Český stavební zákon se po několika letech vrací téměř na začátek. Předpis, který se v roce 2022 stal Zákonem roku a měl zásadně zrychlit povolování staveb, nyní znovu prochází zásadní rekonstrukcí. Nejde přitom jen o technickou debatu nad paragrafy, ale o střet politických přístupů. Výsledek podle expertů rozhodne nejen o rychlosti výstavby, ale i o důvěře veřejnosti ve stát.
Česko zažívá déjà vu. Zase se mluví o pomalém povolování staveb, statistiky přinášejí data o alarmujícím poklesu výstavby. O stejných tématech jsme slýchali už v letech 2018 až 2021 při přípravě nového stavebního zákona. Proč se stavební reforma schválená v roce 2021 za vlády minulého Babišova kabinetu nepovedla a v Česku se stále staví méně, než je potřeba?
Zákon, který se neměl šanci blýsknout
Nový stavební zákon, který jako nejlepší zákon pro byznys v roce 2022 ocenila i anketa Zákon roku, organizovaná poradenskou společností Deloitte, stál na jedné zásadní změně. Měl přebudovat celou soustavu stavebních úřadů. Místo stovek malých úřadů měl vzniknout centralizovaný systém silnějších institucí. Ten měl odstranit systémovou podjatost, tedy situaci, kdy o povolení staveb na území obce rozhoduje úředník placený radnicí, a sjednotit úřední rozhodování.
Novou centrální stavební správu měli také obsadit zkušení profesionálové a odborníci. „To mělo vést k tomu, že už nebude potřeba tak velké zapojení takzvaných dotčených orgánů státní správy, jako jsou hasiči, památkáři a podobně, kteří posuzují ze své odbornosti stavební projekty. A na tuto strukturální změnu pak byla navěšena řada dalších dílčích změn ve stavebním zákoně,“ popisuje advokát Deloitte Legal a expert v oblasti práva nemovitostí Martin Mintora.
Jenže právě základní myšlenka zřízení centrální stavební správy krátce po přijetí nového stavebního zákona narazila. Vláda Petra Fialy (ODS), která nastoupila v prosinci 2021, začala schválenou normu okamžitě měnit. Centrální stavební správa byla jednou z prvních změn, na niž „zaútočila“, ještě před tím, než mohly novinky vůbec začít nabíhat do praxe.
„Stavební zákon přijatý v roce 2021 tak nikdy neměl šanci ukázat, zda by fungoval, nebo nefungoval,“ vysvětluje Mintora. Zároveň se ani nepodařilo připravit kvalitní digitalizaci stavebního řízení. Bez technologie a změny ve fungování úřadů už tak podle něj pro zrychlení řízení prakticky nezbyl prostor.
Ocenili bychom ho znovu
S hořkou pachutí vývoje, který následoval po ocenění předpisu, členové tehdejší nominační rady ankety Zákon roku tvrdí, že by přesto pro tehdejší stavební zákon hlasovali znovu. „Řešení systémové podjatosti a integrace vyjádření představovaly zásadní posun směrem k urychlení povolování. Vítězství zákona tedy ve své době dávalo smysl, byť později došlo v tomto směru k dalším změnám,“ říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy František Chaloupecký.
Martin Mintora připomíná, že šlo o výjimečně ambiciózní legislativní pokus. „Byla to odvážná snaha významně s povolováním staveb pohnout dopředu,“ míní advokát.
Výsledek, který se dostavil po sérii novel původní normy, je smutný. Zatímco se od nového zákona očekávalo zrychlení povolování staveb a tím posílení výstavby, výsledek je přesně opačný. V roce 2024 stavební firmy dokončily jen zhruba 30 000 bytů, o rok později 33 500 bytů. Šlo o nejhorší výsledky od roku 2018, kdy se Česko definitivně oklepalo z ekonomické krize. V nejsilnějších letech přitom počet dokončených bytů atakoval hranici 40 tisíc.
Mohlo by vás zajímat
„Na příkladu stavebního zákona z roku 2021 se ukazuje, že legislativě chybí dlouhodobá koncepce, kam se chceme posunout. S příchodem nové vlády se klíčové zákony smetou pod stůl. My se proto v anketě Zákon roku dostáváme do situace, kdy oceňujeme vlastně jen ambici zákonodárců,“ vysvětluje partnerka Deloitte Legal a lídryně projektu Zákon roku.
Podle Chaloupeckého by řešením bylo, kdyby anketa hodnotila předpisy s větším časovým odstupem. Tím by ale ztrácela na aktuálnosti. „Snaha oceňovat aktuální zákony naráží na to, že především u komplexních předpisů není možné posoudit, zda reálně povedou k dosažení sledovaných cílů,“ konstatoval viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.
Reforma na „druhý pokus“
Dříve oceněný pokus o reformu centrální stavební správy se přitom nyní vrací znovu. Novela stavebního zákona, s níž přišli poslanci nového kabinetu premiéra Andreje Babiše (ANO) krátce po svém zvolení na sklonku loňského roku, výrazně kopíruje původní verzi stavebního zákona z roku 2021. Novela se vrací k původní myšlence centrální stavební správy a zřizuje nový Úřad územního rozvoje ČR.
Navíc přidává i další novinky, které mají pomoci ke zrychlení povolování staveb. „Větší bytové projekty jsou nově vyhrazenými stavbami a měly by mít úlevy. Řízení o jejich povolení vždy povede Úřad územního rozvoje ČR,“ uvádí advokát Mintora. Proti rozhodnutí nového úřadu navíc nebude přípustné odvolání. „I to by mělo zkrátit řízení,“ pokračuje.
Zvláštní kapitolou pak je digitalizace stavebního řízení, která měla být jedním z pilířů reformy z roku 2021, ale zatím selhala. „To byla věc, která zrychlení stavebního řízení definitivně sebrala vítr z plachet,“ říká Mintora z Deloitte Legal. Aktuální přístup vlády, která digitalizaci odkládá až za rok 2030, tedy de facto ji dává za úkol až svým nástupcům, označuje advokát za pragmatický. „Bylo by ideální, kdyby to šlo ruku v ruce, ale není to podmínka.“
Politolog Lukáš Jelínek k tomu dodává, že vláda si zřejmě uvědomuje limity: „Vědí, že digitalizace je příliš velké sousto, na kterém se dají snadno vylámat zuby,“ vysvětluje.
Postup, který ocenit nejde
Zcela jiný než při přípravě původního stavebního zákona je také postup, jakým se snaží Babišova vláda reformní návrh prosadit. Normu nepředložila standardní cestou, ale jako poslanecký návrh. Tím obešla připomínkové řízení, Legislativní radu vlády i širší odborné debaty.
To zvedlo proti novele v odborných i liberálních kruzích odpor. „Člověk by očekával, že u normy, která je takto důležitá, budou poslanci postupovat obezřetně. Že si budou dávat pozor na to, aby práce kvapná nebyla málo platná,“ říká k tomu Jelínek.
Vláda to ale vidí jinak. „Jsme naprosto v kritické situaci. Po předcházející vládě jsme zdědili naprostý chaos ve stavebním řízení,“ ospravedlňuje zrychlené projednávání zákona vicepremiér Karel Havlíček (ANO).
Podle Martina Mintory si tímto přístupem vláda de facto „kupuje“ čas na zavedení zákona do praxe. „Jak předminulá Babišova vláda, tak minulá Fialova vláda si v praxi velmi rychle vyzkoušely, že jedno funkční období nenabízí dostatek času na to prosadit reformu a zároveň ji implementovat,“ vysvětluje Mintora. Snaha urychlit schvalování novely, aby ještě současná vláda sklidila i její očekávané efekty, tak do značné míry vyznívá logicky.
Méně diskuse, větší chuť ke změnám
Jenže důsledky takového legislativního spěchu mohou být fatální. „U tak zásadních předpisů se téměř vždy ukáže, že když se to neprojedná důkladně předem, neprojde to odbornou ani politickou oponenturou, tak se v tom zákonu začnou časem objevovat nejrůznější problémy nebo slabá místa,“ upozorňuje politolog Lukáš Jelínek. Nehledě na to, že omezení prostoru pro diskusi také zvyšuje chuť opozice takto přijatý zákon později měnit. „Čekat, že se prosadí něco na sílu hlasy koalice proti hlasům opozice, je naprosto iluzorní,“ pokračuje Jelínek.
Právě absenci politické shody na klíčových krocích, které se musí udělat, aby se české ekonomice dařilo, považuje Jiřina Procházková za jeden z kritických nedostatků českého zákonodárství. „Kdyby existovala shoda na základních stavebních kamenech, takto zásadní předpisy byly plánované, tak nemusí vlády hledat tyto alternativní cestičky, jak provést změny. Byli bychom prostě ‚všichni na jedné lodi‘ a ty věci by na sebe navazovaly,“ míní lídryně Zákona roku.
Politický spor o věc, na které je shoda
Paradoxem celé situace přitom je, že jak koalice, tak opozice si uvědomují, že stavební řízení se musí reformovat, jinak se dostupnost bydlení v Česku nezlepší. „Jasná shoda je na tom, že potřebujeme zrychlit stavební řízení,“ potvrzuje poslanec KDU-ČSL Bohuslav Niemiec.
Na konkrétní podobě změn, které je potřeba přijmout, se už ale strany dohodnout nedokážou. „Ta nejvážnější rizika stojí právě v oblasti přenesení státní správy ze současných stavebních úřadů do nového velkého stavebního úřadu. To může způsobit komplikace a reálně zastavit povolování staveb,“ varoval předseda ODS Martin Kupka před samotnou vládní novelou.
Tento konflikt odráží hlubší proměnu české politiky. „Existuje tady pouze ‚vysoká zeď s ostnatým drátem‘ mezi koalicí a opozicí,“ popisuje současný stav Jelínek. Tak silná polarizace politiky tu podle něj dosud nikdy nebyla. Výsledkem je, že se zákony pohybují od jednoho extrému k druhému bez dlouhodobé koncepce.
Podle Mintory je právě toto jádrem problému. „Jsme svědky ideologického sporu,“ říká advokát Deloitte Legal a popisuje vývoj stavebního práva jako pohyb „ode zdi ke zdi“. Jedna vláda prosadí radikální změnu, druhá ji zruší a přijde s vlastní verzí. „Nebudu překvapený, když se za tři roky stavební zákon opět změní a vydáme se zcela opačným směrem,“ uzavírá.
Není vám lhostejné, jak v Česku vznikají zákony? Dejte politikům jasně najevo, jaké normy mají psát. Hlasujte v anketě Zákon roku o nejlepším zákonu pro byznys.
