Televizní a rozhlasové poplatky jsou přímou daní, podobně jako kdysi daň z komínů. Tvrdili to senátoři ODS, kteří v roce 2010 prosazovali jejich zrušení. ČSSD naopak hájila poplatky jako záruku nezávislosti veřejnoprávních médií. Debatu provázelo varování před 550 tisíci žalobami na neplatiče i obavy o budoucnost služby SIPO a České pošty. Návrhu nakonec chyběl jediný hlas.
Poslanecká sněmovna po bouřlivém nočním jednání poslala do druhého čtení návrh na zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Vládní koalice chce Českou televizi a Český rozhlas financovat ze státního rozpočtu, opozice varuje před ohrožením jejich nezávislosti. Podobný spor přitom politici vedli už před šestnácti lety. Tehdy se v Senátu mluvilo o poplatcích jako o dani z komínů, hrozilo 550 tisíc žalob na neplatiče a zrušení poplatků nakonec neprošlo o jediný hlas.
Mnoho lidí se na vybírání poplatků přiživuje a mnoha dalším v minulosti zkomplikovaly život. S tímto argumentem představil senátor Richard Svoboda (ODS) 10. prosince 2010 na plénu Senátu svůj návrh na zrušení koncesionářských poplatků.
Česká televize a rozhlas podle něho měly být financovány ze státního rozpočtu. Dostávat měly „pravidelný daňový příjem z výnosu daně z přidané hodnoty v celkovém ročním úhrnu Česká televize 5 800 000 000 Kč“ a Český rozhlas dvě miliardy.
Půl milionu žalob jménem velkých idejí
Podle senátora Svobody tehdy prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa sdělil, že české soudy v lednu 2011 obdrží od České televize 550 000 žalob na neplatiče poplatků. Šlo o první vlnu, další žaloby v menším počtu měly následovat. Soudce Jirsa to z pozice místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 1 podle senátora komentoval: Zatímco nyní má můj soud za rok přes 5 tisíc žalob, nyní to bude za měsíc dvakrát tolik.
„V tomto statistickém čísle jsou ukryty i některé ostudné doklady arogance médií zřízených a financovaných zákonodárci ve jménu velkých a námi všemi – jak doufám – ctěných idejí,“ řekl k tomu předkladatel návrhu.
Stará žena v exekuci za neplacení televize
V listopadu 2007 podala Česká televize návrh na nařízení exekuce. Soud v Hradci Králové ji nařídil. Osmdesátiletá důchodkyně při stěhování do domova s pečovatelskou službou neodhlásila televizi. Inkasem platila v novém bydlišti. Přesto jí byl vyměřený nedoplatek 1.675 korun s úroky a příslušenství. Žena nereagovala. Tím nabyla právní moci exekuce na důchod. „Vše lege artis, vše v souladu se zákonem za našeho souhlasu,“ řekl senátor Richard Svoboda.
Poukázal ještě na případ blanenské kuželny, která se soudila s Českou televizí o desetitisíce za poplatky za přijímače, na jejichž obrazovkách se od rána do večera jen počítalo skóre hráčů.
Rušení poplatků ohrožuje SIPO
Zrušení koncesionářských poplatků významně dopadne na hospodaření České pošty. A může ohrozit i samotnou službu SIPO, upozornil senátor Svoboda. Protože Česká televize a Český rozhlas patří mezi její nejvýznamnější klienty. S jakou smlouvou, se kvůli obchodnímu tajemství neví. „Nevím ani to, zda součástí této částky jsou úhrady právníků, exekutorům a vymahačským firmám.“
V roce 2009 stál výběr poplatku 7,8 mld celkem 400 milionů korun. Což je zhruba 5% spočetl Senát.
Není to daň, je to poplatek za pravdu
Proti prezentaci poplatku za média jako daně se tehdy ohradila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková (ČSSD). „Ten rozdíl je zásadní. Daň je součástí státního rozpočtu, a tudíž se ve státním rozpočtu vše rozděluje politickým rozhodováním ve sněmovně,“ byla přesvědčená.
Existenci veřejnoprávních médií po vzoru zahraničí má za „jeden ze základních principů demokratické společnosti“. „Protože mezinárodní společenství je si vědomé toho, že demokracie a demokratické svobodné rozhodování každého jednoho občana je závislé na tom, jaké informace se mu dostávají,“ vysvětlila senátorka. „Řekněte lidem, že se nedozví pravdu, když veřejnoprávní média nebudeme mít,“ vyzvala senátorka Gajdůšková. Podpořil ji senátor Jiří Dienstbier (ČSSD).
Je to jako daň z komínů. Daň přímá
Rozhlasové a televizní poplatky odpovídají pojmu daň se vším všudy. Povinnost platit poplatek je stanovená zákonem. Je tedy projevem veřejné moci. Výběrem poplatků jsou pověřené veřejnoprávní korporace. Skrývání skutečného stavu věci stojí ročně stovky milionů na správu této daně, upozornil před lety v diskusi senátor Petr Pakosta (ODS).
Podle senátora Jiřího Pospíšila (ODS), který v roce 2024 zemřel, je poplatek za televizi a rozhlas „typická daň s předem určeným příjemcem“. Stejně jako třeba daň z nemovitosti, která není příjmem státního rozpočtu. Přesto to je daň.
Aby se zajistila nezávislost, předem se rozhodlo, že tuto daň bude platit občan, který se může z této povinnosti vyvázat pouze čestným prohlášením, že neodebírá elektrický proud. Občan je kontrolovatelný a trestně stíhatelný. „Je to stejná daň, jako daň z komínů nebo jiné historické přímé daně. Je to daň přímá,“ řekl doslova senátor Pospíšil.
Svatá prostoto!
K tomu senátor Petr Vícha (ČSSD) vyzval k férovosti. Férově říci, zřizujeme nový mandatorní výdaj 7,8 mld. Kč, nechceme zvyšovat státní rozpočet. Anebo přiznat, že zvyšujeme schodek státního rozpočtu a že to vyrovnáme tím, že zvýšíme horní sazbu DPH. K prohlášení, že v roce 2012 už stát nebude mít schodek státního rozpočtu senátor Vícha řekl: „Svatá prostoto!“
V diskusi senátoři varovali před uchvácením televize vládou jako v Maďarsku i před bankrotem státu jako v Argentině, pokud se poplatek stane součástí rozpočtu. Argumentovalo se Španělskem a apelovalo se na demokracii. Upozorňovalo se, že Česká televize a rozhlas odmítají větší kontrolu hospodaření. Připomínalo se 21. století, technický pokrok, plazmová televize, informační platformy a historické překonání koncesionářského poplatku.
Byl horší Paroubek nebo Topolánek?
I přes hádku, zda více televizi ovlivňoval premiér Jiří Paroubek (ČSSD) nebo premiér Mirek Topolánek (ODS) s poradcem Markem Dalíkem, byl výraz „svatá prostoto“ v roce 2010 nejhrubějším, který v diskusi zazněl.
V hlasování nakonec návrhu senátora Richarda Svobody chyběl jeden hlas. Zapotřebí bylo 38 hlasů přítomných senátorů, avšak ruku pro zvedlo jen 37 senátorů. Zákon neprošel a touto diskusí pokus o změnu financování veřejnoprávních médií na další léta skončil.
