Ústavní soudce Josef Fiala Foto: Tiskový odbor Senátu

Nový ústavní soudce Josef Fiala: Asistenti se mi sami hlásí, zatím jsem je odmítal

Do funkce ústavního soudce bude jmenován již příští týden. Profesor Josef Fiala získal v Senátu silný mandát, zvolilo ho 52 senátorů ze 71. V rozhovoru pro Českou justici například zdůraznil, že Ústavní soud není soudem v pravém slova smyslu.

Obdržel jste od senátorů poměrně silný mandát, překvapilo vás to? K vaší osobě prakticky nebyly na plénu výhrady. Proč si myslíte, že tomu tak bylo?
Vysoký počet kladných hlasů mne překvapil, nebudu nic zastírat, velmi potěšil. Výhrady v senátu nezazněly, byly naznačeny v některých médiích. Možná by byla namístě otázka pro senátory, podle ČT 1 jsem je zaujal „dosavadní kariérou pedagoga a odborníka na občanské právo, ale i svým projevem“. Věren odkazu profesora Matulky, jak jste napsali na České justici, zůstávám při zemi.

Sešel jste se již s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským? Už víte, kdy proběhne vaše jmenování?
Nesešel. Jmenování má proběhnout v polovině prosince.

U Ústavního soudu nahradíte Vladimíra Kůrku, který zamíří do čela občansko-právního kolegia Nejvyššího soudu. Zbudou vám po něm nějaké nedodělky? Už víte, kolik spisů a jaké vám budou přiřazeny?
Ač se média snaží sebevíc, nepůjde o „náhradu“ doktora Kurky, žádné právní nástupnictví neprobíhá. Stanu se ústavním soudcem a podle rozvrhu práce dostanu přiděleny ústavní stížnosti a další návrhy.

Říká se, že na rozhodování ústavního soudce mají velký vliv jeho asistenti. Máte už někoho vybraného, alespoň typově?
Nesouhlasím s tvrzením, že asistenti mají velký vliv na rozhodování ústavního soudce, byť jejich význam nepopírám. Protože nejsem ještě jmenován, tak asistenty nevybírám, i když určitou představu mám. Díky informaci o mé nominaci, kterou server Česká justice uveřejnil již koncem srpna, se již v září zájemci o asistentské místo hlásili, s odkazem na předčasnost jsem je zdvořile odmítal.

Po slyšení v Senátu jste na tiskové konferenci kritizoval nový občanský zákoník s tím, že se v něm objevují dávno přežité instituty. Můžete to specifikovat?
Jeden z konkrétních případů jsem uvedl. Návrat k zásadě superficies solo cedit již nyní vyvolává řadu interpretačních a aplikačních potíží, určitě budou i předmětem soudních sporů. Další příklady lze uvést z oblasti služebností, místo úpravy práva pastvy, průhonu dobytka, služebnosti okapu… bychom si vystačili s obecnou regulací věcných břemen, a tak dále.

Říká se, že Ústavní soud je „odtržen“ od soustavy a že ústavní soudci jsou často i v rozporu s obecnou justicí. Vy jste především vysokoškolský profesor. Nebude vám chybět ten kontakt s „obyčejnou justicí“?
Věřím, že nebude. Opakovaně zdůrazňuji, že Ústavní soud není „soudem“ v pravém slova smyslu, je orgánem ochrany ústavnosti. Navíc, soudní praxi pravidelně sleduji, často ji i kriticky hodnotím.

Budete pokračovat v kariéře pedagoga?
Bude-li třeba a  budu-li zvládat, tak rád.

V souvislosti se svým nástupem na Ústavní soud opouštíte Legislativní radu vlády. Mohl byste zhodnotit své působení v ní a činnost LRV obecně?
Podle mého názoru je LRV důležitým poradním orgánem vlády. Dlouhá léta jsem byl členem komise LRV pro soukromé právo, posléze i členem samotné LRV. Jsem rád, že jsem měl možnost podílet se na její práci, zkušenosti nabyté od dalších členů, významných odborníků různých právních odvětví, mi otevřely další obzory.

Co si myslíte o opakování mandátu Ústavního soudce, je podle vás správné, že ho zákon umožňuje?
Právní úprava opakování mandátu nevylučuje, osobně nepovažuji opakování za vhodné, a to s ohledem na desetiletou dobu, u mne též s přihlédnutím k věku.

Jak se podle Vás v průběhu fungování Ústavního soudu změnila jeho agenda a proč?
Zcela logicky je závislá na agendě rozhodované soudy a dalšími orgány veřejné moci. Příkladem mohou být restituční kauzy, azylové otázky, správní soudníctví a tak dále.

Eva Paseková