Právníci k návrhu zrušit amnestii: Populismus, retroaktivní zákonodárství lze snadno zneužít

Bývalý prezident Václav Klaus Foto: archiv

Návrh na změnu pravidel pro udělování amnestie, se kterým jde do voleb hnutí Starostové a nezávislí (STAN), je nesmyslný. Shodují se na tom právníci, které oslovila Česká justice. S návrhem přišla advokátka a bývalá náměstkyně ministryně spravedlnosti Hana Marvanová, která v hnutí působí jako garant pro právo a ústavu. Podle Marvanové by tak šlo zrušit i amnestii prezidenta Klause z konce jeho druhého volebního období.

STAN chtějí prosadit několik zásadních změn ústavního práva. Senát by měl dostat pravomoc navrhovat Ústavnímu soudu zrušení amnestie nebo milosti. Představitelé hnutí dokonce už dříve řekli, že by horní komora mohla zpochybnit i dřívější amnestie včetně rozhodnutí Václava Klause z roku 2013.

„Můj názor na předložený návrh je negativní,“ konstatuje ústavní odborník Jan Kysela. „V úvahu to po mém soudu připadá jen v rámci zásadních systémových změn, kdy amnestie mají zakrýt zločiny minulosti. O to však u nás nejde. Asi je možné se nad institutem amnestie zamýšlet, nikoliv však kvůli zrušení té z roku 2013,“ doplňuje Kysela.

Fakt, že nově přijatým ústavním zákonem lze libovolně rušit či obnovovat amnestie, může podle ústavního právníka Jana Wintra vést k paradoxním situacím. Například někomu byl zkrácen trest či byl omilostněn, je propuštěn na svobodu a parlament si za 10–15 let vzpomene, že s tím vlastně nesouhlasí. Ten člověk se pak vrátí do vězení, komentoval před časem Wintr zrušení amnestie Vladimíra Mečiara slovenským parlamentem letos začátkem dubna.
Tímto návrhem se ostatně Marvanová podle svého vyjádření inspirovala. Používání tzv. retroaktivních zákonů tak má podle právníka smysl při souzení zločinů v bývalých totalitních režimech. „Vždycky je na pováženou, jestli ten nástroj použít, protože takové retroaktivní zákonodárství lze snadno zneužít,“ dodává Wintr.

„Je to čirý předvolební populismus, věcně je to nesmysl,“ říká advokát Pavel Hasenkopf, který působil za Klause jako právník v Kanceláři prezidenta republiky.

Podle advokáta Václava Vlka nápad zrušit amnestii dokazuj jen jednu věc, nedostatek odpovědnosti a krátkozraké upřednostnění vlastního vidění světa a nepřátelství k politice jiného před obecnými principy právního státu.
Akt amnestie je svou povahou něco jako pojistný ventil, nesystémové opatření, které je součástí systému a jeho smysluplnou součástí. Jeho zpochybňování je napadáním podstaty právního řádu, a absolutním napadáním právní jistoty a relativizací právních vztahů v jejich základní podstatě. „Zkusím pro pochopení případ běžný a přesahující naše spory o “tuneláře”. V mnoha zemích přijmuli amnestii na řadu extrémních zločinů proti lidskosti při přechodu od diktatury k normálním poměrům. Zaručuje – amnestie jako nedotknutelný akt – jistotu žití a nastartování chodu normální společnosti.  A teď přijde někdo, kdo řekne, ne, ne, ne  – já ten smír zruším, já tu amnestii zruším. Negace principu vede ke zlu. To je vše. O praktických otázkách nehovořím, zrušení amnestie a dopady na právní vztahy? Domýšlené a domyšlené? Lze se jen pousmát,“ konstatuje Vlk.

Někdejší poradkyně ministra financí Andreje Babiše hana Marvanová Foto: archiv

Jak uvádí advokát a ústavní právník Zdeněk Koudelka, V Evropě jednou poskytnutou amnestii zpravidla nelze zrušit. O to se na Slovensku pokusil premiér Mikuláš Dzurinda, když roku 1998 v době neobsazení prezidentského úřadu zrušil část amnestie, kterou v zastoupení prezidenta vydal předchozí premiér Vladimír Mečiar, který vydal dvě rozhodnutí o amnestii. Toto zrušení amnestie prohlásil za neústavní Ústavní soud v Košicích, připomíná právník. Křesťansko-demokratické hnutí navrhlo vydání zvláštního ústavního zákona rušící Mečiarovu amnestii, ale tento zákon 3. 2. 2012 Národní rada neschválila. Mečiarovy amnestie i nápad zrušit je ústavním zákonem okomentoval předseda slovenské vlády Róbert Fico slovy: „Amnestie byly morální suterén, jejich zrušení by byl právní.“  Nezrušitelnost amnestie zvláštním ústavním zákonem odmítl z důvodu ochrany principů dělby moci a zásady obecnosti ústavního zákona i ředitel Odboru legislativy Kanceláře Národní rady Slovenské republiky Boris Balog. Z tohoto konkrétního případu, který se týkal Ivana Lexy – bývalého ředitele Slovenské informační služby, který byl obviněn z podílu na únosu syna slovenského prezidenta Michala Kováče, vyšel i Evropský soud pro lidská práva, který rovněž fakticky stvrdil nezrušitelnost amnestie, s výjimkou extrémních příkladů, kdy by pachatelé zločinů proti lidskosti využili jimi ovládanou státní moc k vydání amnestie. Ovšem v roce 2017 Slovensko zrušilo Mečiarovy amnestie a Róbert Fico z politických důvodů otočil o 180%.

„Původními slovy Róberta Fica nás do právního suterénu chce nyní dostat Hana Marvanová a Starostové. I když zatím slovně míří jen na amnestii prezidenta republiky, je evidentní, že jejich postup otevírá znovu sudetoněmecký problém, protože bude jistě požadováno zrušení amnestie formou zákona z roku 1946 násilného poválečného jednání vůči Němcům. Náš Ústavní soud v Brně vyloučil svou působnost ve vztahu k přezkumu amnestie. Amnestijní rozhodnutí je podle něj nezrušitelné, včetně soudní moci. Zásah soudní moci je možný jen v rámci výkladu amnestie, tedy soudy mohou zvolit restriktivní výklad.  Rozhodnutí prezidenta o amnestii je konečné, neodvratitelné a nepřezkoumatelné“ konstatuje dále Koudelka.

Ve svém vyjádření uvádí rovněž příklady zemí, v nichž byla amnestie zrušena. V Latinské Americe nebyly uznány amnestie činů bývalých vojenských diktatur, které si před předáním moci zajistily amnestii svých činů. Někteří z vojenských představitelů byli odsouzeni. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu Argentiny z 13. 7. 2007 (Mazzeo a spol.) nebyl uznán dekret prezidenta udělující amnestii představitelům vojenské vlády 1976-83. To umožnilo odsouzení bývalých prezidentů Argentiny z doby vojenské vlády – Jorge Rafael Videla (1976-81), který byl odsouzen opakovaně na doživotí v roce 1985 a 2010 a dále v roce 2012 na dalších 50 let vězení, a Reynaldo Benito Antonio Bignone (1982-83), který byl odsouzen v roce 1999 a pak opakovaně roku 2010 na 25 let odnětí svobody a roku 2012 na dalších 15 let odnětí svobody. Též pákistánský Nejvyšší soud v prosinci 2009 zrušil amnestii z roku 2007, která se týkala obvinění pákistánského prezidenta Ásifa Alího Zardárího(prezident od 2008) z hospodářských deliktů. Nicméně vláda obnovení vyšetřování nezajistila a rozhodnutí soudu ignorovala.  V roce 2011 byl v Turecku referendem schválen dodatek ústavy, který zrušil amnestii pro účastníky vojenského puče z roku 1980 v souvislosti s následnými zločiny vojenské vlády (mučení, popravy, mizení lidí). Na základě ústavní změny byli obžalováni dva účastníci puče generálové Kenan Evren (turecký prezident 1980-89) a Tahsin Sahinkaya, vypočítává Koudelka.

Klaus vyhlásil amnestii na začátku roku 2013 u příležitosti 20. výročí vzniku samostatné České republiky. Podle údajů ministerstva spravedlnosti se dotkla 111.263 odsouzených a obviněných. Na základě amnestie bylo zastaveno trestní stíhání 265 obviněných. Abolice se týkala některých známých kauz, například Progres Invest, H-System, fondů Trend a Mercia nebo údajných stamilionových podvodů, kterých se podle žalobců dopustil podnikatel a někdejší šéf Českomoravského fotbalového svazu František Chvalovský.

Dušan Šrámek