Podle zákona vzniká nyní povinnost uhradit pokutu 1000 korun, pokud plátce DPH podá kontrolní hlášení pozdě Foto: archiv

Soudci potřebují kritiku veřejnosti, ne nadávky a osočování

Soudy potřebují kritiku, ale musí být konstruktivní, oproštěná od vulgarismů a osočování soudců. Vyplývá to z dnešního rozhodnutí Ústavního soud (ÚS), který odmítl stížnost Zbyňka Šimůnka. Za kritiku plzeňské soudkyně mu byla uložena pokuta 50.000 korun, později snížená na polovinu.

O soudkyni, kterou obvinil z podjatosti, Šimůnek napsal, že je podezřelá z podvodu, manipuluje s důkazy, je hysterická, potřebuje psychiatrické léčení, je osobou mentálně retardovanou a její jednání připomíná praktiky nacistické SS.

Šimůnek je obecný zmocněnec muže, jenž vede se svojí někdejší partnerkou již osm let spor o to, kdo bude mít v péči jejich pět dětí. Dětem je nyní již od 14 do 20 let, dvou z nich se tedy vzhledem k jejich plnoletosti spor už netýká. Po vleklém jednání Šimůnek soudkyni obvinil z podjatosti a v tomto duchu ji zaslal písemné sdělení. „To vše se stalo ve stavu marnosti, kdy se nemohu domoci toho, aby děti měly řádný, běžný, obvyklý kontakt s mými rodiči,“ řekl  otec dětí Valentin Papazian.

Jenže dokument obsahuje podle ústavních soudců mnoho vulgarismů a nepravdivých nebo přehnaných výroků. Tak to vyhodnotila i soudkyně a Šimůnkovi dala pořádkovou pokutu 50.000 korun. Proti tomu se odvolal. Krajský soud v Plzni přihlédl k tomu, že stěžovatel je důchodce a má omezené příjmy. Proto mu pokutu snížil na 25.000 korun. Šimůnek tvrdí, že jeho výroky jsou opodstatněné. Proto se obrátil na Ústavní soud s žádostí, aby pokutu zrušil. Ústavní soud mu ale nevyhověl.

Soudkyně-zpravodajka v kauze Kateřina Šimáčková k věci novinářům řekla, že soudci musí snést jistou míru kritiky. Dokonce by měli mít, podle možností, pochopení i pro situace, kdy účastník řízení po vyslechnutí nepříznivého rozsudku situaci neunese a použije ostřejší výraz nebo prostě ztratí nervy.

„Tento případ je ale úplně jiný,“ zdůraznila Šimáčková. Vulgarismů se nedopustil otec dětí, který by mohl být pod tlakem okolností. Napsal je jeho obecný zmocněnec. Nešlo ale o náhlou reakci na výsledek nějakého jednání, ale o psaný projev, v němž mohl ještě své emoce krotit a text předem usměrnit.

(čtk)