Česko zaplatí 37 000 eur, tedy skoro 900 tisíc korun, příbuzným mladého muže, který zmizel z pokoje Fakultní nemocnice Bulovka. Pacienta našli až za 12 dní mrtvého v areálu nemocnice. Český stát nebyl schopný za 12 let soudů reagovat v souladu s procesními povinnostmi práva na život podle článku 2 Úmluvy, uvedl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Český Ústavní soud před tím příbuzným vzkázal, že právo na úspěch v soudním řízení neexistuje.

Stěžovateli před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) byli matka, manželka, bratr a dcera mrtvého muže. Všichni jsou českými občany. Rozsudek v případu Jaklová a spol. v. ČR vyhlásil ESLP ve čtvrtek 4. prosince 2025.

Muž se v noci choval neobvykle

Tehdy devětadvacetiletého B.J. přijala Fakultní nemocnice Bulovka v Praze 29. listopadu 2009 pro podezření na epileptický záchvat. Byl umístěný na otevřené neurologické oddělení, které se zamyká jen na noc. Česká vláda před soudem mimo jiné argumentovala, že muž opakovaně opouštěl oddělení a chodil kouřit. Žádal proto, aby dveře v noci zůstaly odemčené.

Pacient, který s ním noc před jeho zmizením šel také ven kouřit, při výslechu řekl, že se mladý muž choval neobvykle. Trhal s sebou a podivně vykřikoval.

Ráno nadával a četl letáky na chirurgii

1. prosince 2009 se při ranní vizitě zjistilo, že B.J. není v pokoji. Před polednem se nedostavil na plánované EEG vyšetření. Po poledni mu telefonovala manželka, ale muž na volání nereagoval. Dorazila proto do nemocnice. Zjistila, že manžel tam není, ale nechal v pokoji všechny věci.

Později před českým soudem člen nemocniční ostrahy uvedl, že mu ráno 1. prosince 2009 zavolala sestra z oddělení a hlásila podivné hrubé chování pacienta, který slovně urážel okolí. Ostraha muže našla na chirurgii, jak si v klidu čte letáky.

Mohlo by vás zajímat

Rodina, přátelé i policisté zahájili pátrací akci

Podle stěžovatelů personál nemocnice odmítl situaci dále řešit. Šlo o otevřené oddělení a muž mohl kdykoli odejít. Manželka proto začala s pomocí kolegyně sama pátrat po svém manželovi. Posléze dorazila dcera s přáteli a se stopovacím psem. Nemocnice je ale kvůli psovi vykázala.

Podle policejních záznamů toho dne ve 14:50 hodin sestra z neurologického oddělení volala policii. Ta muže poté od ranních hodin, kdy ho naposledy viděla nemocniční ostraha, považovala za pohřešovaného. Zahájila v areálu nemocnice pátrací akci. Volala do dalších nemocnic v Praze, do dopravního podniku. Po muži vyhlásila celostátní pátrání.

Muže našli za 12 dní mrtvého přímo v nemocnici

12. prosince 2009 bylo během nové pátrací operace, které se s policií účastnila manželka a přátelé muže, nalezeno mužovo tělo. Leželo na odlehlém, obtížně přístupném místě poblíž nemocničního komplexu. Lékař zjistil, že zemřel tři až čtyři dny předtím. Příčinou smrti bylo podchlazení.

V listopadu 2011 stěžovatelé podali občanskoprávní žalobu proti nemocnici. Požadovali 240 000 korun. Argumentovali, že nemocnice porušila svou preventivní povinnost v souvislosti se zmizením a smrtí muže.

Soudy napřed vyhověly, pak žalobu zamítly

Věc prošla všemi instancemi, opakovaně byla vrácená, dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud. Rozsudkem z června 2016 nejprve Obvodní soud pro Prahu 8 vyhověl žalobě čtyř příbuzných mrtvého, kteří se po Fakultní nemocnici na Bulovce domáhali částky 240 000 Kč za vinu na smrti muže. Odpovědnost měla být daná „porušením prevenční povinnosti ze strany nemocnice“, když muž opustil oddělení, kde byl hospitalizovaný a později v areálu nemocnice zemřel.

Jenže po dovolání nemocnice, pokynu k vypracování znaleckého posudku a dalším soudním kolečku, soudy napodruhé nárok zamítly.

Znalecký posudek z června 2017 na základě lékařské dokumentace dospěl k závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že by trpěl duševní poruchou a vyžadoval zvláštní ochranu před sebepoškozováním. V roce 2023 odmítl dovolání Nejvyšší soud. Ústavní stížnost odmítl v červnu 2023 Ústavní soud, senátu předsedal soudce Tomáš Lichovník.

Pokud by ho nemocnice hledala, mohl žít

Před Ústavním soudem příbuzní namítali, že soudy věc nesprávně posoudily, když konstatovaly, že nemocnice neporušila svou prevenční povinnost s tím, že neměla právo pacienta jakkoli omezovat v pohybu.

Jednak mělo podle nich být zdravotníkům známé, že pan B.J. jeví známky duševní poruchy, pro kterou může být nebezpečný sobě nebo svému okolí. Za druhé, prokazatelně známé byly okolnosti svědčící o tom, že nedošlo k běžnému nahodilému vzdálení se z oddělení. Šlo o mimořádnou událost a bylo zapotřebí po zmizelém pátrat.

Z pohledu stěžovatelů byla příčinná souvislost daná. Nejméně ještě ráno a dopoledne se pohyboval ve veřejných prostorech. „Pokud by tedy zdravotnický personál včas reagoval a uvědomil ostrahu nebo rodinu, jak mu ukládá interní předpis, mohl být pan B.J. objeven dříve, než se dostal do hůře přístupných částí areálu, kde následně zemřel,“ shrnul za stěžovatele český Ústavní soud.

Otázka byla vypořádaná, rozhodl Ústavní soud

Obecné soudy věc rozhodovaly opakovaně od roku 2016. V poslední instanci rozhodoval Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatelů proti rozsudku odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné, shrnul Ústavní soud.

Fakticky se tak přezkum Ústavního soudu omezuje na posouzení dvou otázek. A to, zda dovolací soud neodepřel účastníkovi řízení soudní ochranu tím, že odmítl dovolání, aniž by se v odůvodnění náležitě vypořádal s předestřenou právní otázkou. Nebo zda v posouzení právní otázky nepoužil výklad, který je v rozporu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami.

„Ani jedna z citovaných situací v projednávaném případě nenastala,“ konstatoval Ústavní soud. Neshledal znaky libovůle ani chyby, které by bylo zapotřebí napravit.

ÚS: Neexistuje právo na úspěch u soudu

Stěžovatelé zpochybnili závěr, že muž nevyžadoval omezení a dozor. Jenže znalecký posudek analyzoval jeho diagnózu a nutné omezení pohybu a zvýšený dozor neshledal.

K argumentaci interní směrnicí o postupu při svévolném opuštění oddělení pacientem soud uvedl, že termín „opuštění“ neoznačuje jen vzdálení se z oddělení. K tomu dochází běžně. V mimořádné situaci musí být zřejmé, že pacient odešel z oddělení s úmyslem se tam nevrátit.

Podle Ústavního soudu je z obsahu námitek zřejmé, že „stěžovatelé brojí především proti nepříznivému výsledku dosavadního řízení před obecnými soudy“. „Ústavní stížnost představuje další z procesních prostředků, jak tento nepříznivý výsledek zvrátit,“ napsal Ústavní soud.

„Ústavně zaručené právo na soudní ochranu však nelze zaměňovat s neexistujícím právem na úspěch v soudním řízení,“ uvedl Ústavní soud v závěru usnesení.

Vláda: Příbuzní se měli soudit s policií

Podle české vlády by bývalo možné smrti muže zabránit, pokud by ho policie našla dříve. V prvních několika dnech zmizení mohl přežít. Stěžovatelé proto měli podat občanskoprávní žalobu na náhradu škody kvůli pochybení policistů, nikoli nemocnice, uvedla česká vláda před Evropským soudem pro lidská práva.

Případ byl podle nich důkladně projednaný vnitrostátními soudy na čtyřech stupních, řízení bylo spravedlivé, kontradiktorní a schopné poskytnout stěžovatelům odpovídající nápravu.

Stěžovatelé před Evropským soudem pro lidská práva trvali na tom, že soudy řádně neposoudily jejich námitky a nezohlednily všechny relevantní důkazy a okolnosti.

Štrasburk: Pečlivé zkoumání?  Stále není jasno

Úkolem ESLP je posouzení, zda za konkrétních okolností případu a podle zásadního významu práva na život zaručeného článkem 2 Úmluvy podrobily vnitrostátní orgány případ požadovanému pečlivému přezkoumání a poskytly odpovídající a včasnou odezvu v souladu se závazky státu.

Soud opakuje, že z hlediska Úmluvy je nejen přípustné poskytnutí hospitalizovaným osobám maximální volnosti pohybu. Je také žádoucí, aby se co nejvíce zachovala jejich důstojnost a právo na sebeurčení.

Soud však rovněž sdílí názor stěžovatelů, že z předmětných vnitrostátních rozhodnutí není zcela jasné, na jakých důkazech soudy svá rozhodnutí založily a jak je posoudily. 

ESLP soudil délku procesu mimo stížnost

Poté Evropský soud pro lidská práva učinil překvapivé rozhodnutí. Posoudil délku řízení, ačkoli si na ni stěžovatelé nestěžovali. „Ačkoli stěžovatelé uvedli, že neměli v úmyslu si stěžovat na průtahy, jelikož jejich zájmem bylo dosáhnout posouzení okolností a příčiny smrti, soud se domnívá, že toto prohlášení mu nemůže bránit v jejich posouzení. Konkrétně vnitrostátní soudy nejednaly způsobem, který by byl v souladu s procesními povinnostmi státu,“ uvedl ESLP.

„Řízení zahájené stěžovateli trvalo téměř 12 let a bylo poznamenáno opakovaným vracením věci soudu prvního stupně k novému projednání,“ vysvětlil ESLP v rozsudku.

ESLP: Došlo k porušení práva na život procesem

Vnitrostátní soudy neposkytly podle soudu „odpovídající a včasnou odpověď“ na občanskoprávní žaloby stěžovatelů způsobem, který by byl v souladu s procesními povinnostmi státu podle článku 2 Úmluvy.

„V důsledku toho došlo k porušení článku 2 v jeho procesním ohledu,“ zakončil rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva. Česká republika zaplatí celkem 37 000 eur za porušení Úmluvy. Třem stěžovatelům náleží deset tisíc eur a jednomu z nich sedm tisíc eur.