Vláda uložila ministru spravedlnosti Jeronýmu Tejcovi (za ANO) několik úkolů. Žádá od něho přísné tresty násilníkům i stíhání protispolečenských projevů, nikoli ale jiného názoru. Rovněž chce větší dohled nad propuštěnými vězni. Od policie a justice čeká rozlišování nutné obrany od excesů. K tomu je třeba nový trestní řád, zvýšení platů v justici i u Vězeňské služby. Ministr má s prioritami vlády seznámit i nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou.
Vyplývá to z dokumentu Priority trestní politiky, který má Česká justice k dispozici. Vláda text schválila na svém pondělním zasedání.
Malé ambice vládních priorit
Trest jako vyjádření názoru zákonodárce na škodlivost určitého jednání pro společnost, individuální přístup k pachateli i k oběti. Uplatnění zásady ultima ratio v trestním řízení, zejména ve vztahu ke svobodě slova a projevu. Respektování subsidiarity trestní represe, prevence recidivy a důsledná ochrana práv obětí trestných činů. To jsou zásady, o které se dokument na několika místech opírá a nelze proti tomu vznést námitku.
Naopak, dokument je málo ambiciózní. Například, co se týče odstavce o trestním stíhání za slovo a projev, chybí v něm jednoznačné pojednání o právní jistotě jako pilíři právního státu. Kupříkladu ve vztahu k trestnému činu prezetace písmena Z, za kterou byl muž odsouzený proto, že slovy Nejvyššího soudu si byl vědomý jeho významu. To příliš právní jistoty nepřínáší.
Pokud by autoři dokumentu věnovali více odborné práce a úvah, nemusel by ministr chodit za nejvyšší státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou.
Benevolentní tresty, mnoho podmínek
Podle schváleného dokumentu jsou současné tresty za násilnou a pohlavní kriminalitu, domácí násilí či kriminalitu na zvířatech „benevolentní“. Nežádoucí je příliš časté ukládání podmínek za tyto skutky. Plošné zvýšení sankcí ale není řešením, navíc zákon nabízí dostatečnou škálu trestů. Vláda proto chce „vést justici“ k větší individualizaci trestů.
Z pohledu oběti pak má kromě trestu význam i rychlost a srozumitelnost trestního řízení i uznání újmy.
Propuštění vězni pod dohled
S otázkou ukládání adekvátních trestů souvisí i jejich kumulace, která neřeší recidivu.
Při podmíněném propuštění opakovaně trestaných vláda navrhuje větší dohled nad těmito osobami včetně jejich monitorování elektronickými náramky a povinnosti zdržovat se v místě bydliště. Kontrola propuštěného vězně má snížit recidivu.
Péče o propuštěné má navazovat na zacházení s nimi ve věznici a umožnit plynulý přechod ke svobodě.
Stíhat protispolečenské projevy, nikoli jiné názory
Celý odstavec věnuje vláda verbálním trestným činům. Posoudit, zda dané jednání „materiálně překračuje limity svobody slova“, anebo nikoliv, by měl už státní zástupce. Cílem vládní politiky je trestně stíhat „pouze ty nejzávažnější projevy protispolečenské činnosti“. Podobně se mají trestat jen slova a projevy, které „výrazným způsobem zasahují do práv jiných osob nebo zásadně ohrožují veřejný pořádek“.
Vláda naopak nechce lidi „zbytečně stavět před soud“ za kontroverzní názor, projevy společensky nemorální či urážlivé.
Rozlišovat exces od nutné obrany
Co se týče nutné obrany, cituje dokument z vládního prohlášení, že každý má „právo bránit svůj domov, život a majetek před nezákonným napadením bez obav, že bude následně stíhán“. Nynější zákonná úprava institutu nutné obrany podle vlády nutně nepotřebuje legislativní změnu. Stačilo by, aby orgány patřičně rozlišovaly mezi excesem a nutnou obranou, aby došlo k ochraně obránce před nedůvodným postihem, stejně jako oběti při překročení nutné obrany.
K tomu lze poznamenat, že taková situace nastává, judikatura se s nutnou obranou a excesem vypořádává a místo „excesu“ by možná bylo namístě zabývat se vyprovokovaným nebo tzv. zaviněným útokem.
Podle vlády je trestní politika vždy provázaná s obětí. „Oběť (poškozený) by přitom neměla být vnímána pouze jako procesní strana,“ uvádí se v dokumentu. Její ochrana a odčinění újmy představují „významná hlediska trestní politiky jako celku“. To je dobrá zpráva pro všechny oběti, jejichž žádosti o odškodnění ministerstvo spravedlnosti soustavně odmítá.
Zmodernizovat trestní řád
K dosažení účelu trestního řízení je podle dokumentu třeba zajistit adekvátní procesní prostředí a zmodernizovat trestní řád. Dále jsou podle vlády nutné dostatečné finanční a materiální podmínky, platové podmínky administrativního aparátu soudů a státních zastupitelství, platové podmínky příslušníků Vězeňské služby České republiky.
Priority vlády se ani za více než deset let pokusů o moderní trestní řád a zlepšení financování justice nezměnily, lze k tomu dodat.
Kvůli některým prioritám musí nastat změny zákonů. „U jiných přichází v úvahu jejich naplnění rovněž, či dokonce spíše, prostřednictvím nelegislativních opatření,“ uvádí se v dokumentu. „Ta povedou aplikační praxi k účelnějšímu využívání prostoru vytvořeného platnou právní úpravou při zohlednění konkrétních okolností případu,“ vysvětluje dokument.
Seznámit s prioritami vlády Bradáčovou
„Možnosti ovlivnění justiční aplikační praxe ze strany exekutivy jsou však silně limitované,“ předesílá však dokument. Metodické usměrnění praxe přichází v úvahu pouze ve vztahu ke státním zástupcům. „Nicméně touto kompetencí disponuje nejvyšší státní zástupce,“ upozorňuje dokument.
Co s tím? Není vyloučeno, aby „státní zástupci jako součást moci výkonné byli ministrem spravedlnosti seznámeni (ať již přímo či prostřednictvím nejvyššího státního zástupce) s prioritami vlády a požádáni o jejich zohlednění,“ odpovídá doslova dokument Priority trestní politiky.
Startovní výstřel?
Ministru spravedlnosti proto vláda ukládá, aby oslovil nejvyšší státní zástupkyni a s prioritami vládní politiky ji seznámil. Lenku Bradáčovou má ministr požádat, aby „v rámci svých zákonných pravomocí přijala vhodná opatření směřující k jejich zohlednění“.
V situaci neutuchajícího boje státních zástupců proti dané závislosti na státu i mezi sebou navzájem to zní skoro jako startovní výstřel.
