Seznam neplatičů daní se šíří Slovenskem. U Evropského soudu pro lidská práva si tři muži stěžovali, že slovenský stát protiprávně uchovává jejich údaje a nechává je unikat z daňových řízení. Finanční úřady přiznaly, že takové databáze užívají, ale od seznamu se distancovaly. Nejvyšší soud odmítl zveřejnění všech státních databází jako důkazu. Vedlo by to k jiným odhalením. Nebo právě o to žalobcům šlo?
Tři Slováci teď neuspěli ve Štrasburku se stížností na svévoli a nevyšetření svého případu ohledně zařazení na seznam neplatičů. Muži podali nejprve správní žalobu k Nejvyššímu soudu proti Finančnímu ředitelství Slovenska a proti Úřadu pro vyšetřování trestných činů.
Seznam údajně obsahuje jména lidí, kteří se „systematicky snaží mařit daňové řízení a výběr daní tím, že se vydávají za statutární zástupce různých právnických osob“.
Jména publikoval soukromý web GinnPress spojený se zpravodajským portálem. Na stránce „koně“ zveřejnil údajný výňatek z databáze finančních úřadů. Na seznamu figurují i dotyční stěžovatelé.
Mohlo by vás zajímat
Odkud data unikla? Nevíme
„Termín používaný ve slovenštině pro takové osoby „biele kone“ se doslova překládá jako „bílí koně“ a někdy také jako „předstírané osoby“,“ uvádí k tomu Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v rozsudku Kocún a spol. v. Slovensko.
Původ šířených informací zůstává nejasný. Neprokázalo se, že autorem seznamu jsou státní orgány. Stěžovatelé na seznam bílých koní ale především nepodali žalobu proti webu. Mimo jiné proto nyní neuspěli se stížností u Evropského soudu pro lidská práva.
Nejvyšší soud v listopadu 2020 stížnost zamítl. Rozhodl, že žalobci neprokázali žádný zásah do svých práv ze strany státu. Nevysvětlili, proč si bez jakýchkoli důkazů myslí, že seznam zveřejněný GinnPressem pochází od státních orgánů.
Soud databáze neodhalí
Dále Nejvyšší soud poznamenal, že zaměstnanci finančních úřadů, předvolaní jako svědci, obecně přiznali používání podobných databází. Popřeli ale, že by zveřejněný seznam takovou databázi představoval.
Nakonec soud zpochybnil žádost žalobců o zajištění dalších důkazů. Žalobci totiž chtěli, aby stát zveřejnil jako důkaz své různé rozsáhlé databáze. To by mohlo vést k odhalení citlivých informací o jiných osobách.
„Úlohou Nejvyššího soudu v kontradiktorním řízení není vyšetřovat všechna tvrzení stěžovatelů,“ podotkl Nejvyšší soud Slovenska.
Proč nežalovali web, ale stát?
Podle Evropského soudu pro lidská práva stěžovatelé ve správních řízeních na Slovensku neprokázali, že jejich osobní údaje orgány státu vůbec uchovávaly. Nedokázali proto, že došlo k zásahu státu do jejich soukromého života. Soud dále poznamenal, že stěžovatelé zřejmě nepodali žádnou žalobu na GinnPress.
Provádění dalších důkazů ohledně státních databází, jak žalobci navrhovali, by pak „překročilo rámec nároků“.
Ve skutečnosti se snažili, aby vyšetřováním Nejvyššího soudu získali přístup ke státním databázím, o kterých by jinak neměli žádnou znalost, domnívá se Evropský soud pro lidská práva.
Důvody odmítnutí se proto nejeví jako zjevně svévolné ani jinak nesprávné.
Nepožádali, tudíž se přezkum nekoná
Ani před Evropským soudem pro lidská práva se neprokázalo, že by stěžovatelé požádali běžným postupem o přístup k informacím drženým veřejnými orgány Slovenska, zdůraznil ESLP. Nedokázali proto, že jim v přístupu někdo bránil.
„Jakákoli rozhodnutí týkající se těchto žádostí by podléhala soudnímu přezkumu,“ upozornil ESLP.
Stížnost podle článku 6 Úmluvy na údajně nespravedlivý proces se podle ESLP v podstatě netýká ničeho jiného, než rozsahu připuštěných důkazů a váhy, která jim je přikládaná. „Což nejsou záležitosti, které soud přezkoumává,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva a stížnost zamítl.
