Nemávali na prezidenta červenými kartami ani panem Bradym, ale použili jinou známou taktiku: tisková prohlášení před davy a s dosahem do zahraničí. Za svoje angažmá byli jako státní úředníci okamžitě propuštěni. Plným právem, konstatoval Evropský soud pro lidská práva. Nebyli to žádní ignoranti a státy historicky používají jako pojistku demokracie a národní bezpečnosti omezení svobody a politické činnosti svých úředníků.
Čtyři tzv. prozápadní státní úředníci a prezidentské volby, ve kterých nezvítězil jejich kandidát. Proto se přidali k prohlášení velvyslanců o obavách ze ztráty mezinárodního obrazu země, o boji za svobodu, o právu na svobodné volby a za skutečnou demokracii. Během následujících lidových nepokojů státní úředníci vymysleli k prohlášení vlastní dodatek, ve kterém vyjádřili rozhořčení nad volebním podvodem a volali k realizaci doporučení „prominentních mezinárodních organizací“.
Prohrané volby, rozhořčení, obvinění
Toto se nestalo v prezidentských volbách v České republice, nýbrž v prezidentských volbách v roce 2008 v Arménii. Propuštění úředníci v té době zastávali různé funkce na ministerstvu zahraničí: ředitelka tiskového odboru, ředitel divize kontroly zbraní a mezinárodní bezpečnosti v NATO, člen kanceláře evropského oddělení, a ředitel oddělení pro Kanadu a USA. Případ skončil letos na podzim neúspěšnou stížností úředníků proti vlastní zemi u Evropského soudu pro lidská práva. Soud se v případu Karapetyan a spol. v. Arménie takřka ve všem postavil na stranu arménského státu.
Po prohraných prezidentských volbách 19. února 2008 vydal kandidát Ter-Petrosyan obratem prohlášení, že volby byly zmanipulovány. Hned následujícího dne vypukly v Arménii lidové nepokoje, organizované tisíci podporovateli Levona Ter-Petrosyana. Dne 23. února 2008 vydalo několik velvyslanců Arménie v zahraničních zemích prohlášení.
V prohlášení konstatovali, že pouze prezident vzešlý ze skutečných svobodných voleb se může vyrovnat s problémy, kterým Arménie čelí, vyjádřili obavy o demokracii a svobodu, volali po tom, aby veřejnoprávní televize dala prostor všem reprezentantům s konstruktivním postojem k nadcházející politické krizi a nakonec vyzvali své kolegy velvyslance, aby se připojili.
Vyjádření citovala všechna média včetně Radia Liberty. Čtyři předmětní úředníci ministerstva zahraničí se dne 24. února 2008 nejen připojili k velvyslancům, ale prohlášení ještě vylepšili: Veřejně vyjádřili „rozhořčení proti volebnímu podvodu“, který vrhá stín na civilizovanou a spravedlivou společnost a vyzvali k realizaci doporučení zahraničních pozorovatelských misí a „prominentních mezinárodních organizací“.
Diplomat a úředník je zavázán svému státu
Nejprve byli obratem propuštěni velvyslanci, poté všichni čtyři úředníci ministerstva zahraničí. Propouštěcí dekret obsahoval stejný důvod: Diplomat nemá žádné právo využívat pracovní kapacitu a vybavení ve prospěch jiných stran a nevládních organizací za účelem realizace své politické nebo náboženské aktivity.
Propuštění úředníci neuspěli se stížností u Nejvyššího správního soudu Arménie, které potvrdil, že zásada členů diplomatického sboru a úředníků ministerstva zahraničí byla porušena. Například tím, že politické prohlášení bylo veřejně šířeno předčítáno na demonstracích, a to vždy s uvedením oficiálního postavení úředníků, což je v rozporu se zákonem.
Úředníci podali kasační stížnost pro porušené svého práva na svobodu slova a projevu a pro porušení Článku 10 – právo na svobodu slova Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Tuto stížnost arménský soud zamítl pro nepřijatelnost. Případ nakonec skončil stížnosti čtyřech úředníků u Evropského soudu pro lidská práva proti státu Arménie.
Loaylita je podmínkou národní bezpečnosti
Evropský soud pro lidská práva nejprve analyzoval domácí právo, podle kterého je diplomat mimo jiné zavázán, že nebude kritizovat svůj stát a jeho představitele a zdrží se veřejných prohlášení k politice a politikům svého státu. Dále je diplomat zavázán nevyužívat své funkce ve prospěch jiných soukromých osob a rovněž se zavazuje vyhnout se jakékoli situaci, která by mohla vyústit v konflikt mezi povinnostmi a soukromými zájmy.
Propuštění úředníci před Evropským soudem pro lidská práva ovšem prohlásili, že vystupovali jako občané a služební zařízení pro svoji aktivitu nepoužívali – skutečnost, že první prohlášení velvyslancům přišlo na oficiální e-mail nemůže být využita proti nim.
Arménská vláda i před ESLP trvala na svém. Podle obsahu rozhodnutí ESLP vláda dokonce úředníky propustit musela, protože ji to nařizuje arménský zákon, který předepisuje, že diplomat má být propuštěn, pokud poruší některé z ustanovení zákona o diplomatické službě. „Byli si vědomi situace v Arménii, charakteru svého prohlášení a jeho dopadu,“ uvedla vláda před Soudem s tím, že propuštění diplomatů sledovalo legitimní cíl garance neutrality úředníků profesionálního diplomatického sboru a zajištění národní bezpečnosti.
Stát propuštěním úředníků plnil legitimní cíl
Evropský soud pro lidská práva se postavil na stranu vlády, když zopakoval její stanovisko a připojil k němu souhlas: “Soud souhlasí s vládou, že všichni stěžovatelé byli profesionální diplomaté, kteří ve svém oboru pracovali déle než deset let, a proto se nemohou vydávat za ignoranty, co se týče obsahu uvedených ustanovení,” uvedl k faktu, že stěžovatelé údajně neporozuměli arménskému zákonu o diplomatické službě, neboť jeho ustanovení nejsou přesná.
Soud rovněž dal za pravdu arménské vládě, co se týče legitimního cíle: „Soud uznává a s ohledem na roli diplomatů ve společnosti, že je legitimním cílem demokratické společnosti mít neutrální těleso úředníků včetně diplomatického sboru. S ohledem na dějiny jednotlivých smluvních států, mohou národní autority těchto států k zajištění a udržení demokracie shledávat nezbytným mít ústavní pojistky k dosažení tohoto cíle, a to omezením svobody státních úředníků zapojovat se do politické činnosti,“ uvedl Soud.
„Demokratický stát je proto oprávněn vyžadovat od svých úředníků, aby byli loajální k ústavním principům, na kterých byl založen,“ uvedl dále Soud s tím, že to platí zvláště pro diplomaty, jejichž je stát zaměstnavatelem.
Soud dále uvedl, že na stížnost čtyř diplomatů nelze použít rozhodnutí ESLP v případu Baka. V. Maďarsko. „Postavení stěžovatelů v tomto případě je rozdílné, stěžovatel Baka měl zvláštní povinnosti jako předseda Nejvyššího soudu,“ vysvětlil Soud.
Soud shledává, že propuštění stěžovatelů nepředstavuje nepřiměřený zásah, zvláště vzhledem k okolnostem případu, uvedl dále Soud. Současně Soud shledává, že opatření, které přijala proti stěžovatelům vláda, byla relevantní a přiměřená k dosažení legitimního cíle. Soud neshledává žádné porušení Článku 10 Úmluvy,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva stížnost čtyř úředníků ministerstva zahraničí proti svému státu.
Irena Válová
