Kauza prodeje armádní techniky: Vrchní soud neshledal vady u nalézacího soudu, ale u státního zástupce

Vozidlo armády - Ilustrační foto: Armáda ČR

Závažné procesní vady pražský vrchní soud neshledal u nalézacího městského soudu, ale u státního zástupce už v přípravném řízení. Brigádní generál Vladimír Halenka a tři spoluobvinění stanuli před soudem kvůli přeprodeji náhradních dílů z armádních skladů privátním zbrojařským společnostem. Odvolací soud  modifikoval závěr prvoinstančního soudu  v tom ohledu, že nebylo ani prokázáno, že by  úmysl obžalovaných ke způsobení škody vůbec směřoval.

Případ přeprodeje zásob z armádních skladů, například motorů, otevřelo původně Vojenské zpravodajství, posléze ho začala vyšetřovat Vojenská policie. Kauza nakonec doputovala na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Pražský Městský soud zprostil obžaloby brigádního generála Vladimíra Halenku a další tři obžalované na sklonku roku 2018, přičemž konstatoval naprosté selhání orgánů vyšetřovatelů bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Respektive kapitána Václava Procházky a specialisty pražského Vrchního státního zastupitelství na trestnou činnost v ozbrojených složkách Pavla Prygla.

ÚOOZ zatýkal kvůli prodejům z armádních skladů v březnu 2015. Razie kvůli podezření z příliš levného výprodeje armádních dílů proběhla na ministerstvu obrany a Generálním štábu české armády. Kauza se týká několika obchodů s vojenským materiálem z let 2009 až 2013. Přes státní podnik se dostávaly jedné z velkých českých zbrojařských firem Excalibur Army, která je pak následně prodávala dalším subjektům.

Na těchto obchodech se měl podle policie podílet ředitel sekce podpory ministerstva obrany, která řídí armádní logistiku, brigádní generál Vladimír Halenka, bývalý ředitel státního Vojenského opravárenského podniku (VOP CZ) Adolf Veřmiřovský, ex-ředitel někdejší armádní Agentury pro nakládání s nepotřebným majetkem Josef Lachman a jeho zástupce Roman Pavlík.

Při obchodech, kvůli kterým stanula čtveřice manažerů před soudem, převedla obrana na VOP CZ obrněný transportér, bojová vozidla, přes 200 motorů do bojových aut nebo přes dvě desítky tankových motorů. U prvních dvou transakcí vznikla podle obžaloby škoda několik milionů korun. Třetí obchod zastavil tehdejší ministr obrany Vlastimil Picek předtím, než se uskutečnil. Za dva žalované údajné zločiny jim hrozilo až 12 let vězení. Přestože je rozsudek pro policii i státní zastupitelství zdrcující, státní zástupce Pavel Prygl se proti němu odvolal. Vrchní soud v Praze pak rozsudek nalézacího soudu zrušil na konci loňského roku. Česká justice jej před nedávnem získala a zanalyzovala.

Závažné procesní vady

Městský soud v Praze svým rozsudkem z prosince 2018 obžalované Josefa Lachmana,  Romana Pavlíka, Adolfa Vermiřovského a brigádního generála Vladimíra Halenku zprostil obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Pavla Prygla pro skutky právně kvalifikované   jako zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku a  závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby.

Generál Vladimír Halenka Foto: valka.cz

Všichni čtyři obžalovaní se měli dopustit skutků uvedených v obžalobě v souvislosti s vyřazováním nepotřebného či nadbytečného majetku a jeho převodem na VOP-026 v období roku 2010 a dále na VOP CZ, vzniklý sloučením VOP-025 Nový Jičín a VOP-026 Šternberk v období roku 2013.

Senát Vrchního soudu v Praze, vedený předsedou Zdeňkem Sovákem, projednal  odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Pavla Prygla, podané v neprospěch obžalovaných, a napadený rozsudek Městského soudu v Praze podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu zrušil a podle § 260 tr. řádu  věc vrátil státnímu zástupci k došetření.

„Vrchní soud v Praze vnímá postup odvolacího soudu, který podle ust. § 260 tr. řádu věc vrátí státnímu zástupci k došetření jako zcela výjimečný a je si plně vědom toho, že takový mimořádný procesní postup se uplatní jedině tehdy, nelze-li po zrušení napadeného rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a současně není důvod pro jiné rozhodnutí,“ odůvodnil v rozsudku Zdeněk Sovák mimořádný krok svého senátu.

Závažné procesní vady v tomto řízení ale vrchní soud neshledal u nalézacího městského soudu v Praze, ale u státního zástupce již v přípravném řízení. Podle rozsudku vrchního soudu v Praze městský soud na základě provedeného dokazování vyvodil celkem správně skutkové i právní závěry, vedoucí k původnímu zprošťujícímu výroku rozsudku.

Jako správný shledal Sovákův senát závěr první instance, že k žalovaným skutkům spočívajícím v tom, že k vyřazení a převodům vyřazeného majetku armády na vojenský opravárenský podnik (a to jak VOP-026 Šternberk, tak VOP CZ) došlo, přičemž se na nich při výkonu svých pracovních či služebních povinností s výjimkou obžalovaného Vermiřovského v jednom z bodů obžaloby podíleli všichni čtyři podezřelí.

V průběhu řízení před soudem však bylo podle městského soudu vyvráceno tvrzení obžaloby, že by Halenka, Lachman, Pavlík a Vermiřovský svým jednáním způsobili České republice  škodu. Natož, aby jejich jednání bylo vedeno pohnutkou, úmyslem, státu škodu způsobit. Přičemž důvodné pochybnosti o způsobené škodě byly podle soudu orgánům činným v přípravném řízení trestním známy již před podáním obžaloby. V případě, že by tyto orgány nakládaly s důkazním materiálem v souladu se zákonem,  nemohlo by podle nalézacího soudu dojít za dané důkazní situace ani k úspěšnému podání obžaloby.

Podle Městského soudu nebylo prokázáno, že by obžalovaní jednali po předchozí dohodě, vedeni společným úmyslem způsobit škodu České republice. A, že by za tímto účelem při vyřazování armádního majetku či nakládání s takto vyřazeným majetkem účelově uváděli jakékoli nepravdivé údaje.

Absence úmyslu

Vrchnímu soudu se ale závěr soudu prvního stupně,  že vyřazování majetku ministerstva obrany, a to majetku jednak nadbytečného, včetně nového, dlouhodobě skladovaného, tak majetku nepotřebného, jeví jako závěr poněkud optimistický. Byť vyřazování nepotřebného majetku obecně vzato patrně skutečně vycházelo z dlouhodobě zpracovávaného a v zásadě funkčního systému postupů logistiky české armády.

Tudíž o rozsahu vyřazovaného majetku ze skladových zásob armády určitě rozhodoval náčelník jejího generálního štábu, obžalovaný brigádní generál Halenka jako ředitel sekce logistiky dával pokyn k realizaci, ale faktická konkrétní realizace, včetně výběru těch kterých náhradních dílů ze skladových zásob náležela jednotlivým nižším důstojníkům v jednotlivých skladech na území České republiky. V těchto skladech byly náhradní díly zpravidla podle všeho uskladněny až do doby uhrazení kupní ceny. Není proto podle soudu třeba pochybovat ani o tom, že to nebyl a systémově ani nemohl být obžalovaný generál Halenka, kdo rozhodoval o tom, kdy a jaké konkrétní motory se budou vyřazovat, a kdo by měl možnost ovlivnit rozhodnutí svých nadřízených, popřípadě pro něho téměř anonymních majetkových manažerů či skladníků.

Po vyřazení majetku jako nepotřebného pak Halenka formálně skutečně neměl žádnou rozhodovací pravomoc při nakládání s tímto majetkem, když tento majetek přešel do kompetence odboru pro nakládání s nepotřebným majetkem, kde o konečném způsobu využití vyřazeného majetku přinejmenším formálně rozhodovala vícečlenná komise.

Vrchní soud v Praze dále neměl důvod zpochybnit zjištění nalézacího soudu, že skladové prostory, v nichž byly motory uskladněny, a to už od 90. let, kdy se minimálně část motorů stěhovala z území Slovenské republiky do České republiky po rozpadu federace, byly nevětrané, minimálně po větší část doby skladování netemperované, a mohlo dokonce jít i o kryté přístřešky. Nalézací soud tudíž mohl důvodně vycházet z předpokladu, že se náhradní díly neuchovávaly podle striktních vnitřních předpisů, na jejichž realizaci chyběly finanční prostředky, ale že se též v průběhu skladování mohly minimálně zčásti při uskladnění motorů ve dvou řadách nad sebou stát obětí záplav.

Kromě toho se odvolací soud přiklonil k procesnímu postoji nalézacího soudu, pokud vzal na základě důkazů provedených v hlavním líčení za prokázané, že v průběhu skladování, nejpozději od první poloviny 90. let, patrně nebyla na převáděných motorech prováděná žádná větší údržba, snad s výjimkou možné krátkodobé konzervace, v každém případě však u všech těchto motorů chyběly revize, které byly nutnou podmínkou k zařazení těchto náhradních dílů do kategorie I., tedy kategorie dílů okamžitě použitelných v úrovni dílů nových.

Soud prvního stupně navíc podle odvolacího soudu oprávněně zdůraznil, že žádný z motorů, převedených na základě smlouvy mezi ministerstvem obrany, VOP-026 a společnosti Excalibur Army Jaroslava Strnada z března až května roku 2010 neměla policie fyzicky k dispozici. Ale stejně tak neopatřila žádný z převedených motorů k bojovým vozidlům pěchoty a k tankům, které se po zrušení převodu mezi ministerstvem a VOP CZ staly součástí veřejné obchodní soutěže v září 2013. A policie tak neučinila v době, kdy zajištění tohoto významného důkazu pro analyzované trestní řízení bylo ještě reálně možné.

Odvolací soud rovněž souhlasil s nalézacím soudem, že cena, za kterou byly motory UTD-20 v březnu 2010 úplatně převedeny z ministerstva obrany na společnost VOP-026, a následně přeprodány společnosti Excalibur Army, byly prodávány za cenu, u níž nebylo prokázáno, že by byla s ohledem na  stáří a způsob údržby po celou dobu skladování armádou nepřiměřená. Naopak, hodnota náhradních dílů mohla odpovídat dalším prodejům této komodity.

Městský soud v Praze tak vzal za shora uvedeného důkazního stavu za nepochybně prokázané, že vznik škody na majetku státu prokázán nebyl.  Odvolací soud tento závěr nalézacího soudu modifikoval v tom ohledu, že nebylo ani prokázáno, že by  úmysl obžalovaných   ke způsobení škody směřoval.

Výhrady vůči žalobci

Rozdílný názor od městského soudu zaujal Vrchní soud v Praze k tomu, jak se vypořádat s nezákonným postupem policejního orgánu a státního zástupce v přípravném řízení ohledně  nakládání se znaleckými posudky.

V průběhu řízení před městským soudem bylo totiž zjištěno, že policejní orgán ani státní zástupce nezaložili do vyšetřovacího spisu znalecký posudek  znalce Jiřího Stodoly, který tento Stodola vypracoval na žádost policie v přípravném řízení. A to přestože šlo o důkaz, se kterým byli povinni se procesním způsobem vypořádat.

Nezákonný postup orgánů činných v přípravném trestním řízení pak měl dopad i ve zkráceném právu na obhajobu. Tyto nezákonnosti městský soud podle svého přesvědčení napravil zejména tím, že posudek byl předložen dodatečně a znalce Stodolu v hlavním líčení osobně soud vyslechl. Městský soud přitom však zdůraznil,  že šlo o okolnost, která významně ovlivnila již samotné zahájení trestního stíhání, průběh i délku trestního řízení.

Vrchní soud se ale neztotožnil s hodnocením krajně negativního dopadu a  nutných důsledků toho, jak orgány činné v přípravném řízení konkrétně nezákonně nakládaly a nakonec naložily se Stodolovým znaleckým posudkem. Vrchní soud  nepokládá za reálně možné, aby uvedené pochybení orgánů činných v přípravném řízení trestním bylo účinně odstranitelné procesním postupem, který ve věci zvolil městský soud v Praze. Výhrady odvolacího soudu míří proti státnímu zástupci. Za uvedeného procesního stavu věci bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zprošťujícím výrokem přinejmenším předčasné v závěru, že stíhaným jednáním nevznikla České republice škoda. Podle odvolacího soudu  jsou zjištěné nedostatky ve svých důsledcích takového charakteru a závažnosti, že v žádném případě nejsou podobným procesním postupem odstranitelné či zhojitelné.

Když chybí škoda

V dosavadním řízení se také nepodařilo zjistit skutečnou, alespoň minimální výši majetkové škody, kterou měli obvinění svým protiprávním jednáním zaviněně způsobit.  Odvolací soud proto k odvolání žalobce vrchního státního uzastupitelůsví Pavla Prygla napadený zprošťující rozsudek městského soudu v celém rozsahu zrušil. A to především pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo.

Konkrétně zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, a současně právo obhajoby být seznámena se všemi opatřenými relevantními důkazy. Uvedené nedostatky trestního řízení v přezkoumávané trestní věci přitom zcela nepochybně mohly mít, a také měly, vliv na správnost prakticky všech výroků napadeného rozsudku.

Zjištěnou zásadní procesní vadu ale nebylo možno odstranit v řízení před soudem, ale dotkla se přitom výrazným způsobem realizace práv všech obviněných na řádnou obhajobu. Nalézací soud se přitom náležitě nevypořádal, a za daného důkazního stavu v podstatě se ani vypořádat nemohl, se všemi okolnostmi pro rozhodnutí významnými. Konkrétně s okolnostmi, na kterých podaná obžaloba postavila své skutkové i právní závěry o zaviněném způsobení majetkové škody všemi jednotlivými obžalovanými.

Předčasný rozsudek

Zprošťující rozsudek, vynesený soudem prvního stupně,  shledal odvolací soud „přinejmenším předčasným“. Namísto vrácení věci státnímu zástupci k došetření upřednostnil městský soud v Praze formu rozhodnutí zprošťujícím výrokem ohledně všech čtyř obžalovaných.

Je zapotřebí ale uvést, že závažné procesní pochybení orgánů činných v přípravném řízení, vyšlo však najevo až v průběhu hlavního líčení, respektive dokonce až z odůvodnění podaného odvolání, jak tomu bylo s výhradami státního zástupce vůči znalci Jiřímu Stodolovi.

Nalézacímu soudu tudíž podle vrchního soudu nelze v žádném případě mít za zlé, pokud nevyužil procesního postupu vrácení věci státnímu zástupci k došetření. „Podání nedostatečně podložené obžaloby soudu, provázené manipulací s opatřenými důkazy, blížící se jejich zatajení, je podle názoru odvolacího soudu závažnou a hlavně neodstranitelnou procesní vadou, která zabránila odvolacímu soudu ve věci spravedlivě meritorně rozhodnout a tato vada by v dalším řízení bránila ve vynesení spravedlivého rozhodnutí i soudu prvního stupně,“ stojí v rozsudku.

Vzhledem ke konkrétnímu charakteru zjištěné vady a rovněž k výhradám státního zástupce vůči znalci Stodolovi, na jehož závěrech soudu prvního stupně vybudoval nemalou část svých zjištění o absenci zaviněného způsobení škody na majetku státu obžalovanými, vrchní soud plně akceptoval aktuální výklad autorů profesora Pavla Šámala a kolektivu. Navíc podpořený konstantní judikaturou, že státnímu zástupci bude věc vrácena zpravidla tehdy, když dovolací soud zjistí, že věc je zatížena takovými procesními vadami, že ani případné opakování hlavního líčení by zřejmě nemohlo vést k nápravě, a je proto žádoucí věc znovu projednat v přípravném řízení.  „Podstata a těžiště zjištěných vad přípravného řízení v této trestní věci a problémů s tím spojených přitom nespočívá toliko v nepřesném zjištění výše škody, způsobené žalovanými trestnými činy, respektive její alespoň minimální výše, ale bohužel přímo v závažných pochybnostech o samotné existenci této škody. A to již ve stádiu trestního řízení a trestního stíhání všech obviněných před podáním obžaloby, a podle zjištění odvolacího soudu za tohoto procesního stavu věci nebyl ani jeden z obviněných postaven před soud důvodně,“ napsal předseda senátu vrchního soudu Zdeněk Sovák.

Městský soud v Praze podle soudu vrchního tyto uvedené skutečnosti zjistil až v průběhu hlavního líčení a usilovně se snažil zjištěné nedostatky napravit. Ve svém nemalém úsilí nebyl podle odvolacího rozsudku  plně úspěšný.  S ohledem na dosavadní komplikace s obstaráváním a prováděním znaleckých posudků, pochybnosti o dostatečné žádoucí erudici či nepodjatosti některých znalců, a mnohdy výrazné rozpory mezi závěry jejich posudků, považuje odvolací soud za daného procesního stavu za naprosto nezbytné doplnit dokazování o přibrání znalce expertního.

Po doplnění dokazování plně v intencích rozhodnutí a pokynů vrchního soudu v Praze, pokud se státní zástupce po došetření věci rozhodne obviněné nebo některého či některé z nich, znovu před soudem stíhat, bude muset podat novou obžalobu. V té by musel přihlédnout k výsledkům provedeného došetření. Aby státní zástupce při případném opětovném předložení věci soudu prohlásil, že trvá na původní obžalobě, totiž nestačí.

Portál Ekonomický deník popsal případ podrobně zde.

Jan Hrbáček