Zákaz dvojí kvality potravin se dotkne hlavně českých firem, říká ředitel pro korporátní záležitosti Nestlé Vratislav Janda

Všechny dobré úmysly něco stojí, myslí si ředitel pro korporátní záležitosti Nestlé Vratislav Janda. Foto: Nestlé Česko s.r.o

V Poslanecké sněmovně leží návrh novely zákona o potravinách, který zavádí vysoké pokuty za prodej výrobků, jež se ve zdánlivě totožném obalu prodávají v různých státech EU s odlišným složením, a kam někteří poslanci chtějí  zapracovat povinné podíly potravin českého původu v obchodech. Jsou to populistická témata, která přinesou problémy hlavně Čechům samotným, tvrdí ředitel pro korporátní záležitosti Nestlé pro ČR a Slovensko Vratislav Janda. V rozhovoru pro Ekonomický deník dále popisuje, jak se globální potravinářská jednička připravuje na případné právní spory nebo jak se vyrovnává s požadavky na ekologické balení potravin. Je třeba si otevřeně přiznat, že všechny dobré úmysly budou něco stát, dodává.

V Poslanecké sněmovně leží návrh novely zákona o potravinách, který zavádí vysoké pokuty za prodej výrobků, jež se ve zdánlivě totožném obalu prodávají v různých státech EU s odlišným složením. Co z toho vyplývá pro Nestlé, připravujete se nějak?
Neděláme žádné přípravy. Nestlé se to netýká.

Jste největším výrobcem potravin a nápojů na světě. Tvrdíte, že u žádného z vašich výrobků tzv. dvojí kvalita nehrozí?
Musíme si nejprve říct, o čem mluvíme. Víme, co je nutriční složení nebo bezpečnost potravin, ale co se myslí kvalitou?

Mluvíme o odlišném složení potraviny, která se v různých zemích prodává ve stejném nebo téměř stejném obalu.
Ale složení závisí na řadě faktorů jako jsou technologické podmínky v jednotlivých výrobních závodech nebo klimatické podmínky vstupních surovin. Pšenice v Litvě je jiná než pšenice u nás.

To dnes již asi nikdo nezpochybňuje. Ale sám jste nedávno připustil, že české Nescafé má jinou recepturu než Nescafé v Německu. Jde o to, aby český spotřebitel věděl, že německé Nescafé je jiné a proč.
Rozumím. Ale zrovna káva není vhodný příklad. Podle zákona o potravinách jde totiž o jednosložkovou potravinu, takže potravinová inspekce nemá jak posoudit odlišnosti v jejím složení. V reálu jde o to, že smícháte v určitém poměru dvě odrůdy – robustu a arabiku. Těch receptur je v rámci Evropy asi deset. Například v Itálii, což je největší kávový trh v Evropě, jde čistě jen o robustu. Přitom je levnější než arabica. Ty rozdíly ve složení jsou však v řádu několika procent.

Ale zpět k Vaší otázce. Jsem opravdu přesvědčen, že žádného výrobku z našeho portfolia se zákaz tzv. dvojí kvality nebude týkat. Nechystáme se měnit obaly svých výrobků. A stejná situace je podle mého názoru u drtivé většiny zahraničních potravinářských firem, které mají zastoupení v ČR. Bude se to ale týkat některých velkých českých potravinářských firem, které vyváží i na západní trhy. Nebudu je ale jmenovat.

Nechceme, aby přední strana obalu dopadla jako krabička cigaret

Připustil jste, že potraviny se mohou svým složením lišit. Kvůli chuťovým preferencím spotřebitelů, různé kvalitě vstupních surovin, legislativním požadavkům daného státu…
Nemluvme prosím o chuťových preferencích, ty skutečně nejsou před veřejností dnes již obhajitelné. Ale ty ostatní faktory mohou mít na složení vliv. Například naše instantní kakao Nesquik má ve všech zemích EU stejné složení, pouze v Německu obsahuje jiný vitamínový mix, protože tam nesmíte podle zákona potravinu fortifikovat některými vitamíny, včetně vitamínu D.

A podle návrhu metodiky, kterou zveřejnila Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) na svých stránkách, byste měl českého zákazníka na přední straně obalu informovat, že na rozdíl od českého má německý Nesquik s ohledem na tamní legislativu jiné složení.
To, co zveřejnila SZPI, je pracovní, neschválená verze, o níž se stále diskutuje. A jako právník se domnívám, že tento postup nemá oporu v zákoně. Povinnosti vám může uložit pouze zákon, nikoli metodika. Přední strana obalu je pro firmu marketingový prostor, který si chrání, protože jím prodává svou značku, do níž investuje. A tam podobná tvrzení nepatří. Dovedu si představit, že by něco takového bylo na druhé straně obalu, kde jsou výživová tvrzení.

Na druhou stranu je zcela na místě, aby SZPI dohlédla na ty potravináře, kteří například do lančmítu dávají na jednom trhu vepřové maso a na druhém kuřecí separát. Takoví tu samozřejmě nemají co dělat. Naproti tomu odlišné složení výrobku na základě právní úpravy je daný fakt a Nestlé to na přední straně obalu nebude uvádět. Navíc nechceme, aby přední strana obalu u čokolády postupně dopadla jako krabička cigaret, kde je prostor pro značku již minimální.

Podle SZPI má být spotřebitel informován o rozdílech i z důvodů oprávněných a objektivních jako je vnitrostátní právní úprava. A tato informace má být umístěna na obalu v hlavním zorném poli. Když to výrobek nebude splňovat, může dostat vysokou pokutu jeho prodejce. Obchody to s vámi neřeší?
Říkáme jim to, co říkám Vám. Ale pokud skutečně dostanou pokutu za náš výrobek, tak nám to jistě naúčtují. Promítnou ji do faktury nebo si za to nechají poskytnout nějakou službu. Takhle funguje obchod a je to správně. Zároveň však musím bránit firmu a její akcionáře, takže třeba skončíme u soudu. SZPI by to podle mého názoru prohrála. Takhle daleko to, myslím, ale nedojde, protože inspekce si je toho vědoma. Nesmíme zapomenout, že dvojí kvalita bylo především téma loňských voleb (do Evropského parlamentu – pozn.red.) a politici na to museli nějak reagovat bez ohledu na reálný stav věcí.
A jak měli reagovat jinak? Do zákona před rokem zapracovali znění tehdy schválené směrnice EU o ochraně spotřebitele.
Všimněte si, že novela zákona o ochraně spotřebitele, která tento problém řeší u nepotravinových výrobků, přejala přesné znění příslušného ustanovení směrnice (výrobek nesmí být totožný s výrobkem na jiném trhu v EU, přestože má podstatně odlišné složení nebo znaky, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními skutečnostmi – pozn.red.). Novela zákona o potravinách však zní trochu jinak, aby to více odpovídalo tomu, co se slibovalo v kampani (potravina nesmí být označena zdánlivě totožně s potravinou uváděnou na jiný trh v EU, ačkoliv potravina uváděná na trh v České republice má odlišné složení nebo vlastnosti – pozn.red). Je to obecnější, a proto zákon v tomto směru nemá podle mého názoru oporu ve směrnici EU. Ale třeba se mýlím. Zákon bude přijat a SZPI začne pokutovat všechny provinilce.

Řeší dvojí kvalitu stejně jako u nás i vaši kolegové v jiných státech?
Ale ano. V Maďarsku, Polsku, na Slovensku. Na druhou stranu všichni máme na starosti naši značku a nedovedu si představit, že bychom ji poškozovali podobným způsobem jako ona nejmenovaná česká firma s lančmítem. Nestlé nevlastní jeden člověk, který by rozhodoval, jak to má být a nese si za to odpovědnost. Má své akcionáře a vůči nim jsme odpovědní. Jsme jednička na trhu, a proto máme i velkou odpovědnost, nejen vůči akcionářům a zákazníkům, ale i trhu jako takovému. Domnívám se, že dvojí kvalita je především populistické téma stejně jako povinné podíly českých potravin v našich obchodech.

Další horké téma spojené s novelou zákona o potravinách. Nestlé se sice příliš nedotýká, ale podle Vašeho názoru, podpoří taková povinnost soběstačnost v zemědělské produkci?
Já to vnímám především jako politickou hru. Ministerstvo zemědělství ví, že zákon bude muset v takovém případě notifikovat u Evropské komise a eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton již jasně vzkázal, že se jedná o porušení pravidel vnitřního trhu EU. Nestlé ČR vyváží polovinu produkce do zahraničí. Kdyby se podobně zachovaly jiné trhy, skončí volný trh. Volný pohyb zboží, kapitálu a osob je přeci jedna z největších deviz našeho členství v EU. Tento návrh jde přímo proti těmto principům. Souhlasím také s názorem, že by to mohlo vést ke zdražení potravin. Je otázka, zda v ČR dokážeme vyrobit potraviny, kterých by se to týkalo, v potřebné kvalitě, množství a za cenu, která je na evropských trzích obvyklá.

Zemědělci argumentují tím, že pokud není poptávka, není nabídka. Nemohou produkovat, pokud nemají jistotu, že potravináři a obchody u nich nenakoupí. Kde nakupuje suroviny Nestlé ČR?
A jsme u jádra věci. Jako velká firma musíme mít především jistotu, že surovinu dostaneme v požadovaném množství, kvalitě a za přijatelnou cenu. U českých producentů může být tohle problém, zejména v otázce množství dodávek. A mimochodem, pokud není na množství a kvalitu suroviny spolehnutí, jsme zase u příběhu dvojí kvality…Podobně jako ostatní velké firmy nakupujeme hlavně na evropských komoditních burzách. Ale pokud to jde, snažíme se pořizovat suroviny lokálně (Nestlé má své závody v Olomouci, Holešově a Krupce – pozn.red.). Například jsme nakupovali český cukr, protože byl stejně kvalitní jako ten z evropské burzy a ještě levnější.

Všichni chceme dělat svůj obchod

Jako největší potravinářskou firmu vás jistě také zajímá příprava novely zákona o významné tržní síle, která má podle ministerstva zemědělství ještě lépe chránit dodavatele potravin před velkými odběrateli. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) požaduje, aby ochrana byla oboustranná a zákon chránil i odběratele, ve vašem případě obchodní řetězce.
Novela vyvolává řadu sporů a nelze vyloučit, že v tomto volebním období nebude projednána. Nás se to ale příliš nedotýká. My se s našimi partnery vždycky nějak dohodneme, rozumíme tomu, že chtějí prodávat za určitou cenu a v určité kvalitě.

Ale nemůžete právě v rámci těchto jednání využít své silnější pozice?
Myslím, že je třeba si uvědomit, že obě strany velmi dobře vědí, že takové spory ničemu nepřispívají, každá chce dělat svůj obchod. My si na začátku roku s řetězci sedneme a hovoříme o tom, čeho bychom chtěli dosáhnout a co pro to uděláme. Obě strany chtějí vydělat.

To zní téměř idylicky. K nekalým praktikám mezi potravináři a obchodníky tedy nedochází?
To určitě netvrdím, to by bylo příliš kategorické prohlášení. Je pravda, že v případě rychle kazících se potravin jako je zelenina, pečivo či mléko je to trochu jiný příběh. Tito dodavatelé potřebují ochránit a tam si myslím, že je určitá míra regulace na místě. Ale nás se to netýká. Dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou staré jako lidstvo samo. Čím méně nám do toho regulátoři mluví, tím lépe. A pokud ano, tak si řekněme, které segmenty trhu to opravdu potřebují. Každá regulace totiž vždy nakonec dopadne na spotřebitele a promítne se do ceny.  Se současným zákonem jsme se naučili fungovat, upravili jsme smlouvy. Byli bychom rádi, abychom to zase nemuseli měnit.

Musíte vědět, jaká cena je „dělatelná“

Stále se bavíme o dopadech chystané legislativy. Jak vlastně fungujete z hlediska právního? Máte vlastní právníky? Sledujete si sami legislativní dění?
Je třeba oddělit dvě věci. Máme samozřejmě vlastní právní oddělení, které se zabývá ryze právní tematikou. Ředitelka právního oddělení je členka nejužšího vedení a má svůj tým tady i na Slovensku. Zároveň spolupracujeme s několika externími právními kancelářemi, které nám primárně dodávají právní analýzy. Legislativním vývojem se ale naši právníci příliš nezabývají. Sledujeme legislativní monitoring, který zpracovávají asociace, kde jsme členem, jako je například Potravinářská komora nebo České sdružení pro značkové výrobky. A musím říct, že odvádějí velmi kvalitní práci. Mnoho se samozřejmě také dozvíme na různých jednáních a sdílíme informace s kolegy z dalších firem.

Podle jakých kritérií vybíráte externí právnické firmy, s nimiž chcete spolupracovat?
Tohle je oblast, za kterou v Nestlé neodpovídám, tak bych jí nerad blíže komentoval.

Ve veřejné správě se často soutěží jen na cenu.
Snad jen obecný komentář: Pokud budu mít vedle sebe dvě firmy s podobným renomé, tak si asi opravdu vyberu tu, která mi dá lepší cenu. Ale jako obecné pravidlo si to vůbec nedovedu představit. Vždy jde o nějaký kompromis. Pokud soutěžíte nejnižší cenu, tak taky můžete brzy zjistit, že vítěz tendru vám tu službu prostě není schopen dodat. Musíme se orientovat natolik, abychom věděli, jaká cena je v dané oblasti „dělatelná“. A pokud je podezřele nízká, tak takového uchazeče rovnou vyřadíme, protože tam je něco špatně. Ale to platí o všech oborech. Nejdůležitější je používat zdravý selský rozum.

Kdo řeší za Nestlé soudní spory?
Do soudních pří se dostáváme minimálně. Bývají to především pracovně-právní záležitosti. Pak používáme služby právních kanceláří.

Dobré úmysly produkt zdraží

Nestlé nedávno vyhlásila poměrně ambiciózní cíl přejít do roku 2025 výhradně na recyklovatelné a znovu použitelné obaly. Co takový cíl obnáší?
Ano, udržitelné obaly jsou pro nás v současnosti prioritou. Rozhodně to ale není jednoduché, protože vždy to musí mít nějaký racionální základ. Uvedu příklad. Legislativa EU ukládá výrobcům nápojů dávat do plastových lahví nejméně 30 procent recyklátu. Nový pružný plastový materiál dnes na trhu stojí kolem 350 eur (zhruba 9.100 korun) za tunu a recyklát, který má již horší kvalitu, třikrát tolik. To vám ekonomicky nedává smysl. Tím ale vůbec nechci zpochybňovat základní myšlenku, že je třeba vracet základní suroviny zpět do výroby.

Naše lidská společnost je trochu v schizofrenní situaci. Díky plastu se zásadně prodloužila kvalita a trvanlivost potravin a zvykli jsme si na určitý hygienický standard, který je ošetřen i legislativně. Toho se nechceme vzdát, ale zatím pořádně nevíme, čím plast nahradit. Další příklad: Nemohu zabalit čokoládu jen tak do papíru, protože mi zákon říká, že mezi čokoládou a papírem musí být bariéra. Takže buď ten papír musí mít nějaký nástřik – plastový – nebo čokoládu zabalím do alobalu. Řezník vám také nemůže zabalit maso jen tak do papíru, a bez jednorázového plastu se proto neobejde. Nikdo ale zatím neví, jak to vyřešit. Právě proto jsme za 50 miliard korun založili vloni Institut obalových technologií ve švýcarském Lausanne, kde se vědci zabývají zkoumáním možnosti lepšího využívání recyklovaných plastů na potravinářské účely a vyvíjí nová obalová řešení.

A to je právě zajímavé. Do jaké míry motivuje Nestlé ke změnám vlastní bohulibý úmysl a do jaké legislativní povinnosti, ať již z úrovně EU nebo od našich zákonodárců? Není právě založení tohoto Institutu dokladem, že je třeba zatlačit na firmy zákonem, aby se něco změnilo? Jinak jim to bude stále ekonomicky vycházet, jak říkáte, a nic se nebude dít.
Myslím, že to je obojí. S legislativou se vždycky musíte nějak poprat, ať už si o její racionalitě myslíte cokoli. Jsme v nějakém společenství a musíme respektovat jeho pravidla. Zbývá ale mnoho otázek, které musíme dořešit. Například dnes plast posbíráte, vytřídíte, zrecyklujete, ale co dál s tím recyklátem?  Trh pro něj je minimální, ani státní správa nemá za povinnost při veřejných zakázkách dávat přednost věcem z recyklovaného materiálu. Musíte vytvořit trh, aby to právě dávalo ekonomicky smysl. A také je třeba si otevřeně přiznat, že plně recyklovatelné nebo znovu použitelné obaly výsledný produkt zdraží. Že všechny dobré úmysly oběhového hospodářství budou v konečném důsledku spotřebitele něco stát.


Vratislav Janda vystudoval právnickou fakultu University Karlovy s titulem doktor práv, studoval též žurnalistiku a mezinárodní vztahy na různých školách v Norsku, Německu či Švýcarsku. Více než deset pracoval pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Působil na několika misích na Blízkém Východě nebo na velvyslanectví ČR v USA. Zkušenosti nasbíral i v privátní sféře, před nástupem do Nestlé vedl právní odbor a divizi vnějších vztahů společnosti British American Tobacco, kde byl i členem představenstva. Na pozici ředitele pro korporátní záležitosti Nestlé Česko s.r.o. nastoupil v březnu 2014, odkud řídí a koordinuje všechny korporátní záležitosti Nestlé v České republice i na Slovensku.


Helena Sedláčková