„Jen nalézací soud může někoho uznat vinným, odvolací soud si to nemůže vynucovat,“ říká náměstek ministra spravedlnosti Zdeněk Koudelka ke kauze Čapí hnízdo. Podle něj postup Vrchního soudu v Praze ukazuje na problém hranic pravomocí odvolacích instancí a může vést k porušení principu dvojinstančnosti i k justičním omylům.
Předseda ANO Andrej Babiš tvrdí, že předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze Eva Brázdilová v kauze Čapí hnízdo měla předem daný cíl ho odsoudit. Jak hodnotíte tzv justiční ping pong v tomto případu?
Dlouho kritizuji ve svých článcích odvolací soudy za to, že si vynucují uznání viny po soudech nalézacích, když jim zákon nedává pravomoc uznat někoho vinným v případě, že byl obžaloby soudem první instance zproštěn. Andrej Babiš je stíhán od roku 2015. Dvakrát byl obžaloby zproštěn v první instanci Městským soudem v Praze. Jen nalézací soud první instance může někoho uznat vinným, to nemůže odvolací soud, ani Nejvyšší soud. Přesto si odvolací Vrchní soud v Praze vynucuje Babišovo odsouzení. Případ je sporem, zda soudy první instance u uznání viny rozhodují svobodně, či musí převzít vůli odvolacího soudu. Nemá-li odvolací soud pravomoc uznat obžalovaného vinným, nemůže si to vynucovat po soudu první instance.
Je zde argument judikatury Ústavního soudu, který do této problematiky zasáhl.
V rámci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou jsme vázáni, musí být trestní soudnictví dvojinstanční. Jde o lidskoprávní smlouvu, která se aplikuje ve prospěch jedince, ne státu. Při ochraně svobod a práv lidí se postupuje materiálně, ne formálně. Požadavek dvojinstančnosti v trestním řízení vede k tomu, že na vině za trestný čin v případě odsuzujícího rozsudku se musí shodnout soud nalézací i odvolací svobodně.
Postup Vrchního soudu v Praze již vedl ke křiklavému porušení práva. Vrchní soud si takto vynutil odsouzení Roberta Templa na doživotí, přestože ten byl opakovaně Krajským soudem v Plzni zproštěn. Dokonce vrchní soud nařídil změnu soudního senátu v Plzni a když i nový senát jej zprostil, nařídil změnu soudu z Plzně do Prahy. Až rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 25. 6. 2020, 44151/12, to napravil, ovšem po 20 letech. Tempel byl ve vězení. Obdobně si Vrchní soud v Praze vynucoval odsouzení za pokus vraždy v případě Lukaše Nečesaného i za cenu změny senátu. Teprve Ústavní soud to vrchnímu soudu zarazil nálezem z 5. 2. 2018, IV.ÚS 4091/18, kdy jsem za Lukáše Nečesaného podával úspěšnou ústavní stížnost. Jen za tyto dva případy vynucování odsouzení Vrchním soudem v Praze vyplatil stát nezákonně odsouzeným téměř 17 milionů korun.
Předseda senátu vrchního soudu Jiří Lněnička, jenž oba odsoudil, pro iDnes.cz 13. 12. 2025 prohlásil, že trvá na jejich vině. A v tom je zakopaný pes.
Mluvíte o názoru jakémsi přesvědčení soudce?
Ano. Některé rozsudky jsou postaveny na přesvědčení soudce odvolacího soudu, ale to je málo, když si soudce nalézacího soudu myslí opak. Máme zásadu v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. Požadavek na dva shodné, ale zároveň svobodné výroky nalézacího a odvolacího soudu v případě odsouzení obžalovaného, jsou nástrojem omezení justičních omylů.
Soudcovská unie na podobná vyjádření reagovala tím, že zpochybňování nezávislosti soudů zásadně odmítá. Neměli by se politici takových vyjídření zdržet? Soudní moc je nezávislá.
Jsem zastánce svobody slova. Svobodu slova či projevu má Andrej Babiš i Soudcovská unie. Ať si každý tyto výroky porovná a vezme si z nich, co chce.
Podal jste trestní oznámení kvůli fungování pražské pobočce Nejvyššího státního zastupitelství. Máte už výsledek? Budete v tom nějak činný z pozice náměstka?
Z pohledu zákona o státním zastupitelství platí, že je svou organizací vázáno na soudy, pakliže právní předpis nestanoví jinak. Proto jsem označoval pražskou pobočku (nejvyšší státní zástupkyně ji označuje jinak) Nejvyššího státního zastupitelství ze nezákonnou, když Nejvyšší soud pobočku v Praze nemá a ani tuto pobočku NSZ neumožňuje zřídit zákon o státním zastupitelství. Trestní oznámení skončilo tak, že bylo postoupeno policií tehdejší ministryni spravedlnosti Evě Decroix k možnému opatření v oblasti správy státního zastupitelství. Tehdejší vedení ministerstva převzalo stanovisko nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové. To, že to na policii dopadne nějak takto, jsem předpokládal již v momentu, kdy bylo trestní oznámení postoupeno z Brna, kde je sídlo Nejvyššího státního zastupitelství, do Prahy NCOZ. Neztotožnil jsem se s důvody postoupení do Prahy, když zákonné sídlo NSZ je v Brně.
Pražské pracoviště Nejvyššího státního zastupitelství vedení úřadu označuje jen za organizační zázemí bez vlastní působnosti, které má usnadnit komunikaci s institucemi v hlavním městě. Tak to prezentoval i exministr Pavel Blažek a ani on se v tomto s Lenkou Bradářovou nepřel. Není toto argument?
Jednání Lenky Bradáčové bylo mocensky a právně pokryto tím, že byla ve velmi dobrých vztazích s bývalým ministrem Pavlem Blažkem. Nechala si za jeho ministrování zřízení pobočky v Praze ministerstvem posvětit. S Pavlem Blažkem mám dobrý vztah a je to kvalitní právník, ale vždy jsem kritizoval a kritizovat budu to, jak vyhovoval různým nápadům Lenky Bradáčové, a že ji dosadil do funkce nejvyšší státní zástupkyně. Pavlu Blažkovi jsem řekl, že mocenské funkce v trestním státním aparátu nemají mít lidé, kteří se podíleli na ignorování ústavní zásady zákonného soudce. Pavel Blažek dokonce jako poslanec vystoupil proti tehdejší praxi uplatňované i na Vrchním státním zastupitelství v Praze za vedení Lenky Bradáčové, a podal Ústavnímu soudu za skupinu poslanců návrh na zrušení části jednacího řádu státního zastupitelství, která vrchním státním zastupitelstvím umožňovala vybírat si soudy pro vazbu a odposlech po celých Čechách (VSZ Praha) či po celé Moravě a Slezsku (VSZ Olomouc). Ústavní soud sice návrh zamítl, ale rovněž považoval tuto praxi za neústavní a přijal závazný výklad ve svém nálezu z 19. 4. 2016, Pl.ÚS 4/2014, část VII, že příslušný soud pro přípravné řízení trestní je soud určený podle trestního řádu dle místa spáchání místa trestného činu, nikoliv výběrem krajského nebo vrchního státního zastupitelství. Tím vlastně Pavel Blažek překazil tento neústavní postup. Návrh Ústavnímu soudu jsem pro Pavla Blažka tehdy psal. Bohužel stále může docházet ze strany státního zastupitelství k výběru civilních soudců držících služby pro trestní úkony. Proto za pozitivní efekt slučování okresních soudů považuji i to, že služby budou spíše na velkých soudech držet trestní soudci.
Ministr spravedlnosti chce vytvořit inspekci, která by vyšetřovala trestnou činnost státních zástupců. Unie státních zástupců to označila za nekoncepční krok bez obdoby v Evropě. Proč je podle vás takový orgán potřeba?
Krok ministra Jeronýma Tejce podporuji. Pro mne je nekoncepční to, že Ministerstvo spravedlnosti platí stamiliony za nezákonnosti v rámci trestního řízení, které nezpůsobilo a za které často odpovídají státní zástupci, ale fakticky odpovědnost vyvozována není. Je správné zavést mechanismus, kdy držitel státní moci je odpovědný.
Únik informací z neveřejného přípravného řízení, vyloučení státní zástupkyně Petry Lastovecké pro údajnou podjatost i přesuny mezi Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci a Praze vyvolávají v bitcoinové kauze řadu otázek o transparentnosti a řízení případu. Jak tento vývoj čtete a neukazuje podle vás na širší problém fungování státního zastupitelství?
Na ministerstvu případ neřeším, nejde o výkon legislativy. Případ jen sleduji jako občan zajímající se o právo. Hodnotím to tak, že v osobní rovině jde o spor Lenky Bradáčové se státní zástupkyní VSZ Olomouc Petrou Lastoveckou. Jsem z Moravy a zde se říká, že když se ženy přou, rozumný muž se do toho nemíchá. Pokud jde o institucionální rovinu, tak Vrchní státní zastupitelství v Olomouci si nese důsledky v rámci své pověsti z razie na Úřadu vlády 2013. Velký začátek a slabé finále. Ovšem nemám ani potřebu jakkoli chválit kroky NSZ v této věci. Jsem jen divák, který si občan přečte něco na České justici a vzpomene si na staré pořekadlo. Jeden za 18 a druhý bez dvou za 20.
