Ochránci soukromí jsou v napětí, revidovat povinnost ukládat plošně data je úkolem pro poslance

Operátoři data ukládají na půl roku Foto: Pixabay

Zklamání vyjádřil nepřímo Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOU) nad nálezem Ústavního soudu, který nezrušil zákonnou úpravu o povinném plošném shromažďování lokalizačních dat všech obyvatel a jejich ukládání po dobu šesti měsíců. Státní aparát vážně zasahuje do soukromí lidí a sbírá a uchovává data o občanech z důvodu bezpečnosti státu a jeho obyvatel, uvádí Ústavní soud v nálezu. Úřad se tím dostal pod tlak a varuje ty, kteří data obyvatel ze zákona sbírají.

K nálezu Ústavního soudu ze 14. května 2019 se Úřad pro ochranu osobních údajů vyjádřil až poté, co text prostudoval. Úřad pro ochranu osobních údajů podle své zprávy stál na straně skupiny poslanců, která před Ústavním soudem navrhovala předmětné opatření zákona o elektronických komunikacích zrušit. Ústavní soud však návrh zamítl, jak Česká justice již informovala.
„Nález Ústavního soudu staví ÚOOÚ v jeho praktickém dozorovém počínání do určitého napětí, protože je vázán nálezem Ústavního soudu, ale i rozsudky – judikaturou Soudního dvora EU – jak bylo uvedeno shora,“ uvádí ve své reakci Úřad pro ochranu osobních údajů s odkazem na judikaturu Soudního dvora EU ve věcech Digital Rights Ireland a Tele2 Sverige AB a nezbytnost přiměřenosti zásahu do práva na ochranu osobních údajů.

Soukromí jednotlivce je v ČR významně omezeno

Nyní operátoři a poskytovatelé služeb musí uchovávat  informace o každém telefonickém spojení, textové zprávě, internetovém připojení či e-mailové korespondenci, tj. podrobná data o veškeré komunikaci, lokalizaci účastníků komunikace a poskytnutých internetových službách. Některé z těchto údajů uchovávají operátoři pro vyúčtování služeb, reklamace, marketing i bez povinnosti stanovené napadeným zákonem, popisuje se v nálezu ÚS, jaká data se o lidech archivují po dobu půl roku. Zločinci ovšem takovou komunikaci snadno obejdou. Stát i firmy v honbě za zločinci dělají zločince ze všech a dostávají k profilům lidí, mimo jiné co se týče politického přesvědčení, sexuality, preferencí, argumentují poslanci navrhovatelé v nálezu.

Ústavní soud však považuje opatření za přiměřené: „Plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů představuje snahu státu ,neztratit v době informační společnosti krok´ a mít v rukou efektivní nástroje k plnění svých úkolů – zde zejména v oblasti bezpečnosti státu a jeho obyvatel. Principiálně proto z pohledu Ústavního soudu nelze data retention zavrhovat. Z hlediska práva na soukromí není šetrnější varianta, v níž by stát využíval dostupných údajů netransparentním, pokoutným´ způsobem; takový důsledek však bez jasné právní úpravy nelze vyloučit,“ uvádí mimo jiné Ústavní soud, který přiznává, že jde o vážný zásah do soukromí obyvatel. „Princip data retention spočívá v plošném, nevýběrovém sběru významného množství dat o každé uskutečněné elektronické komunikaci, čímž je intenzivně omezeno soukromí jednotlivce, které je mu na ústavní úrovni garantováno čl. 10 odst. 2 Listiny, potažmo i čl. 10 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 13 Listiny.“

Zájem státu, Bradáčová a zásah do politiky

Nesouhlas s názorem pléna Soudu vyjádřila jako jediná ve svém disentu soudkyně Kateřina Šimáčková: „Většinový názor je, zdá se, založen na premise, již vyjádřila jedna ze zainteresovaných stran – konkrétně vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová – že vzhledem k čím dál většímu přesouvání lidského života (a tedy mimo jiné i kriminality) do ,světa dat´ je nezbytné, aby stát disponoval čím dál většími pravomocemi pro potírání trestné činnosti i právě ve ,světě dat´ (na úkor svobody jednotlivce, samozřejmě). Tento závěr však nepovažuji za nevyhnutelný. Posilování pravomocí orgánů činných v trestním řízení na úkor svobody jednotlivce je v jakémkoliv okamžiku a za všech okolností hodnotovou volbou,“ napsala soudkyně Šimáčková.

Čtěte také: Ivana Janů: Soudce by měl na sobě pracovat a kontrolovat, zda je dostatečně spojen s realitou

V souvislosti se zneužitím mimo trestní řízení Šimáčková uvedla: „V obdobném kontextu sociálních sítí lze sledovat, jak jsou v jednotlivých politických kampaních využívána data, která o sobě jednotlivci sami zveřejňují a která jsou provozovateli těchto sítí zpeněžována, a jak tento způsob zneužití takto shromážděných dat může vést k zásahům do svobodné soutěže politických sil.“

ÚOOÚ: Zákonodárce má úkol, Úřad pravomoc kontrolovat

Nyní se k soudkyni Šimáčkové přidává Úřad pro ochranu osobních údajů, který současně nevzdává snahu toto drastické a plošné opatření státu zmírnit: „Za základ k další diskusi o ochraně soukromí a budoucího nastavení agendy data retention proto ÚOOÚ považuje názor Ústavního soudu, že z hlediska zájmu na ochraně osobních údajů si lze v České republice představit právní úpravu šetrnější, která odliší a odstupňuje různé zájmy orgánů činných v trestním řízení, poskytne účinnější ochranu osobním údajům a zároveň umožní přístup k údajům starším. To je však úkolem zákonodárce, který má k dispozici i funkční zahraniční vzory (bod 92 uvádí Belgii a Německo),“ uvádí ve svém prohlášení Úřad pro ochranu osobních údajů.

„Zvláště ve vztahu k zákonné době uchování provozních a lokalizačních údajů, totiž nyní v délce šesti měsíců, vyšlo v řízení najevo, že policejní orgány využívají údaje starší tří měsíců pouze v omezené míře (bod 92). Zvláště pak stojí za povšimnutí, že např. v Německu jsou provozní údaje uchovávány pouze po dobu deseti týdnů a lokalizační údaje po dobu čtyř týdnů (bod 75). Je tedy prostor pro zkracování doby uchovávání osobních údajů (zásada omezeného uložení) a omezení rozsahu údajů zpracovávaných pro potřeby orgánů činných v trestním řízení (zásada minimalizace údajů). V tomto směru je inspirativní připojený disentující názor,“ upozorňuje ÚOOÚ na jediný disent soudkyně Kateřiny Šimáčkové.

V závěru prohlášení k nálezu Ústavního soudu pak ÚOOU nepřímo varuje ty, kteří data občanů sbírají a ukládají: „ÚOOÚ upozorňuje, že stávající široce koncipovaná právní úprava zvyšuje nároky na všechny účastníky procesu uchování provozních a lokalizačních údajů a přístupu k nim. To především z hlediska dostatečnosti technických a organizačních opatření pro eliminaci rizika náhodné nebo neoprávněné manipulace s údaji či rizika neoprávněného přístupu k údajům. Lze podotknout, že zmíněná opatření podléhají řádné kontrolní pravomoci ÚOOÚ,“ uvádí doslova Úřad pro ochranu osobních údajů.

Irena Válová