Spor o jmenování čestného předsedy Motoristů Filipa Turka ministrem životního prostředí zatím nemíří k Ústavnímu soudu. Přestože prezident Petr Pavel dává opakovaně najevo, že má k Turkovi zásadní výhrady, premiér Andrej Babiš odmítá kvůli této nominaci otevírat ústavní konflikt. Odpovědnost za výsledek podle něj leží především na samotném kandidátovi.
Babiš dává jasně najevo, že pokud by prezident Filipa Turka nejmenoval, kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu podávat nebude. Spor s hlavou státu kvůli jednomu jménu nepovažuje za správnou cestu. „Je na něm, aby prezidenta přesvědčil. My se kvůli tomu soudit nebudeme,“ řekl Andrej Babiš Deníku. Podle něj by měl Turek dostat šanci, protože voliči Motoristů o jeho kontroverzích věděli už před volbami.
Zároveň dodal, že pokud by se Turek jako ministr choval nevhodně, vláda by zasáhla. „Kdyby byl ministrem a dělal ostudu, tak tam prostě nebude,“ uvedl premiér. Do ústavního sporu s prezidentem se ale pouštět nechce.
Právník: Pavel by u ÚS mohl uspět
Odpovědnost za složení vlády primárně nese její předseda. Existují ale hraniční případy, kdy do toho prezident vstoupit může, myslí si ústavní právník Ondřej Preuss.
Předseda vlády je povinen chránit ústavní hodnoty, uvedl Hrad po jednání prezidenta s Turkem. Pokud by Babiš toto očekávání nenaplnil, z vyjádření Hradu vyplývá, že prezident by Turka nejmenoval, ač to považuje za mimořádný krok. Preuss si dovede si představit, že by argumentace Hradu mohla obstát. Existuje také varianta, že by soud úplně odmítl se takové žalobě věnovat s argumentem, že není příslušný toto posuzovat, případně s tím, že je to striktně politická otázka.
Mohlo by vás zajímat
Co by řešila kompetenční žaloba
Kompetenční žaloba je nástroj, kterým si ústavní orgány vyjasňují, kdo má v konkrétní věci pravomoc rozhodnout. V případě nejmenování ministra by ji mohl podat premiér nebo vláda jako celek, pokud by prezident odmítl jmenovat kandidáta navrženého předsedou vlády.
O takové žalobě by rozhodovalo plénum Ústavní soud, tedy všichni ústavní soudci. Soud by neřešil osobu Filipa Turka, ale výklad ústavy: zda je prezident při jmenování členů vlády návrhem premiéra vázán, nebo zda má prostor kandidáta odmítnout. Rozhodnutí by mělo precedenční význam do budoucna.
Prezidenti váhali i dříve, žaloba ale nepřišla
Česká politika podobné situace zná. Prezidenti Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman se v minulosti zdráhali jmenovat některé ministry nebo s jejich jmenováním otáleli. Spor se týkal například Miroslava Grégra, Davida Ratha, Karla Schwarzenberga, Miroslava Pocheho, Michala Šmardy nebo Jana Lipavského.
Ve všech těchto případech se ale konflikt vyřešil politicky, nikoli soudně. Kompetenční žaloba se sice opakovaně zmiňovala jako možnost, vlády k ní ale nikdy nepřistoupily. Ústavní soud tak zatím nedostal příležitost jasně vymezit hranice prezidentské pravomoci při jmenování ministrů.
Porušení Ústavy
Pokud by Ústavní soud v kompetenčním sporu rozhodl, že prezident musí kandidáta jmenovat, a prezident by se rozhodnutím přesto neřídil, nešlo by už o politický konflikt. Šlo by o porušení ústavního pořádku.
V takové situaci by se otevřela jiná cesta: ústavní žaloba pro hrubé porušení ústavy. Tu podle ústavy může podat výhradně Senát. O žalobě by opět rozhodoval Ústavní soud a jejím krajním důsledkem by mohlo být i zbavení prezidentské funkce. Velezrada by se v tomto případě neuplatnila.
Prezidenti váhali i v minulosti
Podobné spory o jmenování ministrů nejsou v české politice nové. Prezidenti se zdráhali některé kandidáty jmenovat už dříve – Václav Havel váhal v roce 2001 s jmenováním Miroslava Grégra místopředsedou vlády, Václav Klaus měl výhrady k nominacím Davida Ratha, Karla Schwarzenberga nebo Karolíny Peake.
Nejčastěji se otázka hranic prezidentské pravomoci otevřela za Miloše Zemana, který odmítal či oddaloval jmenování Miroslava Pocheho, Michala Šmardy nebo Petra Hladíka a zpochybňoval i nominaci Jana Lipavského. Ve všech těchto případech se ale spor vyřešil politicky a kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu nakonec podána nebyla.
Pavel: záleží na premiérovi
Prezident Pavel opakovaně zdůrazňuje, že Filipa Turka zatím nikdo oficiálně nenavrhl a že konečné rozhodnutí je na premiérovi. Své výhrady považuje za natolik zásadní, že by se jimi měl zabývat i předseda vlády.
Podle prezidenta je složení vlády vizitkou premiéra a ten by měl zvažovat nejen politickou podporu kandidáta, ale i dopad jeho jmenování na důvěryhodnost kabinetu. Zda by případnou nominaci respektoval, prezident výslovně neřekl.
