Právníci: Alternativní návrh ministrů je v ústavním právu novinka

Jan Hamáček s Andrejem Babišem Foto: archiv

Návrh dvou alternativ je u jmenování ministrů novinkou, mimo oblast ústavního práva jsou však eventuální návrhy poměrně obvyklou věcí, řekl ústavní právník Jan Wintr. Prezident Miloš Zeman ve čtvrtek uvedl, že mu premiér Andrej Babiš (ANO) navrhl dva kandidáty na ministra zahraničí. Protože Zeman odmítal Miroslava Pocheho, pověřil místo něj vedením diplomacie šéfa ČSSD Jana Hamáčka.

Pokud by podobně postupovali i další premiéři, mohlo by to znamenat posílení prezidenta, jeden případ však z hlediska ústavních konvencí zvyklost nevytvoří, uvedl Wintr. Podle ústavního právníka Jana Kysely měl premiér navrhnout jen jednoho kandidáta, podobně jako když například hlava státu navrhuje Senátu soudce do Ústavního soudu.

Zeman kvůli svým výhradám k Pochemu už předem avizoval, že návrhu na jeho jmenování nevyhoví. Vedením diplomacie pak ve středu pověřil nového šéfa vnitra Hamáčka. Protože Babiš trval na tom, že na Hrad s ohledem na koaliční smlouvu s ČSSD poslal jen jeden návrh s Pochem, vyvstaly pochybnosti o ústavnosti chování prezidenta, který by neměl návrh předsedy vlády překročit. Podle Zemana však přišel na Hrad kromě nominace i dopis, kde mu Babiš pro případ nesouhlasu s Pochem navrhoval Hamáčka. Tuto verzi dnes v Bruselu potvrdil Babiš.

Podle Wintra je eventuální návrh v právu poměrně běžnou záležitostí. „Sice jsem to ještě nikdy neviděl u jmenování vlády, ale třeba u soudu jsou eventuální návrhy zcela běžné,“ řekl Wintr. Jako příklad uvedl návrh Ústavnímu soudu, ve kterém je cílem zrušení celého zákona, pokud ale soud nevyhoví, navrhuje zrušení alespoň konkrétních paragrafů předpisu pro rozpor s ústavou. „Tím, že to není nějak popsané v ústavě blíž, tak to vlastně nemá předepsanou formu,“ řekl k návrhu na jmenování ministrů.

Prezident nemůže pověřit někoho vedením ministerstva bez návrhu premiéra, uvedl Wintr, což se však při alternativním navržení Hamáčka nestalo. Komentáře k ústavě konstatují, že návrh předsedy vlády může hlava státu odmítnout jen v případě, kdy by jmenování bránily významné a především právní překážky, například střet zájmů, dodal. Prezidenti i v minulosti vyjadřovali nesouhlas s některými kandidáty na ministry. „Nikdy to ale nedošlo tak daleko, že by premiér někoho formálně navrhl a prezident ho odmítl jmenovat,“ uvedl. Taková situace by byla bezprecedentní, alternativním návrhem se jí ale předešlo.

Kysela napsal, že místo ministra může být obsazeno jen jednou osobou. „Pokud je prezident vázán návrhem premiéra, nemůže být návrh alternativní ve smyslu ‚vyberte si‘. V takovém případě měl prezident žádat, aby premiér vyjasnil, čeho si vlastně žádá. Motiv je politický, povaha věci je právní. Je to stejné, jako kdyby prezident poslal Senátu více návrhů na jediné místo soudce Ústavního soudu, ať si vybere. Došlo by tím ke změně vztahu obou institucí,“ uvedl Kysela.

Pokud by měl předseda vlády v budoucnu při výběru ministrů kromě dohody v koalici hledat shodu i s prezidentem, mohlo by to komplikovat vládnutí, připustil Wintr. „Pokud by premiéři na postup prezidenta reagovali tímto způsobem, pak se to posouvá k posílení prezidenta. Ale z hlediska ústavních konvencí tento jeden případ nevytvoří nějakou zvyklost. Zatím to vždy bylo tak, že se prosadil premiér,“ uvedl. Příští předseda vlády má stále k dispozici kompetenční žalobu, proto by Wintr nehovořil o založení nové zvyklosti.

(čtk)