Carvanová: Oběti čekaly na peníze i rok. Ministerstvo zrychlilo pomoc

Když dojde ke změně, a tato změna nějakou dobu trvá, mělo by to zaznít ve veřejném prostoru. Proto jsem se rozhodla veřejně jménem obětí poděkovat úředníkům Ministerstva spravedlnosti, konkrétně odboru trestní politiky, za změnu v jejich přístupu. Posuďte sami v článku advokátky Petry Carvanové.

Nejprve si připomeňme, k čemu peněžitá pomoc podle zákona o obětech trestných činů slouží. Jejím cílem je především zmírnění následků trestných činů. Má se jednat o rychlou státní podporu též k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené násilným trestným činem. A právě slovo „rychlá“ byla dlouhá léta předmětem kritiky na adresu Ministerstva spravedlnosti. Vždyť průměrná doba vyřízení žádosti o poskytnutí peněžité pomoci trvala v průměru více jak rok. V některých případech musel dokonce zasáhnout Veřejný ochránce práv a získat peněžitou pomoc před pravomocným trestním rozhodnutím bylo prakticky nemožné. Tak např., abych byla konkrétní:

Praktiky Ministerstva spravedlnosti byly dlouhodobě kritizovány odborníky, protože peněžitá pomoc moc nefungovala. Změna v přístupu nastala v průběhu loňského roku a Ministerstvo spravedlnosti se daří stále více přiblížit smyslu a účelu peněžité pomoci. Po celou dobu, co peněžitá pomoc nefungovala, jsem patřila mezi hlasité kritiky špatného přístupu ministerstva. Proto v momentě, kdy dojde na poli práce s oběťmi k pozitivní změně, měla by slova chvály ve veřejném prostoru zaznít.

Motivovat úředníky

Poslední dobou slyším od svých klientů, obětí trestné činnosti, děkovná slova. Slova díků nepatří jen nám zmocněncům, kdo pro své klienty žádosti o peněžitou pomoc zpracováváme, ale tato slova si zaslouží slyšet i ti, kdo o těch žádostech rozhodují.
Cílem tohoto článku není jen zprostředkovat slova díků, ale též motivovat úředníky Ministerstva spravedlnosti, odboru trestní politiky, aby v pozitivním směřování pokračovali, resp. aby nepolevovali v tom dobře rozjetém vlaku, protože oběti jsou často na jejich včasném rozhodnutí závislé. A abych byla konkrétní, zde je drobný příklad toho, jak to aktuálně funguje:

S oběťmi pracuji více jak 15 let, proto mohu s čistým svědomím říct, že rychlost poskytnutí peněžité pomoci je skutečně klíčová. Je-li oběti způsobena újma na zdraví, měla by pomoc přijít co nejdříve. V případě fyzického zranění, je tento požadavek zpravidla splněn v rámci veřejného zdravotního pojištění. Jak je to ale v případě duševního zranění? Tady je odpověď složitá.

Zařízení, která mohou poskytnout obětem rychlou, kvalitní, dlouhodobou a bezplatnou terapii, je nedostatek. Obětem je proto poskytnuta alespoň krizová intervence, která je sice odborná a bezplatná, avšak často krátkodobá. Jedná se o pomoc zaměřenou na okamžité zvládnutí akutní životní krize nebo traumatické události, kterou člověk nedokáže zvládnout vlastními silami.

Cílem krizové intervence je stabilizace psychického stavu, snížení rizika a nalezení bezprostředního řešení situace „tady a teď“. Aby se ale oběť mohla definitivně stabilizovat, potřebuje péči o duševní zdraví okamžitě po poskytnutí krizové intervence s tím, že tato péče by měla být dlouhodobá. Dostupnost terapeutů se podle mě stále zlepšuje. Je velmi znát, když oběť nastoupí intenzivní terapii. Trestní řízení musí logicky nějakou dobu trvat a jednou výpovědí na policii to pro oběť nekončí.

Pomoc terapeuta

Celé řízení, zvláště tu část před soudem, zvládne oběť daleko lépe, má-li za sebou pomoc terapeuta, který oběti může významně pomoci zvládnout např. výslech. Dlouhodobě ale přetrvává problém ve financování. Když chce oběť nastoupit terapii, často si musí připravit nemalý obnos. Ceny za terapie se liší podle intenzity, délky i lokality. Často se ale jedná o částky v rozmezí 1.200,- Kč až 3.500,- Kč za jednu terapii. Aby měla terapie smysl, doporučuje se ji absolvovat alespoň 2x měsíčně, což jsou tisíce navíc, se kterými oběť ve svém rozpočtu nepočítala. A právě tyto výdaje mají být pokryty z peněžité pomoci, kterou poskytuje Ministerstvo spravedlnosti.

Správní orgán má na rozhodnutí o žádosti 3 měsíce, což je podle mě rozumné. Je logické, že ministerstvo musí nastudovat nemalé množství podkladů, a to objektivně nějakou dobu trvá. Ani oběť neočekává, že by mohla získat od ministerstva finance na terapie do týdne. Na druhou stranu, jak už bylo zmíněno, v minulosti žádosti ministerstvo vyřizovalo průměrně po roce, čímž se nepřímo podílelo na psychických propadech obětí, protože oběti samy na své terapie neměly, zadlužovaly se, konec trestního řízení v nedohlednu a utápěly se v zacykleném kruhu.

Nepolevujte!

Dnes je situace skutečně jiná, žádosti ministerstvo zvládá vyřizovat i během 2 měsíců od podání, čímž se zasadilo konečně o aktivní pomoc obětem, protože v kombinaci se zvýšenými paušály si oběti mohou skutečně dovolit kvalitní a intenzivní terapii.
Kromě toho, že jsem chtěla ministerským úředníkům zprostředkovat pozitivní reakce obětí, ráda bych na ně apelovala, aby ve své práci nepolevovali a naopak, aby peněžitou pomoc zpřístupnili i těm obětem, co nemají možnost si prvních několik terapií zafinancovat z vlastních prostředků.

Značka ideál by byla, pokud by v rámci žádosti postačilo ministerstvu doložit, že se oběť s terapeutem domluvili na spolupráci a ministerstvo by poskytlo peněžitou pomoc i bez nutnosti prokazovat náklady spojené s léčením, tedy s terapií. Právě výklad ustanovení § 28 ZOTČ takovému postupu zatím brání. Nic ale není nemožné a změna v přístupu nemusí být nutně podmíněna legislativním zásahem.

Nechme se tedy překvapit, jak dlouho se ministerstvo poveze na pozitivní vlně a zda nás dokáže ještě něčím mile překvapit. Prostor k tomu nepochybně má…