Obvodní soud pro Prahu 1 žádá u Ústavního soudu zrušení části zákona, kterou se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik.
Soudce zpravodaj Jaromír Jirsa už o návrhu Obvodního soudu (OS) pro Prahu 1 informoval premiéra Bohuslava Sobotku. Vláda se totiž coby účastník řízení může k návrhu vyjádřit.
Zákon o odškodnění říká, že pokud uprchlíci nebo jejich potomci doloží dokumenty, že majetek v nejvýchodnějším cípu první republiky skutečně vlastnili, budou mít nárok až na desetinásobek ceny nemovitostí, stanovené podle vládních nařízení a vyhlášek z let 1947 až 1959 (kvůli inflaci).
OS napadené ustanovení § 3 zákona č. 212/2009 Sb., stanovuje okruh osob oprávněných k uplatnění nároku. Ustanovení § 5 odst. 1 zákona stanoví, že nárok podle zákona je nutné uplatnit nejpozději do 31. prosince 2013, jinak nárok zaniká. Ustanovení § 7 odst. 5 zákona pak stanoví, že výše vypořádání nesmí převýšit celkem částku 2 000 000 Kč, a to i v případě, je-li více oprávněných osob.
OS má za to, že by aplikací jím napadených ustanovení zákona, tedy peněžních a časových limitů, jichž má být použito při projednávání a rozhodování podkladového řízení došlo k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny (ochrana vlastnického práva). OS dále poukazuje na to, že napadená ustanovení zákona jsou v rozporu se zákazem diskriminace dle čl. 26 Mezinárodního paktu občanských a politických právech.
Vláda: US již podobné případy judikoval
Vláda ve svém stanovisku navrhuje, že by Ústavní soud měl stížnost OS odmítnout nebo zamítnout. Jako důvod uvádí zejména procesní námitku nedostatku aktivní legitimace OS. „Z obsahu návrhu totiž vyplývá, že navrhovatel, resp. soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, přerušila řízení sp. zn. 18 C 6/2014 o žalobě, jejím prostřednictvím se žalobce domáhá zaplacení náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, jelikož došla k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem,“ uvádí vláda ve svém stanovisku a dodává, že se neztotožňuje s postupem, resp. právním posouzením věci, ze strany OS, neboť má za to, že ustanovení zákona č. 212/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jejichž zrušení navrhuje, nezakládají k předmětu kmenového řízení rozhodovací důvody pro hmotněprávní posouzení věci, ani neupravují postup daného řízení.
Vláda v souvislosti s výše uvedeným připomíná i judikaturu Ústavního soudu. Cituje například z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/10 ze dne 24. 7. 2012: „V řízení o konkrétní kontrole ústavnosti zákona je prejudiciální otázkou posouzení, která ustanovení zákona mají být v řízení nevyhnutelně použita. Ústavní konstrukce postavení soudní moci ve smyslu čl. 95 Ústavy neumožňuje, aby soudy aktivně vystupovaly s návrhy na přezkum ústavnosti zákonů tam, kde to není nevyhnutelně třeba pro řešení věci, o které mají rozhodnout.“ Dále lze poukázat např. na nález sp. zn. Pl. ÚS 8/09 ze dne 30. 10. 2012, kde je Ústavní soud ještě konkrétnější: „Cílem tzv. konkrétní kontroly právních předpisů podle čl. 95 odst. 2 Ústavy je soudní kontrola ústavnosti zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož má být obecným soudem použito při projednání a rozhodnutí určité konkrétní věci. Tím je rovněž určen prostor obecného soudu pro postup dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, jenž je omezen toliko a výlučně na v dané věci relevantní hmotné a procesní právo; na rozdíl od abstraktní kontroly ústavnosti je tak konkrétní kontrola vedena v poměrně úzkém rámci soudního rozhodování, do kterého může Ústavní soud vstupovat jen za poměrně přísně vymezených podmínek. Procesní podmínkou aktivní legitimace obecného soudu dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tudíž takový vztah zákona, případně jeho jednotlivého ustanovení, jehož zrušení je navrhováno, k předmětu kmenového řízení, jenž zakládá k posouzení věci ze strany obecného soudu rozhodovací důvody.“
Ministerstvo vede řadu podobných sporů
Pokud by Ústavní soud i přes výtky vlády shledal, že OS je v řízení aktivně legitimován k podání návrhu, vláda uvádí, že relevantní právní předpisy upravují odškodnění osob, které svůj majetek zanechaly na Podkarpatské Rusi v souvislosti s postoupením tohoto území SSSR. „Uvedené právní předpisy se od sebe liší mírou obecnosti, okruhem oprávněných osob i vymezením rozsahu odškodňovaného majetku. Shodným znakem všech těchto norem je však snaha o napravení či lépe řečeno zmírnění majetkových křivd z minulosti – uvedené právní předpisy tedy mají charakter restitučních předpisů,“ píše vláda ve stanovisku.
Kabinet upozorňuje, že k povaze restitučních předpisů se Ústavní soud vyslovil v řadě svých dřívějích rozhodnutí, přičemž opakovaně konstatoval, že je věcí státu, jakým způsobem a jaké podmínky pro restituce stanoví a soudy mohou rozhodovat pouze v rámci takto zákonem stanovených podmíne.
Vláda také upozorňuje na skutečnost, že Ministerstvo vnitra v minulosti vedlo a i v současnosti vede řadu soudních řízení podle zákona č. 212/2009 Sb. před různými místně příslušnými soudy I. stupně, soudy odvolacími a soudem dovolacím, přičemž v žádném z těchto řízení nebyl podán návrh Ústavnímu soud.
Českoslovenští úředníci před rokem 1948 odhadovali hodnotu majetku na Podkarpatské Rusi na čtyři miliardy předválečných korun. Vyhnanci se po zabrání území Sovětským svazem dočkali jen symbolického odškodného, svých nároků se proto začali domáhat i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
(epa)
