Pátek, 5. března, 2021

Překvapení pro soud v kauze Vidkun. Kam zmizel tajný dokument detektiva Komárka?

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Takovou odpověď od elitního policejního útvaru předseda soudního senátu v kauze Vidkun Martin Lýsek určitě nečekal. Když si na konci loňského roku u Národní centrály proti organizovanému zločinu vyžádal kopii dokumentu, která byla klíčová pro zahájení případu Vidkun a vyloučení Generální inspekce bezpečnostních sborů z vyšetřování této věci, dostal záporné vyrozumění. Dokument, sepsaný někdejším šéfem ostravské expozitury ÚOOZ Jiřím Komárkem (nyní aspirantem na křeslo v Poslanecké sněmovně poz. red.), totiž ze spisu záhadně vysublimoval.

Známá kauza Vidkun, která byla jedním ze spouštěčů reorganizace elitních policejních útvarů ÚOOZ a protikorupční policie, se pomalu blíží do finále. Středem zájmu ÚOOZ byl především bývalý náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec. Ten dnes stojí se svým podřízeným Radkem Petrůjem, exhejtmanem ČSSD Jiřím Rozbořilem a olomouckým byznysmenem Ivanem Kyselým před soudem.

Případ má podle žalobců z olomouckého Vrchního státního zastupitelství odkrývat korupční vztahy mezi policií, podnikateli a státní správou, včetně například manipulace s trestními spisy. Obžalovaní, z nich někteří strávili několik týdnů ve vazbě, svoji vinu odmítají tvrdí, že jde o spiknutí části olomouckých policistů, kteří si „s nimi“ odešli vyřídit účty z pozice detektivů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jak bývá u státních zástupců v poslední době zvykem, obžalovaní měli dle prokurátora Miroslava Stokláska páchat trestnou činnost „v dosud přesně nezjištěné době, nejpozději ode dne 29. 7. 2014 do 13. 10. 2015 v Olomouci a na dalších místech České republiky“.

Jenže, jak se velmi poctivý soudní senát Martina Lýska do spletitého případu čím dál hlouběji noří, vyplouvají najevo velmi varovné informace o činnosti dnes už někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). A potažmo i o krocích státního zastupitelství.

Kauzu Vidkun zahájil bývalý šéf ostravského ÚOOZ sepsáním několika úředních záznamů. Mimo jiné v jednom z nich uvedl jméno tajného informátora, který mu měl poskytnout informace o nezákonnostech v Generální inspekce bezpečnostních sborů. Na konto těchto úředních záznamů byly povoleny odposlechy a sledování podezřelých.

Předseda senátu kauzy Vidkun Martin Lýsek vyžádal u Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) vyžádal kopii dříve utajovaného úředního záznamu, ve kterém mělo být uvedeno jméno tajného informátora. Odpověď soudce zcela jistě zaskočila. Náměstek ředitele NCOZ pro výkon ll Zdeněk Novák mu totiž napsal, že požadovaný dokument ze spisu zmizel.

Příslušníci kvůli žádosti soudce nahlédli do spisového materiálu ke kauze Vidkun a zjistili, že Komárkův už čtvrtý úřední záznam byl v takzvaném sběrném archu zaevidován 3. července 2014 pod názvem „úřední záznam – totožnost osoby“. Policisté dále zjistili, že 28. května 2016 byl u tohoto dokumentu zrušen stupeň utajení. Tedy, že už ho nechrání zákon.

„Bylo nahlédnuto do spisového materiálu, vedeného po číslem jednacím. Ze sběrného archu vyplývá, že předmětná písemnost zde není zaevidována. Ve spisovém materiálu tohoto čísla jednacího se předmětná písemnost nenachází,“ napsal předsedovi soudního senátu Zdeněk Novák.

Zjednodušeně řečeno: někdo prostě velmi důležitý dokument v kauze Vidkun sebral ze spisu a nejspíš skartoval.

Velmi důležitá je přitom i časová souvislost. Krátce na to, kdy byl onen materiál o utajovaném informátorovi odtajněn, zpracovatel kauzy Vidkun Jiří Komárek z ÚOOZ spolu se svým šéfem Robertem Šlachtou a dalšími detektivy na protest proti policejní reorganizaci odcházejí.

Cinklý začátek

Vraťme se proto na samý začátek kauzy Vidkun. Šéf ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek v květnu 2014 napsal do úředního záznamu, že získal od agenta informaci, že o podnikatele Petra Hoška a o jeho zaměstnance Radka Vrzala, oba z firmy Hopr Trade ze Zábřehu na Moravě, která se zabývá výkupem železa a drahých kovů, se zajímá jistý člověk napojený na bezpečnostní složky.

Podle informací z Komárkova úředního záznamu měl být oním „člověkem“ podnikatel Josef Kolínský – bývalý příslušník policie, známý mimo jiné z podobného případu v olomouckých bezpečnostních složkách z devadesátých let, přezývaného Olomoucká kauza. Hoškově firmě, která v té době čelila podezření z krácení daní, měl Kolínský nabízet „na ochranu“ zajištění písemností z policie, což splnil.

Komárek se pět dní po sepsání tohoto úředního záznamu opět s Hoškem a Vrzalem sešel. Ti ho měli podle jeho záznamů informovat, že mají problémy s celníky a s finančním úřadem. Také měli uvést, že jim bývalý detektiv Kolínský skutečně předal několik stránek z policejního spisu, který je na ně veden, a že když jeho klientovi zaplatí jistou sumu, tak že zajistí zastavení trestního stíhání.

Dále se Komárkovi měli zmínit také o tom, že společnost jako právník zastupuje bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který jim měl kvůli obavám z Kolínského poskytnout kontakt na detektivy z olomoucké kriminálky. Komárek policejní materiály ověřil a zjistil, že jsou pravé.

Bývalý šéfdetektiv ÚOOZ z Ostravy Jiří Komárek (vpravo). Foto: mediální prezentace NFPK

Za čas došlo k dalšímu setkání, Hošek s Vrzalem prý po Komárkovi chtěli, aby jim zajistil informace z daňového trestního řízení. Komárek jim dle úředního záznamu sdělil, že by se je možná podařilo získat, ale když oficiálně oznámí nabídku velmi nestandardní pomoci ze strany Josefa Kolínského. Hošek s Vrzalem mu měli říct, že si to promyslí.

V dalším ze záznamů pak Komárek konstatoval, že se audionahrávku pořízenou nahrávku z jednání s Hoškem a Vrzalem nepodařilo vyčistit a proto byla předána do České televize v Ostravě, aby se její technici pokusili o částečnou rekonstrukci záznamu.

Jak se ukázalo, i předchozí Komárkův audiozáznam ze schůzky s s Hoškem a Vrzalem byl nesrozumitelný. Po jeho poslechu bylo zřejmé, že neobsahuje to, co se mělo odehrát na jedné ze schůzek, co Komárek konstatoval v úředním záznamu.

V půlce června se pak Komárek znovu sešel s Hoškem a Vrzalem a ti mu měli předat návrh trestního oznámení na Kolínského. Komárek se podle svých záznamů zaručil, že jej prostuduje a řekl jim, že má zásadní pracovní problémy.

V úředním záznamu pak dále zaznamenal, že se tak připravuje ukončení schůzek s Hoškem a Vrzalem. Že končí pak Komárek sdělil Hoškovi s Vrzalem i na poslední schůzce. V průběhu setkání Komárek naváděl do rozhovoru téma ex-ministra vnitra Ivana Langera, olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece a jednoho z jeho podřízených.

Na scéně tajný informátor

V dalším úředním záznamu pak Komárek popsal schůzku s tajným informátorem, podle kterého měl policejní náměstek Kadlec chodit na olomouckou pobočku GIBS a získávat od jejího vedoucího zájmové spisy. Kadlec je pak měl dle tohoto informátora předávat předávat poznatky Ivanu Langerovi a jeho příteli, podnikateli Ivanu Kyselému.

Komárek se potom ještě naposledy sešel s podnikatelem Hoškem, tomu sdělil, že už mu nepomůže. Na základě takovýchto informací bylo v červenci 2014 zahájeno trestní řízení v kauze Vidkun.

Krátce po zahájení úkonů detektivové ÚOOZ podali návrhy na sledování a odposlechy, které státní zastupitelství schválilo. Ty byly instalovány mimo jiné v olomoucké restauraci Potrefená husa (dům shodou okolností patřil Ivanu Kyselému) a v jedné kavárně Café Delux.

Pasáž z obžaloby v kauze Vidkun. Odposlechy jsou často nesrozumitelné a detektivové z nich vyvozují závěry, které budou pro soud těžko uchopitelné.  Foto: Jan Hrbáček

Z čeho viní „Vidkuny“ policie a žalobci?

Bývalý hejtman Rozbořil je obžalován z podplácení, na Petrůje a Kadlece podal státní zástupce obžalobu ze zneužití pravomocí. Kadlec, který podle policie vynášel informace ze spisů, je navíc obžalován i z přijetí úplatku. Kadlec byl kvůli Vidkunu propuštěn, výpověď neúspěšně napadal u soudů. Petrůj byl postaven mimo službu. Kyselý se bude před soudem zodpovídat z účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby. Kromě Kyselého, který dále podniká v realitách, obvinění změnili své profese.

Podle usnesení o zahájení trestního stíhání tehdejší policejní náměstek Kadlec vlivnému podnikateli Kyselému údajně pravidelně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních řízení. Šlo například o kauzy olomouckého akvaparku, HC Olomouc, závodiště Lazce, ale i o kauzu Tesco SW, které měly zůstat utajeny.

Všichni obvinění od začátku vinu popírají. Kadlec byl v prosinci 2015 ještě v době vazby kvůli porušení služebního slibu propuštěn ze služebního poměru, svou výpověď poté napadl u soudu žalobou. Hájil se tím, že se ničeho protiprávního nedopustil, šlo prý o operativní činnost, kdy naopak on získával informace. Podle soudu o operativní pátrací činnost jít nemohlo, neboť nesplňovala zákonné podmínky, výpověď tak označil za oprávněnou. Kadlec po odchodu od policie založil detektivní kancelář a pojmenoval ji Vidkun Bohemia.

Bývalý hejtman Rozbořil se zcela stáhl z politiky. Jeho obhájce dnes řekl, že dosud obžalobu nedostal. Trvají však stále na tom, že se ničeho protiprávního nedopustil. Již dříve uvedl, že jde jen „o to, jak si vyložíte žvanění v hospodě“. „Důkazní situace ani naše stanovisko se nezměnilo. Z pohledu obhajoby je vždy lepší, když je obžaloba u soudu, možnosti obhajoby jsou mnohem příznivější,“ řekl dnes Konečný.

Kauza Vidkun se otevřela 13. října 2015 policejní razií na několika místech v Olomouci, kdy policie dělala domovní prohlídky a zadržela či předvedla několik lidí včetně bývalého ministra vnitra Ivana Langra. V jeho bytě v Olomouci strávili kriminalisté více než 13 hodin, ale nakonec ho propustili, v případu obviněn není. Rozbořil byl stíhán na svobodě, Kyselý, Kadlec a Petrůj strávili tři měsíce ve vazbě.

Bylo to jinak, tvrdí svědci

Podnikatel Petr Hošek při pozdějším výslechu odmítl informace z úředních záznamů Jiřího Komárka a žalobce Miroslav Stoklásek do obžaloby napsal: „K dotazům dále uvedl, že v roce 2014 absolvoval mnoho schůzek s policisty i příslušníky GIBS. Těch kontaktů bylo tolik, že si na jednotlivé osoby ani schůzky nepamatuje. Advokátní kancelář Ivana Langera zpracovávala jejich společnosti žaloby na nečinnost proti finančnímu úřadu. Pana Langera viděl asi pouze 2x, poprvé v jeho kanceláři v Olomouci a podruhé v kanceláři v Praze. Jmenovaný jim dal k dispozici svého zaměstnance, který jim pomáhal vyřizovat stížnost na Policii ČR v Brně. Ivan Langer ani jeho zaměstnanci mu žádný kontakt ani lobbing na policii nedávali, vše řešili zákonnou cestou. Josefa Kolínského nezná a nikdy ho neviděl, ani žádnou vztahovou analýzu, v níž by figuroval on či jejich firma.“

Podobně vypověděl ke Komárkovým úředním záznamům i podřízený Hoška Radek Vrzal. „V roce 2014 se účastnil několika jednání na různých místech v Olomouci, kam pan Hošek přivedl nějaké lidi, kteří by podle jeho názoru mohli být v tomto nápomocni. Jeho úlohou bylo pouze prezentovat problémy společnosti. Jednou z těchto osob mohl být plk. Mgr. Jiří Komárek, se kterým se setkal asi 3x. Žádné požadavky vůči němu nevznášel, ten člověk byl pro něj nečitelný. Popsal mu pouze jejich příběh, rozhodně mu nesděloval, že pro účely řešení těchto problémů jsou ve styku s Kadlecem… …Poslední jednání s panem Komárkem bylo takové divné, s odstupem času si myslí, že se od něj snažil zjistit, zda se svědek setkává s někým z policejního ředitelství.“

Státní zástupce Stoklásek tak v obžalobě zcela pominul zásadní pochyby o legitimitě zahájení trestního řízení v kauze Vidkun. Zato obžalované cupuje bez slitování. „Nesprávně (neprocesně) provedené trestní řízení nutně vede ke vzniku pochybností o správnosti zjištěného skutkového stavu, vyvolává prostor pro nejrůznější procesní námitky ze strany osob zúčastněných na trestním řízení (námitky podjatosti orgánů činných v trestním řízení, námitky nepoužitelnosti důkazů získaných neprocesním způsobem či podjatým orgánem apod.) a ve svém důsledku vede ke zmaření účelu trestního řízení,“ napsal v obžalobě olomoucký prokurátor. Přestože se dle sebraných svědeckých výpovědí identické činnosti dopouštěl detektiv Komárek na samém počátku kauzy Vidkun žádné pochybnosti v jeho práci žalobce nespatřuje.

„Zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obviněný Karel Kadlec a Radek Petrůj, jako vysocí policejní důstojníci Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, přímo zodpovědní za řádné vedení trestních řízení na území Olomouckého kraje, měli úmyslně, dlouhodobě a opakovaně porušovat zásady trestního řízení v řadě trestních řízení šetřených jejich útvarem (neoprávněně v rozporu s trestním řádem měli poskytovat informace o samotném vedení trestního řízení, o důkazní situaci, o plánovaných úkonech trestního řízení, o zamýšleném rozhodnutí ve věci apod.), čímž měli bezprostředně ohrožovat dosažení účelu těchto trestních řízení. Z uvedeného vyplývá důvodné podezření, že v důsledku jednání těchto obviněných útvar dlouhodobě řádně (tj. v souladu se zásadami trestního řízení) neplnil úkoly na úseku trestního řízení, a že trestní řízení mělo být těmito obviněnými opakovaně zneužíváno k soukromým cílům,“ tvrdí dále Stoklásek.

V obžalobě navíc žalobce argumentuje blíže neurčeným úplatkem, přestože není známo, za co by jej obžalovaný plukovník Kadlec měl dostat a v jaké výši. „Od Jiřího Rozbořila nechal slíbit ekonomickou výhodu v podobě blíže neurčeného peněžního obohacení, když dále ve spojení s uvedenými členy tohoto vlivového uskupení majícími neformální vliv na jmenování vedoucích funkcionářů bezpečnostních sborů usiloval o rozšíření sítě jemu zavázaných osob v bezpečnostních sborech, jejichž prostřednictvím by získával významné informace z trestních řízení a mohl taková trestní řízení ovlivňovat, když konkrétně zamýšlel prosadit, aby se jím vybrané osoby staly vedoucími pracovišť GIBS v Brně a Ostravě.“

Tato informace žalobce Stokláska je už zcela za hranou, protože plukovník Kadlec z pozice náměstka olomoucké krajské policie ani přes své vazby na vysoce postavené lidi v ozbrojených složkách neměl nikdy takový dosah, aby mohl ovlivňovat personální politiku na nejvyšších postech v Generální inspekci bezpečnostních sborů.

Pro soudy (určitě neskončí u soudu nalézacího – pozn. red.) bude kauza Vidkun velmi tvrdý oříšek. Obzvláště poté, co obžaloba je psána podobným stylem a vystavěná na stejných modelových základech jako aféra Naygová z roku 2013, které shodila vládu Petra Nečase.

V té detektivové ÚOOZ a žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci zhmotnili a přetavili ze svých snů do reality sabotáž, mafii prorůstající do státní správy, kilogramy zlata, stamiliony korun. Kauza totiž přes spektakulární zásah na Úřadu vlády a následné bombastické mediální výstupy detektivů a žalobců, při nichž účelově unikaly do médií audio a video záznamy, skončila obřím fiaskem.

Jiří Komárek dnes v hnutí Přísaha, vedeném exšéfem ÚOOZ Robertem Šlachtou, usiluje o vstup do politiky, do Poslanecké sněmovny. S autorem článku Komárek delší čas nekomunikuje.

Jan Hrbáček, Ekonomický deník

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY