Novela zákoníku práce, která má více chránit platy zaměstnanců ve stavebnictví a zvýšit odpovědnost subdodavatelů, má podle odborníků několik problematických ustanovení. Hospodářská komora České republiky (HK ČR) má „obavy z pokračujícího, plíživého trendu transformovat řádné podnikatele do role sociální pojišťovny“. Podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) je obor stavebnictví vybrán za obětního beránka. Ani podle HK ČR není jasné, proč se navrhovaná pravidla nemají vztahovat i na další oblasti
Z hlediska práva EU je záměrem chránit zaměstnance, jimž není zaměstnavatelem poskytovaná mzda za práci. Pro pracovní právo se ale jedná o zcela nový institut, který má být aplikován bez ohledu na dosud existující institut ručení v občanském právu.
Cílem materiálu v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je ukotvit režim ručení v poddodavatelském řetězci tak, aby zaměstnanec v oblasti stavebnictví mohl činit odpovědným místo svého zaměstnavatele i příjemce služby v případě, že se zaměstnavatel ocitne v platební neschopnosti. Jde o transpozici směrnice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU. „Návrhem dojde k ukotvení režimu ručení v poddodavatelském řetězci v oblasti stavebnictví. A to tak, aby zaměstnanec mohl činit odpovědným místo svého zaměstnavatele i dodavatele nebo dodavatele na nejvyšším stupni smluvního řetězce. Cílem naopak není postihnout konečného příjemce služby, pro kterého je stavba, resp. stavební práce, prováděna. Ručení bude zakotveno až do výše minimální mzdy, platu a odměny z dohody v rozsahu, v jakém se zaměstnanec podílel na smluvním plnění pro dodavatele. Navrhovaná úprava se nebude týkat jen nadnárodního poskytování služeb, ale bude uplatňována také na vnitrostátní vztahy,“ sdělil České justici Jakub Augusta z tiskového odboru MPSV.
Cizorodý prvek v právním řádu
Některé organizace se v oficiálních připomínkách vyjádřily velmi razantně. „Hospodářská komora České republiky (HK ČR) vnímá závazky vyplývající ze členství ČR v EU, nicméně považuje za nezbytné vyjádřit obavu z pokračujícího, plíživého trendu transformovat řádné podnikatele do role sociální pojišťovny, ze snahy nutit třetí soukromý subjekt, aby řešil případné kolize mezi dvěma soukromými subjekty namísto státu, jehož služby si privátní sektor platí prostřednictvím odváděných daní,“ uvedli její zástupci. Ručení za mzdy, odměny a platy z dohody, jak je předkladatelem koncipováno, budou podle zástupců HK ČR dalším cizorodým prvkem v právním řádu.
Někteří odborníci namítají, že subdodavatelské vztahy existují i v jiných odvětvích a bude tak nesnadné určit, zda se o činnost popsanou v zákoně jedná, či nikoliv. „Velkým otazníkem u této transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady je, zda mají mít zaměstnavatelé povinnost o svých obchodních vztazích a podnikání vůbec informovat každého zaměstnance,“ dodává Dagmar Kužvartová ze SP ČR. Zástupci Svazu podnikatelů ve stavebnictví se v této souvislosti připomínkách táží, z jakého důvodu mají požívat ochrany zaměstnanci ve stavebnictví, a nikoliv například v IT, v automobilovém či leteckém průmyslu či v dalších odvětvích, která jsou rovněž postavena na dodavatelských řetězcích. „Jestliže jsme skutečně nuceni přijmout v nějaké podobě navrhovanou změnu právní úpravy (což z dikce prosazovací směrnice není takto zřejmé), bude třeba vyhnout se diskriminaci a postihnout všechny případy, kterých se daná situace může týkat, a ne položit stavebnictví jako „obětního beránka“ na oltář rychlé transpozice směrnice, resp. pokynu Evropské Komise. Současně bude třeba právní úpravu vyprecizovat jak obsahově, tak z hlediska struktury právního řádu,“ uvádí SPS v připomínkách zaslaných České justici Svaz podnikatelů ve stavebnictví (SPS). Opatření je podle něj diskriminační.
Práva vyslaných zaměstnanců
Směrnice se týká primárně práv vyslaných zaměstnanců, a nikoliv zaměstnanců působících vnitrostátně. V čl. 12 odst. 4 se uvádí, že členské státy mohou stanovit přísnější pravidla odpovědnosti ve vnitrostátním právu ve vztahu k subdodavatelské odpovědnosti. „Odpadá tak prvek ochrany zaměstnance – cizince – neznalého právního prostředí ČR. Všechny zainteresované subjekty podléhají týmž právům a povinnostem, které důvěrně znají, a není tedy důvod znevýhodňovat jiné zaměstnavatele (ty na vrcholu dodavatelského řetězce) vůči zaměstnavatelům ostatním,“ uvedl SPS dále v připomínkách.
V dosavadním ust. § 319 ZP se odráží původní účel směrnice s cílem ochránit zaměstnance zaměstnavatele z jiného státu EU, kterému nebyla vyplacena za práci v ČR mzda a současně jeho zaměstnavatel dostal pokutu za přestupek, přičemž osoba, která za výplatu mzdy v ČR ručí, musela o neposkytnutí mzdy vědět či alespoň vědět měla a mohla. Zvýšená ochrana je nastavena z důvodů dodržování základního souboru jasně definovaných pracovních podmínek, které musí dodržovat poskytovatel služeb v členském státě, do kterého jsou pracovníci vysláni, aby byla zajištěna minimální ochrana dotčených vyslaných pracovníků.
Zásah do soukromoprávních vztahů
Individuální právní vztahy založené zákoníkem práce jsou vztahy mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci na základě individuálně uzavřených pracovních smluv, nikoliv zaměstnanci jiného zaměstnavatele v ČR, upozorňuje SPS. „Zakotvení práva třetích osob (podléhajících právnímu řádu téhož státu) vůči zaměstnavateli do ZP tak odporuje základnímu nastavení tohoto právnímu předpisu,“ dodala za SPS Hana Matyášová. Pokud má stát podle SPS v úmyslu regulovat pracovní trh cestou zásahu do soukromoprávních vztahů, pak se jeví jako vhodnější upravit tuto problematiku například v rámci zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti nebo v rámci zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
„Je zde řada nevyjasněných otázek, a to například, proč se má ručení aplikovat pouze na zhotovování stavby dle stavebního zákona,“ říká ředitelka Sekce zaměstnavatelské Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) Dagmar Kužvartová.
Nová pravidla podle SPS také značně překračují meze pracovního práva, když chce donutit stavební podnikatele, aby si pečlivěji vybírali své dodavatele. „Jestliže některé podnikatelské subjekty nerespektují právní předpisy, je věcí státu toto chování účinně regulovat a nikoliv přenášet tuto svoji odpovědnost (a náklady) na soukromé právnické osoby,“ uvedla Helena Matyášová s tím, že ochrana slabší smluvní strany v pracovním poměru je podle ní nutná, nicméně navrhovaná úprava zcela snímá odpovědnost ze zaměstnance jako fyzické osoby za svobodný výběr seriózního zaměstnavatele a přenáší tuto odpovědnost na obchodního partnera tohoto zaměstnavatele.
Ministerstvo se podle důvodové zprávy snaží o regulaci zastřených pracovněprávních vztahů s poukazem na „uměle vytvářené poddodavatelské vztahy“. „Tento problém je třeba řešit důslednější kontrolou plnění stávajících povinností zaměstnavatelů a postihováním případně zjištěné nelegální práce. Není přece možné vytvářet strukturu nedobrovolného ručení za závazky třetích osob jen proto, že tyto subjekty nerespektují již existující pravidla a stát nedokáže jejich respektování vymoci,“ dodává SPS a varuje před optimalizací a přesunu lidí do tzv. „švarcsystému“.
Eva Paseková
