Novou předsedkyní občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se od ledna stala Pavlína Brzobohatá. Vystřídala Jana Eliáše. Absolventka pražské právnické fakulty Brzobohatá je soudkyní již třicet let. Začínala na Okresním soudu v Ostravě, po deseti letech přešla na ostravský krajský soud. Soudkyní NS se stala v roce 2011, působí zde jako předsedkyně senátu a specializuje se na problematiku bytového práva, nájmů a SVJ. Nyní poskytla rozhovor čtvrtletníku Nejvyššího soudu AEQUITAS.
Ve funkci předsedkyně občanskoprávního a obchodního kolegia jste teprve od ledna, co byly první kroky, případně opatření, které jste v této funkci podnikla?
Přestěhovala jsem se do nové kanceláře (smích). Žádná velká opatření nebylo třeba přijímat, činila jsem jen běžné kroky související se začátkem nového roku – příprava ročenky, kontrola výkazů za uplynulý rok, kontrola stavu neskončených věcí v občanskoprávním a obchodním kolegiu starších časových řad, kterých naštěstí stále ubývá.
Je občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu aktuálně v dobré kondici?
Myslím si, že ano, občanskoprávní a obchodní kolegium funguje dobře, samozřejmě vždycky se dá něco vylepšit. S nadsázkou by se dalo říct, že můžeme rozhodovat ještě kvalitněji a s ještě menším počtem tzv. nedodělků.
Jak hodláte posílit efektivitu soudního systému například v oblasti občanského a obchodního práva jako nově jmenovaná předsedkyně občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu?
Obávám se, že tak širokou pravomoc nemám. Hlavním úkolem Nejvyššího soudu je sjednocovat judikaturu, aby každý, kdo se obrátí se svým problémem na soud, mohl na základě našich rozhodnutí předvídat výsledek sporu a aby rozhodnutí soudů nižších stupňů byla v celé republice v typových sporech stejná.
Budu se snažit, aby soudci občanskoprávního a obchodního kolegia měli co nejlepší podmínky pro svou práci.
Které konkrétní problémy v oblasti civilního práva vnímáte jako nejnaléhavější?
Myslím si, že civilní právo nečelí v současné době nějakým akutním problémům a výzvám.
Za deset let účinnosti nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích soudy aplikovaly a vyložily řadu jejich ustanovení, což velkou mírou přispělo k právní jistotě, samozřejmě ještě spousta práce soudy, včetně Nejvyššího soudu, při jejich výkladu čeká. V občanském soudním procesu se budou nepochybně i nadále diskutovat např. otázky poučovací povinnosti, koncentrace řízení, doručování apod.
Je také řada zajímavých oblastí souvisejících s problémy dnešní doby, které nejsou, ať již judikatorně, nebo legislativně propracované, jako např. otázka zachování písemné formy právních jednání při komunikaci prostřednictvím mailů, SMS zpráv apod., otázky související s náhradním mateřstvím, komunitním bydlením nebo z mé specializace je to třeba úprava krátkodobých nájmů (např. Airbnb), tam legislativu i soudy čeká ještě hodně zajímavé práce.
I když doba je překotná, stejně jako vývoj různých technologií, a soudy na ně musí reagovat a pracovat s novinkami, které doba přináší, přeci jen mezilidské vztahy a spory, které z nich vyplývají, jsou ve svém základu pořád stejné a pro jejich řešení je stabilita a předvídatelnost více než žádoucí. Myslím si, že justice by měla být v tom dobrém slova smyslu konzervativní, stabilita je součástí její kvality. Ne každá změna je vždycky k lepšímu.
Co považujete za svoji hlavní prioritu v čele občanskoprávního a obchodního kolegia?
Nepochybně otázku obsahu Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jednou za měsíc občanskoprávní a obchodní kolegium projednává a schvaluje k publikaci ve Sbírce významná rozhodnutí vydaná v posledním období. Mám za to, že je na čase se zamyslet nad tím, jakou roli má Sbírka v dnešní době, kdy všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou zveřejňována na jeho webové stránce, a jaká rozhodnutí by vůbec měla být ve Sbírce publikována. To bude úkol také pro členy evidenčního senátu, který připravuje podklady pro zasedání kolegia.
Jednou z mých priorit je také zlepšení spolupráce s akademickou sférou. K rozhodnutím, která jsou každý měsíc projednávána na zasedání kolegia, se mohou vyjádřit různá připomínková místa, jejich postřehy a připomínky jsou zdrojem cenných poznatků, které často rozvinou diskusi, ale právě z akademické sféry jich v poslední době mnoho není, přitom častější reakce z jejich strany by byla nepochybně žádoucí. Bude třeba zamyslet se nad formou další, těsnější spolupráce.
V neposlední řadě bych také byla ráda, kdyby rozhodnutí na internetových stránkách Nejvyššího soudu byla přehledně seřazena rovněž podle specializací, včetně právních vět. Pokud by se to podařilo, mohlo by být vyhledávání našich rozhodnutí ještě o něco uživatelsky více komfortní.
Je aktuální úprava přípustnosti dovolání adekvátní? Často se například hovoří o jistém rozšíření v oblasti rodinného práva, u něhož v jistém smyslu „supluje“ roli třetí instance Ústavní soud. Naopak v případě přílišného otevření dovolacího přezkumu by zase hrozilo přetížení dovolacího řízení, jemuž Nejvyšší soud čelil před několika lety, existuje zde nějaká „zlatá střední cesta“?
Budeme-li se bavit o rodinném právu, pak současný stav nepochybně neodráží odlišné kompetence a úkoly Ústavního a Nejvyššího soudu. Tím, že dovolání v této oblasti není prakticky přípustné, judikaturu místo Nejvyššího soudu sjednocuje Ústavní soud. To neodpovídá jeho roli a není to ani systémové.
Z těchto důvodů by z mého pohledu bylo správné, kdyby se dovolání v oblasti rodinného práva rozšířilo.
Jde-li obecně o rozsah dovolacího přezkumu, pak osobně jsem sice příznivcem široké přípustnosti dovolání, nejde však o „černobílý“ problém a hledání oné „zlaté střední cesty“ je poměrně složité. Změny je třeba pečlivě vážit tak, aby bylo respektováno postavení Nejvyššího soudu, který v žádném případě není a neměl by být řádnou třetí instancí, musí být i nadále zachováno, že dovolání je opravdu jen mimořádný opravný prostředek, v rámci kterého se řeší toliko právní otázky. Zahlcení Nejvyššího soudu extrémním počtem dovolání by vedlo k oslabení jeho role při sjednocování judikatury, což by stabilitě rozhodování soudů neprospělo a v konečném důsledku by to bylo horší než současná úprava. Jednou z možných cest, jak rozšířit dovolání a zároveň umožnit Nejvyššímu soudu, aby zůstal mimořádnou instancí a plnil tak svou roli, je, že by odůvodňoval jen meritorní rozhodnutí, tedy že by nemusel odůvodňovat rozhodnutí, v nichž žádnou otázku věcně neřeší, a proto dovolání odmítá.
Jak vnímáte poměr mezi výkonem „běžné“ soudcovské funkce a úkoly předsedkyně kolegia?
To zatím nejsem úplně schopná posoudit, počítám s tím, že úkoly spojené s vedením kolegia nějaký čas zaberou, ale i tak mi doufám zbude dost prostoru na mou dosavadní práci. Podle rozvrhu práce mám teď asi o polovinu méně nových věcí než mé kolegyně v soudním oddělení, tak uvidíme, jak to půjde.
Prozradíte nám i své koníčky, jak relaxujete?
Ráda plavu, hraju tenis, volejbal, jezdím na kole nebo chodím po horách, cestuji po blízkých i dalekých krajích, velkou relaxací po práci je pro mě vaření. A když je čas a příležitost, tak si ráda pospím a klidně celý den strávím v posteli s knížkou. V poslední době si s manželem užíváme také hlídání vnoučat a už se těšíme, až všechny sportovní aktivity budou moci dělat s námi.
AEQUITAS
