Důchodce pobíral peníze, na které neměl nárok. Česká správa sociálního zabezpečení je po něm chtěla zpět, jenže příliš pozdě. Kvůli zpoždění způsobenému vlastními informačními systémy pohledávku nepřihlásila do insolvence a soudy potvrdily, že už ji nevymůže.
Několikastupňové řízení se přitom vedlo o 9473 korun. To je částka, kterou sociálka vyplatila neoprávněně muži z Olomouce. V listopadu 2017 mu byl přiznán předčasný starobní důchod. V říjnu 2020 ale muž současně pracoval, a tím pádem mu nárok na výplatu nevznikl.
Osobní bankrot důchodce osvobodil od placení
O půl roku později na sebe důchodce vyhlásil osobní bankrot. Insolvenční soud mu povolil oddlužení a stanovil dvouměsíční lhůtu pro přihlášení pohledávek. Úřad ale v této době dluh vůbec neřešil. Přestože od zaměstnavatele dostal včas osobní list důchodového pojištění a mohl se tak o svá práva brát, před soudem tvrdil, že mu v tom bránily „systémové nedostatky informačních systémů“.
Sociální správa se hájila tím, že hlášení zaměstnavatele, ze kterého získává potřebné údaje o pracujících důchodcích, dostala až v roce 2024. A teprve na základě něj zahájila správní řízení, které vedlo k vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek.
Mezitím však skončilo i důchodcovo oddlužení. Insolvenční soud ho pravomocně osvobodil od placení pohledávek, a to i těch, které měly být přihlášeny do řízení a nebyly. Svou liknavostí se tak stát připravil o prostředky, na které měl nárok.
Kdy vzniká povinnost vrátit?
Soudy totiž rozhodly o tom, že pohledávka z přeplatku vzniká už okamžikem její neoprávněné výplaty, nikoliv až rozhodnutím o přeplatku. Nejvyšší správní soud to v rozhodnutí č. j. 7 Ads 208/2025 podpořil argumentací ad absurdum: pokud by povinnost vrátit peníze vznikala teprve rozhodnutím, pak by dobrovolné vrácení ještě před jeho vydáním znamenalo bezdůvodné obohacení na straně důchodové správy.
Rozhodnutí o přeplatku proto má jen deklaratorní povahu. „Skutečnost, kdy se stěžovatelka (ČSSZ – pozn. redakce) o souběhu výplaty starobního důchodu a výdělečné činnosti dozvěděla, je irrelevantní,“ uvedl do odůvodnění senát Davida Hipšra.
Nejvyšší instance potom korigovala závěry ostravského krajského soudu, podle něhož nepřihlášením dluhu do insolvence pohledávka zanikla. Výsledek je ale stejný. Ačkoliv nezanikla, má stejný režim jako promlčená pohledávka. Po osvobození od placení v insolvenci je nevymahatelná. Stát tak o ni definitivně přišel.
