Majitel pozemků v Praze neuspěl se žalobou, v níž požadoval miliony korun za to, že jeho parcely slouží jako veřejné prostranství. Tvrdil, že město a veřejnost jeho majetek užívají bez právního důvodu. Ústavní soud však jeho stížnost odmítl. Podle něj totiž už dřívější vlastník pozemků s jejich veřejným užíváním souhlasil – a nový majitel tak koupil pozemky už s tímto omezením.
Stěžovatel se u soudů domáhal vydání bezdůvodného obohacení za to, že jeho pozemky slouží jako veřejné prostranství. Vedle toho chtěl také proplatit náklady na znalecký posudek, který měl vyčíslit výši údajného obohacení.
Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve zkoumal, zda všechny dotčené parcely skutečně splňují znaky veřejného prostranství. U části z nich dospěl k závěru, že nikoli – šlo například o soukromé parkoviště a komunikaci, která sloužila především k jeho obsluze. U dalších pozemků ale soud uznal, že veřejným prostranstvím jsou. Přesto žalobu zamítl. Podle soudů totiž rozhodující okolnost spočívala jinde.
Klíčový byl souhlas původního vlastníka
Soudy vycházely z toho, že předchozí vlastník pozemků souhlasil s výstavbou komunikací v rámci developerského projektu. Tím zároveň přistoupil na to, že budou veřejně využívány.
Jak připomněl Nejvyšší soud, „projev vůle, kterým vlastník souhlasí s omezením svého vlastnického práva, v sobě zahrnuje i vůli činit tak bezúplatně“. Stěžovatel se bránil tím, že takový souhlas dal jeho právní předchůdce, nikoli on sám. Podle něj proto nemůže být tímto jednáním vázán.
Mohlo by vás zajímat
Ústavní soud: vlastník koupil pozemky už omezené
Ústavní soud ale tento argument nepřijal. Zdůraznil, že nový vlastník nabyl pozemky v situaci, kdy už byly veřejně užívány. „Stěžovatel tak nabyl vlastnické právo k pozemkům, které již bylo takto omezené,“ uvedl Ústavní soud. Soud zároveň připomněl, že pokud vlastník s veřejným užíváním pozemku souhlasí, nejde o nucené omezení vlastnického práva. A právě v takovém případě nevzniká nárok na náhradu.
„Souhlasil-li vlastník s takovým omezením, nejde o nucené omezení vlastnického práva ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod,“ konstatoval soud.
Bezdůvodné obohacení nevzniklo
Podle Ústavního soudu je pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení klíčové, aby někdo získal majetkový prospěch bez právního důvodu. V tomto případě ale soudy shledaly, že právní důvod existoval.
Tím byl právě souhlas původního vlastníka pozemků se zřízením komunikací a jejich veřejným užíváním.„Obecné soudy dospěly k závěru, že právním důvodem užívání byl souhlas původního vlastníka pozemků, a zamítnutí nároku proto není neústavní,“ uzavřel Ústavní soud.
