Obvodní soud pro Prahu 4 dnes zamítl žalobu ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Ladislava Kudrny a jeho náměstka Kamila Nedvědického na 19 bývalých zaměstnanců ústavu, kteří je letos v březnu v otevřeném dopise obvinili z cenzury nebo z bossingu. Kudrna a Nedvědický neměli tzv. aktivní legitimaci, žalobu totiž podali jako soukromé osoby. Podle soudu ale výzva, kterou historici zveřejnili, kritizovala ústav a jeho vedení. Dnešní rozhodnutí není pravomocné. Muži po historicích požadují omluvu a náhradu nemajetkové újmy po 50.000 korunách.
Kudrna je v čele ústavu od loňského května. Část pracovníků oddělení vzdělávání v polovině letošního března zveřejnila otevřený dopis, ve kterém vedení ústavu kritizovala. Kudrna podle nich šikanou, bossingem, cenzurními zákroky, nehospodárnými kroky a nezodpovědnými personálními změnami ohrožuje fungování ústavu i moderní historické vzdělávání v Česku.
Vedení ústavu se proti kritice ohradilo. Odmítlo jakékoliv cenzurní zásahy. Ohledně personálních změn uvedlo, že jsou zcela v kompetenci ředitele, nikoliv zaměstnanců, a odvolání předcházela řada jednání. Kudrna s Nevdědickým následně podali na historiky podepsané pod dopisem žalobu na ochranu osobnosti.
Historici ale tvrdí, že kritizovali vedení ústavu jako instituce, ne soukromé aktivity Kudrny a Nedvědického. Muži tak podle nich neměli oprávnění žalobu podat. Soudce Tomáš Černý jim dal za pravdu. „Není patrné, že by ve výzvě bylo něco, co by se dotýkalo soukromého života daných osob, je jim vytýkána pouze činnost v rámci ústavu,“ konstatoval soudce.
Podle obou žalobců zveřejněná výzva historiků obsahuje řadu nepravdivých a zavádějících skutkových tvrzení a obvinění obou mužů jako statutárních zástupců vedení ÚSTR. Označili ji také za excesivní kritiku „bez dostatečného pravdivostního základu“. Podle žalovaných historiků je ale většina výroků hodnotících, zveřejněnou kritiku považují za přípustnou.
Právní zástupce Kudrny a Nedvědického Bohdan Chrenovský zatím nechtěl rozhodnutí soudu komentovat. „Musíme se seznámit s písemným vyhotovením a musím ho projednat s klienty, teprve poté se můžeme rozhodnout o dalším postupu ve věci,“ řekl novinářům.
Jeden ze žalovaných historiků, Václav Sixta, rozsudek uvítal. „V dlouhodobém horizontu jsme se setkávali s kroky, které nám vedení nevysvětlovalo, které nás omezovaly v práci a které jsme se nakonec rozhodli kritizovat, právě proto, abychom práci nemuseli opustit,“ řekl. Soudní spor chápe jako pokračování těchto kroků, dodal historik.
ÚSTR začal fungovat 1. února 2008. Jeho úkolem je podle zákona zkoumání a nestranné hodnocení doby nesvobody (1938 až 1945) a komunistické totalitní moci (1948 až 1989). Existenci ústavu provázejí časté spory, které pokračují i po nástupu nového ředitele. Po jmenování Kudrny například rezignovala celá Vědecká rada Ústavu pro studium totalitních režimů. Její členové nesouhlasili s koncepcí nového ředitele a také zpochybňovali, zda má předpoklady k profesionální práci historika.
Muži požadují omluvu
Obvodní soud pro Prahu 4 dnes zamítl žalobu ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Ladislava Kudrny a jeho náměstka Kamila Nedvědického na 19 bývalých zaměstnanců ústavu, kteří je letos v březnu v otevřeném dopise obvinili z cenzury nebo z bossingu. Kudrna a Nedvědický neměli tzv. aktivní legitimaci, žalobu totiž podali jako soukromé osoby. Podle soudu ale výzva, kterou historici zveřejnili, kritizovala ústav a jeho vedení. Dnešní rozhodnutí není pravomocné. Muži po historicích požadují omluvu a náhradu nemajetkové újmy po 50.000 korunách.
Kudrna je v čele ústavu od loňského května. Část pracovníků oddělení vzdělávání v polovině letošního března zveřejnila otevřený dopis, ve kterém vedení ústavu kritizovala. Kudrna podle nich šikanou, bossingem, cenzurními zákroky, nehospodárnými kroky a nezodpovědnými personálními změnami ohrožuje fungování ústavu i moderní historické vzdělávání v Česku.
Vedení ústavu se proti kritice ohradilo. Odmítlo jakékoliv cenzurní zásahy. Ohledně personálních změn uvedlo, že jsou zcela v kompetenci ředitele, nikoliv zaměstnanců, a odvolání předcházela řada jednání. Kudrna s Nevdědickým následně podali na historiky podepsané pod dopisem žalobu na ochranu osobnosti.
Historici ale tvrdí, že kritizovali vedení ústavu jako instituce, ne soukromé aktivity Kudrny a Nedvědického. Muži tak podle nich neměli oprávnění žalobu podat. Soudce Tomáš Černý jim dal za pravdu. „Není patrné, že by ve výzvě bylo něco, co by se dotýkalo soukromého života daných osob, je jim vytýkána pouze činnost v rámci ústavu,“ konstatoval soudce.
Podle obou žalobců zveřejněná výzva historiků obsahuje řadu nepravdivých a zavádějících skutkových tvrzení a obvinění obou mužů jako statutárních zástupců vedení ÚSTR. Označili ji také za excesivní kritiku „bez dostatečného pravdivostního základu“. Podle žalovaných historiků je ale většina výroků hodnotících, zveřejněnou kritiku považují za přípustnou.
Právní zástupce Kudrny a Nedvědického Bohdan Chrenovský zatím nechtěl rozhodnutí soudu komentovat. „Musíme se seznámit s písemným vyhotovením a musím ho projednat s klienty, teprve poté se můžeme rozhodnout o dalším postupu ve věci,“ řekl novinářům.
Jeden ze žalovaných historiků, Václav Sixta, rozsudek uvítal. „V dlouhodobém horizontu jsme se setkávali s kroky, které nám vedení nevysvětlovalo, které nás omezovaly v práci a které jsme se nakonec rozhodli kritizovat, právě proto, abychom práci nemuseli opustit,“ řekl. Soudní spor chápe jako pokračování těchto kroků, dodal historik.
ÚSTR začal fungovat 1. února 2008. Jeho úkolem je podle zákona zkoumání a nestranné hodnocení doby nesvobody (1938 až 1945) a komunistické totalitní moci (1948 až 1989). Existenci ústavu provázejí časté spory, které pokračují i po nástupu nového ředitele. Po jmenování Kudrny například rezignovala celá Vědecká rada Ústavu pro studium totalitních režimů. Její členové nesouhlasili s koncepcí nového ředitele a také zpochybňovali, zda má předpoklady k profesionální práci historika.
(čtk)
