Umělé oplodnění není dílo náhody, ale úmyslný právní i morální závazek obou partnerů, uvedl Nejvyšší soud (NS) v novém rozsudku. S konečnou platností nevyhověl muži, který se domáhal popření otcovství u dítěte počatého metodou asistované reprodukce.
Zdravotníci využili dárcovskou spermii, zatímco muž se podle svých slov domníval, že pracují pouze s jeho genetickým materiálem a že bude biologickým otcem. NS však zdůraznil, že muž předem písemně souhlasil i s možností využití dárcovských buněk. Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce.
Výživné zůstává
Popření otcovství přitom podpořila i matka dítěte, tedy mužova někdejší partnerka. Soudy přesto upřednostnily nejlepší zájem dítěte, zejména s ohledem na otcovu vyživovací povinnost, která tak zůstala zachována.
„Primární je zde ochrana zájmu dítěte, které se narodí za pomoci asistované reprodukce, na právně uznaného otce, pokud byl zákrok proveden s jeho souhlasem. Kvalita vztahů mezi rodiči a dítětem, případně mezi rodiči navzájem a jejich následné postoje k rodičovství nejsou významné a nelze k nim v řízení o popření otcovství přihlížet,“ konstatoval NS.
Tři pokusy na klinice
Bývalým partnerům z Vysočiny se nedařilo počít potomka přirozenou cestou, a v roce 2022 se proto obrátili na kliniku asistované reprodukce. V prvním cyklu zdravotníci využili mužovu spermii, v dalších – včetně třetího a úspěšného – už pracovali s materiálem od dárce. Muž tvrdil, že jej partnerka opakovaně ujišťovala, že biologickým otcem bude on. I proto podepsal souhlasné prohlášení rodičů, na jehož základě jej matrika zapsala do rodného listu.
Později však podal návrh na popření otcovství, který Okresní soud v Jihlavě v roce 2025 zamítl. Podle soudu se neprokázalo, že by byl muž uveden v omyl. Před každým cyklem totiž podepsal žádosti, poučení i informované souhlasy. Jednoznačně tak projevil vůli stát se otcem i v případě, že bude nutné použít buňky od dárce.
Zákon připouští jen dvě výjimky
Rozhodnutí potvrdila i jihlavská pobočka Krajského soudu v Brně, a to s odkazem na občanský zákoník. Ten stanovuje, že otcovství k dítěti narozenému mezi 160. a 300. dnem od umělého oplodnění nelze popřít. Výjimku představují pouze situace, kdy chyběl partnerův souhlas. Nebo kdy vyjde najevo, že matka v dané době otěhotněla přirozenou cestou s jiným mužem.
V dovolání k NS muž namítal, že podstoupil chirurgický odběr vlastních spermií a darovaný materiál bral jen jako „záložní variantu“. Tvrdil, že v jeho případě „absentoval informovaný souhlas ke konkrétní metodě asistované reprodukce, která byla následně provedena“, a jeho skutečná vůle směřovala výhradně k početí z vlastních buněk.
Úmyslný závazek, nikoliv náhoda
Nejvyšší soud však připomněl, že souhlas muže s umělým oplodněním partnerky pokládá zákon za formální právní akt, kterým přijímá roli otce se všemi důsledky.
„V této souvislosti je třeba si uvědomit, že otcovství k dítěti vzešlému z umělého oplodnění není dílem náhody, jako tomu může být u přirozeného početí, ale jde o úmyslný právní a morální závazek, a to nejen ve vztahu k matce, ale především vůči dítěti, které z vůle obou rodičů touto cestou přijde na svět,“ uzavřel senát s předsedou Romanem Fialou.
