Jedenáct let se táhne spor o směnky, kvůli nimž bývalý poslanec Pavel Severa čelil trestnímu stíhání. To už sice skončilo jeho pravomocným zproštěním obžaloby, občanskoprávní spor však pokračuje. Nyní přišel další zvrat. Vrchní soud v Praze vyloučil soudkyni Evu Poláčkovou z dalšího rozhodování.
Podle odvolacího senátu totiž přistupovala k oběma stranám výrazně odlišně. Jedné vyhověla bez kritického hodnocení, druhé neuznala ani konkrétní tvrzení podložená listinami.
Případ Pavla Severy začal v roce 2015. Jeho kořeny sahají ke čtyřem směnkám, které jeho přítel podnikatel Zdeněk Švec podepsal ve prospěch bývalého poslance. Jejich celková hodnota dosahovala 10,87 milionu korun.
Právě kvůli těmto směnkám čelil Severa trestnímu stíhání. Podle obžaloby zneužil Švecovy závislosti na alkoholu a přiměl ho k podpisu dokumentů v době, kdy nebyl schopen právně jednat.
Mohlo by vás zajímat
Severa obvinění odmítal. V září 2021 ho Vrchní soud v Praze pravomocně zprostil obžaloby. Potvrdil tak osvobozující rozsudek Krajského soudu v Pardubicích. Zároveň konstatoval, že podpisy Zdeňka Švece na směnkách byly pravé. Technické padělání podpisů vyloučily znalecké posudky. Podrobnosti o závěrech soudu přinesl také Ekonomický deník v článku o pravosti podpisů na směnkách v kauze Severa.
Trestní kauza tím skončila. Občanskoprávní spor o peníze ale pokračoval. A právě v něm nyní Vrchní soud řešil postup soudkyně Evy Poláčkové z Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích.
Odvolací senát dospěl k závěru, že soudkyně neposuzovala návrhy obou stran stejně. Když o blokaci peněz žádala Dagmar Švecová, vyhověla jí. Když o obdobné opatření požádal Severa, jeho návrh zamítla. Podle Vrchního soudu přitom Severa předložil konkrétnější tvrzení i listinné důkazy.
Vrchní soud vytkl soudkyni rozdílný přístup
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nese datum 12. srpna 2026. Týká se Severova návrhu na předběžné opatření. Bývalý poslanec chtěl zabránit Dagmar Švecové, aby nakládala s penězi na účtu u MONETA Money Bank.
Požadoval také, aby banka neprováděla platby, které by zůstatek snížily pod 6 306 503,70 koruny. Právě takovou částku totiž Severa Švecové předtím vrátil.
Krajský soud jeho návrh zamítl. Rozhodnutí vydala soudkyně Eva Poláčková. Severa se však odvolal. Namítal, že soudkyně v obdobných situacích rozhodovala rozdílně podle toho, která strana návrh podala.
Vrchní soud proto prověřil nejen poslední usnesení. Prostudoval také předchozí rozhodování v souvisejících řízeních. Zjistil přitom, že o blokaci peněz na bankovním účtu žádala už dříve také Švecová.
Soudkyně Poláčková jejímu návrhu vyhověla. Severovy obdobné požadavky však neuspěly. Podle odvolacího senátu nešlo jen o běžný rozdíl ve výsledku dvou soudních rozhodnutí. Obě strany totiž požadovaly v zásadě stejné opatření.
„Přístup soudkyně Mgr. Ing. Evy Poláčkové k oběma účastníkům řízení a jejich procesním úkonům nebyl srovnatelný (rovnocenný),“ konstatoval Vrchní soud.
Švecová uspěla s obecným tvrzením
Vrchní soud se nejprve vrátil k návrhu Dagmar Švecové z října 2024. Žádala, aby Severa nesměl nakládat s pohledávkou vůči Air Bank. Zákaz měl platit do výše 6 306 503,70 koruny. Banka zároveň neměla provádět platby, které by tuto částku snížily.
Soudkyně Poláčková návrhu vyhověla usnesením z 22. listopadu 2024. Rozhodnutí však neobsahovalo odůvodnění. Severa se proto odvolal. Vrchní soud v Praze následně 7. ledna 2025 opatření změnil a návrh Švecové zamítl.
Odvolací senát nyní připomněl, že návrh postrádal konkrétní skutečnosti. Ty měly vysvětlit, proč by Severa mohl s penězi naložit tak, aby je Švecová nemohla získat zpět. Chybělo také označení důkazů, z nichž by soud mohl při rozhodování vycházet.
Přesto soudkyně návrhu vyhověla. Navíc už tehdy pravomocně skončilo řízení před soudem prvního i druhého stupně. U Nejvyššího soudu probíhalo dovolací řízení. Vrchní soud upozornil, že za těchto okolností připadal v úvahu postup podle pravidel pro odklad vykonatelnosti, nikoli vydání takového předběžného opatření.
V květnu 2026 se situace obrátila. O blokaci peněz tentokrát žádal Severa. Jeho návrh krajský soud zamítl. Podle Vrchního soudu však bývalý poslanec předložil širší soubor tvrzení i listinných důkazů než Švecová při své dřívější žádosti.
Právě tento rozdíl považoval odvolací senát za zásadní. Švecové stačilo obecné tvrzení. Severa naproti tomu předložil konkrétní okolnosti, ale soudkyně jeho návrh odmítla.
Severa doložil komunikaci se Švecovou
Pavel Severa svou žádost opíral o několik okolností. Obával se, jak Dagmar Švecová s vrácenými penězi naloží. Pokud by pak další rozhodnutí vyznělo v jeho prospěch, mohl by mít problém získat částku zpět.
Důležitou roli hrála také jejich vzájemná komunikace. Švecová 22. dubna 2026 vyzvala Severy k vrácení peněz na účet uvedený ve výzvě. Severa navrhl, že si částku ponechá do pravomocného skončení řízení. Po tuto dobu by z ní platil smluvní úrok deset procent.
Současně požádal o odklad platby do 15. května 2026. Švecová na vrácení peněz trvala. Byla však ochotná počkat s podáním žaloby do termínu, který Severa navrhoval.
Krajský soud přesto dospěl k závěru, že komunikace neprokazuje obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí. Vrchní soud nyní upozornil, že soudkyně posuzovala tento návrh mnohem přísněji než předchozí žádost Švecové.
Severa navíc upozornil na převod nemovitostí. Švecová 15. října 2024 darovala své dceři pozemky v Litomyšli. Bývalý poslanec tento krok uváděl jako jednu z okolností, které podle něj podporovaly obavu o budoucí vymahatelnost jeho nároku.
Krajský soud však upozornil, že k darování došlo ještě před vrácením peněz. Severa převedl částku Švecové až 14. května 2026. Samotný dřívější převod pozemků proto podle soudu neprokazoval, že by Švecová hodlala s vrácenou částkou naložit způsobem, který by ohrozil případný výkon rozhodnutí.
Vrchní soud nyní neřešil, zda má být předběžné opatření skutečně nařízeno. Zabýval se především tím, jak soudkyně posuzovala návrhy obou stran. „Pokud požadovala vydání předběžného opatření žalovaná, bylo jí vyhověno, aniž soud podrobil její požadavek jakékoli kritice nebo zhodnocení,“ uvedl odvolací senát.
U Severova návrhu naopak soudkyně postupovala podstatně přísněji. Přestože bývalý poslanec popsal konkrétní jednání Švecové a doložil je listinami, jeho argumenty podle soudkyně nestačily.
Soudkyně popřela osobní vztah k účastníkům
Poláčková se k námitce podjatosti vyjádřila. Uvedla, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich právním zástupcům. Stejně tak podle ní nemá vztah k předmětu sporu.
Vrchní soud však neposuzoval pouze její osobní vyjádření. Vycházel také z objektivních okolností, které zjistil ve spisech. Připomněl přitom judikaturu Ústavního soudu k požadavku nestrannosti.
Nestrannost soudce má podle této judikatury subjektivní i objektivní stránku. Nestačí tedy pouze to, že soudce sám žádnou podjatost necítí. Důležité je také to, zda existují okolnosti, které mohou vyvolat oprávněné pochybnosti o jeho nezaujatosti.
Ústavní soud přitom nevyžaduje, aby se podjatost prokázala jako jistota. K vyloučení soudce postačí důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Zároveň ale nestačí pouhý subjektivní pocit některého účastníka. Rozhodující musí být objektivní posouzení konkrétních okolností.
V Severově případě našel Vrchní soud takové okolnosti právě v rozdílném přístupu k návrhům obou stran. „Popsaný diametrálně rozdílný přístup soudu ke každému z účastníků řízení, který nelze vnímat jako nestranný a pro nějž neexistují objektivní důvody zjistitelné z obsahu spisu, tak musel nutně vycházet ze subjektivního postoje soudkyně,“ napsal odvolací senát.
Podle něj mohlo používání rozdílných kritérií při posuzování srovnatelných návrhů důvodně vyvolat pochybnosti o nepodjatosti soudkyně. A také je vyvolalo.
Spor začal před jedenácti lety kvůli čtyřem směnkám
Občanskoprávní spor má kořeny v roce 2015. V jeho pozadí stojí čtyři směnky, které Zdeněk Švec podepsal ve prospěch Pavla Severy. Jejich celková hodnota činila 10 870 000 korun.
Právě tyto směnky se staly základem trestního stíhání bývalého poslance. Podle obžaloby využil Švecovy závislosti na alkoholu a přiměl ho k podpisu dokumentů v době, kdy nebyl schopen právně jednat. Švec později zemřel a rozjela se trestní kauza.
Severa obvinění odmítal. Dagmar Švecová naopak tvrdila, že její manžel byl dlouhodobě pod vlivem alkoholu a nebyl schopen právně jednat. Zpochybňovala proto platnost směnek. Argumentovala také tím, že Švec ani jeho společnosti neměli ekonomický důvod si peníze půjčovat.
Významnou roli v trestní kauze sehrál znalecký posudek psychiatra Petra Ročka. Ten měl podpořit tvrzení Švecové o zdravotním stavu jejího manžela. Roček dospěl k závěru, že Švec trpěl alkoholovou a epileptickou demencí a nebyl schopen právně jednat.
Proti jeho závěrům však stály další znalecké posudky. Revizní posudky Tomáše Nováka a znaleckého ústavu Psychiatrické nemocnice Bohnice podle soudů nepodpořily závěr o alkoholové ani epileptické demenci. Zdravotnická dokumentace podle nich takové diagnózy neopravňovala.
Vrchní soud v roce 2021 potvrdil, že podpisy Zdeňka Švece na směnkách byly pravé. Zároveň uvedl, že technické padělání podpisů vyloučily znalecké posudky. Upozornil také na nedostatky v posudku Petra Ročka. Podrobnější popis trestní kauzy a pravomocného osvobození přinesl Ekonomický deník v článku o definitivním zproštění Pavla Severy obžaloby.
Severa byl zproštěn obžaloby, znalec dostal peněžitý trest
Pavel Severa strávil v postavení trestně stíhaného téměř šest let. Vrchní soud v Praze ho 6. září 2021 pravomocně zprostil obžaloby. Potvrdil tak osvobozující rozsudek Krajského soudu v Pardubicích.
Odvolací senát konstatoval, že nalézací soud provedl všechny důkazy potřebné k rozhodnutí o vině. V rozhodujících skutkových závěrech podle něj nepochybil. Zároveň potvrdil pravost podpisů Zdeňka Švece na směnkách.
Později se před soud dostal také znalec Petr Roček. Okresní soud v Olomouci ho v listopadu 2022 nepravomocně uznal vinným z křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku ve stadiu pokusu. Uložil mu peněžitý trest 360 tisíc korun. Zároveň mu na tři roky zakázal činnost znalce v oboru psychiatrie.
Podle rozsudku Roček při zpracování posudku ignoroval lékařské zprávy a zdravotní stav Zdeňka Švece hrubě zkreslil. Soud také uvedl, že zdravotnická dokumentace neposkytovala oprávněnou oporu pro závěr o alkoholové a epileptické demenci. Podrobnosti o znaleckém posudku a rozhodnutí olomouckého soudu shrnul Ekonomický deník v textu o znalci Petru Ročkovi.
Trestní řízení tedy skončilo pravomocným zproštěním Severy. Občanskoprávní spor však pokračuje.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek. Severa vrátil přes šest milionů
Důležitou roli v současné fázi sporu sehrál také Nejvyšší soud. Krajský soud v Pardubicích nejprve 14. dubna 2023 směnečné platební rozkazy zrušil. Vrchní soud v Praze však 29. srpna 2024 rozhodl opačně a ponechal oba rozkazy v platnosti.
Dagmar Švecová podala dovolání. Nejvyšší soud 25. února 2026 rozsudek Vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Severa poté Švecové vrátil 6 306 503,70 koruny. Částka zahrnovala jistinu, příslušenství a náklady řízení, které mu Švecová původně zaplatila.
Právě s těmito penězi souvisel jeho návrh na předběžné opatření. Severa se obával, že Švecová s vrácenou částkou naloží. Pokud by pak další rozhodnutí vyznělo v jeho prospěch, mohl by mít problém získat peníze zpět.
Proto požadoval, aby Švecová nesměla s částkou disponovat. Současně chtěl, aby banka neprováděla platby, které by snížily zůstatek pod požadovanou hranici. Krajský soud jeho žádost zamítl. Vrchní soud však nyní rozhodnutí zrušil. Důvodem byla procesní vada spojená s vyloučením soudkyně.
O předběžném opatření rozhodne jiný soudce
Vrchní soud uzavřel, že Eva Poláčková je vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích.
Proto zrušil její usnesení z 18. května 2026 a věc vrátil krajskému soudu. O návrhu Pavla Severy na předběžné opatření musí rozhodnout jiný soudce téhož soudu. Určí ho pravidla rozvrhu práce.
Rozhodnutí má jednu procesní zvláštnost. Vrchní soud v této věci vystupoval jako odvolací soud, nikoli jako nadřízený soud, který přímo rozhoduje o námitce podjatosti. Proto se závěr o vyloučení soudkyně neobjevil ve výrokové části usnesení.
To však podle Vrchního soudu nic nemění na dalším postupu. O Severově návrhu musí rozhodnout jiný soudce.
Odvolací senát zároveň zdůraznil, že jeho rozhodnutí nepředjímá výsledek řízení o předběžném opatření. Nový soudce musí návrh posoudit podle skutkových zjištění a právních závěrů, které sám vyhodnotí. Proti usnesení Vrchního soudu není dovolání přípustné.
Po jedenácti letech od zahájení sporu tak přichází další procesní zlom. Vrchní soud vytkl soudkyni nerovný přístup k oběma stranám a vyloučil ji z dalšího rozhodování. O tom, zda Severa získá požadované předběžné opatření, ale musí teprve rozhodnout nový soudce. Samotný spor o peníze tím nekončí.
