úniky naopak pocházejí od orgánů činných v trestním řízení. Chci připomenout články novináře dlouhodobě spolupracujícího s policií, Karla Hrubeše. Ten uvedl již v polovině listopadu 2013 v článcích na Aktuálně.cz, že redakce měla možnost se detailně se spisem seznámit. Tedy v době, kdy spis ještě neměli samotní obhájci. Myslím si, že je to naprosto jednoznačný důkaz o tom, že odjinud než od policistů nebo státních zástupců to neunikalo. Takže já to považuji za úsměvné vyšetřování, protože je naprosto jasné, komu ony úniky slouží, komu ubližují, v čí prospěch či neprospěch jsou.

Už před několika měsíci avizoval náměstek vrchního státního zástupce v Olomouci Pavel Komár, že má důkaz o tom, že za úniky mohou advokáti, a dokonce se chlubil, že má textovou zprávu od nejmenovaného novináře, která to dokazuje. Zatím ale bylo ticho po pěšině, a najednou z toho obviňují vás a Iva Rittiga.

Pochopitelně, že to je zvláštní, ale uvědomme si, co vše již z úst státních zástupců zaznělo, především v oněch počátcích celé kauzy. Začalo to přece bombastickou tiskovou konferencí o zabavených sto padesáti milionech a desítkách kilogramů zlata, a v tomto žánru se tato tragikomedie v podání olomouckého státního zastupitelství a Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pohybuje permanentně.

Jak vůbec vnímáte spolupráci mezi vyšetřujícími orgány a částí médií, jež selektivně sdělují informace, poškozující osoby v pozici obviněných či obžalovaných?

Je evidentní, že zde pracuje celá síť novinářů, kteří jsou v pozici osob jednajících ve prospěch policie, čili policejních konfidentů. Ti mají privilegovaný přístup k různým spisům, údajům, odposlechům, které jim policisté a prokurátoři předávají. Nazval bych to takovým policejně prokurátorsko-novinářským komplexem, který našemu demokratickému systému nemírně škodí. Tento komplex systematicky popírá presumpci neviny, a vytváří mediální tlak na nezávislé soudce.

V rámci vyšetřování celého případu se jako nejzávažnější jevila snaha obvinit vás a vaši manželku ze sabotáže kvůli údajné snaze o personální obsazení různých míst ve státní správě. Zakládala se tato spekulace na pravdě?

Zakládá se stejně jako souvislost s již zmíněnými sto padesáti kily zlata s kýmkoli, kdo byl zadržen nebo obviněn v červnu 2013. Jakákoli taková informace a souvislost v této větvi je absolutně nulová. Olomoučtí prokurátoři jenom jasně ukazují, že jsou dobrými žáky různých Urválků a dalších prokurátorů padesátých let. Vytáhnout se po pětadvaceti letech fungování demokratického státu s trestným činem sabotáže, je skutečně hlubokou výpovědí o duchovní a intelektuální úrovni olomouckého Vrchního státního zastupitelství. K personálním posunům či výměnám dochází ve státní správě neustále, a z nejrůznějších důvodů. Vyvozovat z toho nějakou sabotáž vyžaduje hodně pokřivené vidění světa.

Státní zástupce Rostislav Bajger prohlásil, že hodlá požádat soud o přehrání odposlechů v rámci údajného zneužití Vojenského zpravodajství. Vnese to podle vás do případu nějaký nový pohled?

Nového to nemůže přinést vůbec nic, protože soud má pochopitelně možnost seznámit se jak s nahranými odposlechy, tak s jejich přepisy. Tlak na veřejné přehrávání je pouze snahou ostravských prokurátorů na další dehonestaci mé osoby a mojí manželky. O nic jiného zde nejde. Z procesního hlediska nepřinese toto přehrávání vůbec žádné nové důkazy, které by již soud neznal.

K soudu míří i kauza údajného úniku utajovaných skutečností. Má podle vás obžaloba dostatek důkazů, aby něco podobného dokázala?

Moje manželka jako vrchní ředitelka sekce kabinetu předsedy vlády přístup k žádným zprávám BIS či jiné zpravodajské služby neměla, a tudíž z logiky věci nemohla žádné skutečnosti plynoucí z těchto materiálů vynést. Je to prostě nesmyl, je to vykonstruované obvinění, jako koneckonců i ostatní obvinění, která v souvislosti s akcí z 13. června 2013 padla.

Celé vyšetřování je vedeno v utajovaném režimu. Je to opodstatněné, existují k tomu reálné důvody, nebo jde pouze o taktiku obžaloby, jak zabránit obžalovaným se účinně hájit?

Jedná se jednoznačně o účelový krok prokurátorů a policistů, protože ta utajovaná skutečnost může mít rozsah maximálně několika řádků nebo odstavců. Proto není důvod utajovat celý spis, kromě jediného. Je to vedeno zcela jednoznačně snahou zabránit plnohodnotné a efektivní obhajobě obžalovaných, zkrátit jejich ústavní práva. Je to porušení spravedlivosti a férovosti celého procesu, protože obhajoba nemá možnost se důkladně seznámit se spisem, studovat jej, dělat si výpisy z celého spisu, a to na rozdíl od prokurátorů, kteří k tomuto spisu mají přístup neomezený. Jsem přesvědčen, že to je skutečný důvod, proč prokurátoři z Olomouce postupují tímto způsobem.

Vy sám jste obviněn z údajné korupce ohledně kauzy bývalých tří poslanců ODS. Jak s odstupem času vnímáte tehdejší vyjednávání, které nakonec vedlo k rozpoutání celé kauzy?

I tato kauza, kterou provádějí ostravští a olomoučtí prokurátoři, je zcela vykonstruovaná. Dnes už musí být každému soudnému člověku jasné, že nešlo o nic jiného než o svržení vlády ČR pod mým vedením. V tomto případě se jedná navíc o pokus kriminalizovat politiku jako takovou, i politická vyjednávání. Žádná dohoda o tom, že se vymění takzvané trafiky za odstoupení ze sněmovny, uzavřena nebyla, je to prostě nesmysl. Průlomová rozhodnutí olomouckého státního zastupitelství, díky nimž dělá z lidí pokusné králíky svých právních teorií, je něco, co je bezprecedentní. Jedná se o brutální zásah do osobního života, do lidské existence. Způsob experimentálního práva, jak je provozuje pan Ištvan a jeho boys, je podle mého názoru neobhajitelný.

Šlo pouze o snahu zlikvidovat konkrétní vládu, anebo za tím vidíte snahu represivních složek ukázat všem politikům, kdo je tady pánem?

Tohle všechno ukáže čas. Já teď mohu pouze říci, že všechna obvinění vůči mně a mé manželce jsou vykonstruovaná, a že se to jednoznačně prokáže, a že pohnutky těch prokurátorů byly úplně jiné, než ty, které deklarovali.

Kdyby vaše vláda vydržela, tak by tady byl už zákon o státním zastupitelství, který si samo napsalo. Není to paradox, když dnes to vypadá, že současná vláda této verzi není nakloněna?

Jestli si z toho politická reprezentace vzala poučení, to teprve uvidíme, a v tuto chvíli je to předčasné předvídat. Mohu se ale vyjádřit k návrhu, který tehdy projednávala naše vláda a tehdejší sněmovna. V té podobě, v jaké byl zákon předložen, by rozhodně neprošel. Prošlo by ovšem zrušení vrchních státních zastupitelství. A to byl podle jeden z hlavních důvodů, proč olomoučtí prokurátoři, kteří se cítili být ohroženi ve svých pozicích, spustili tuto nehoráznou akci.

Dušan Šrámek