Ústavní soud povolil obnovu řízení ženě závislé na knězi, který se na ní před osmnácti lety ukájel. Ona se nebránila. České orgány měly jednání za amorální, nikoli však trestné. Trestný čin pohlavní útlak neexistoval. Evropský soud pro lidská práva ale loni v červnu odsoudil Česko za nedostatečné vyšetřování. Oběť žádá, aby stát kněze označil za násilníka.

Žena narozená v roce 1981 požádala o obnovu řízení na základě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z loňského června. Ústavní soud obnovu řízení v případu Z. v. Česká republika povolil nyní na začátku května.

Ústavní stížnost, se kterou dotyčná dříve neuspěla, nyní Ústavní soud znovu projedná. České úřady to ale považují za zbytečné. V době, kdy se události staly, nebyl styk kněze se ženou trestný. Žena, která vystupuje pod písmenem Z., se domáhá, aby jednání kněze soud po 18 letech pojmenoval jako pohlavní násilí.

Kněz přiznal morální selhání

Ve Štrasburku si žena stěžovala, že v době, kdy navštěvovala teologický seminář, byla napadena vedoucím disertační práce. Stalo se to už v roce 2007. Měl zneužít její závislé postavení. Obnažoval ji, dotýkal se jí a vyžadoval pohlavní styk.

Kněz se policii přiznal k etickému pochybení. Tvrdil, že žena se stykem souhlasila, že se nebránila. Žena uvedla, že se cítila pošpiněná, bála se, že nebude moci dokončit studium. Knězi řekla, že s jednáním nesouhlasí, aniž by se fyzicky bránila. Muž nyní žije v klášteře v Itálii.

Mohlo by vás zajímat

Štrasburk si myslí, že mohla mít k pasivitě důvod

České úřady případ uzavřely jako amorální chování, nikoli jako trestný čin. Trestný čin pohlavní nátlak se v trestním zákoníku objevil až v roce 2010. Do té doby pohlavní styk bez výslovného souhlasu, avšak bez násilí nebyl trestný.

To ostatně vytkl českému státu Evropský soud pro lidská práva v rozsudku z loňského června. Podle soudu české úřady přehlédly, že žena mohla mít k pasivitě v obraně důvod. Za nedostatek vyšetřování musel český stát zaplatit ženě 25 000 eur. Česká justice o rozsudku podrobně informovala.

Úřady: Bezpředmětné, nebyl to tehdy trestný čin

Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu, žena v návrhu na obnovu řízení uvádí, že „k plné nápravě zásahu do jejích základních práv zatím nedošlo“.

„Stále totiž nedošlo k účinnému vyšetření, tj. pojmenování protiprávního jednání podezřelého,“ stojí doslova v návrhu ženy.

Obvodní státní zastupitelství jako vedlejší účastník řízení uvedlo, že jednání kněze v té době nebylo trestným činem.

Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy Ústavnímu soudu napsalo, že obnova řízení je bezpředmětná. Jednání kněze v té době nelze podřadit pod žádnou skutkovou podstatu.

Z: Už tehdy byla povinnost jednání kriminalizovat

Na to žena namítá, že české orgány „nepovažují Úmluvu za zdroj práva“.  „Minimálně od roku 2003 od rozsudku M. C. v. Bulharsko měly české orgány povinnost vykládat skutkové podstaty sexuálních deliktů takovým způsobem, aby docházelo k účinné kriminalizaci každého nekonsenzuálního sexuálního jednání,“ uvedla doslova žena v replice k návrhu na obnovu řízení.

V kontextu trestného činu znásilnění to podle ní znamenalo povinnost „vykládat znak bezbrannosti takovým způsobem, aby zahrnoval posttraumatické stavy oběti sexuálního násilí“. Takový postup umožňovala i rozhodovací praxe českých soudů.

Totéž se týká trestného činu pohlavního zneužívání.

Ústavní soud: Obnova řízení není výzva k vyšetřování

Podle nálezu Ústavního soudu jsou „všechny podmínky pro obnovu řízení splněny“. Proto bude o stížnosti ženy rozhodovat znovu.

Pro úplnost ale Ústavní soud v usnesení dodává, že rozhodnutí o obnově řízení není výzvou k obnovení vyšetřování věci.  Opakuje tak závěry Štrasburku. Podle nich tomuto soudu nepřísluší rozhodovat o trestní odpovědnosti údajného útočníka. Jeho závěry nelze vykládat jako výrok o vině nebo jako výzvu k obnovení vyšetřování věci.