Odsoudil, ale proti svému přesvědčení. Případ premiéra Andrej Babiše a europoslankyně Jana Nagyová v kauze Čapí hnízdo znovu otevřel debatu o hranicích odvolacího řízení. Zatímco trestní stíhání Babiše se kvůli získání poslanecké imunity znovu přerušilo, soudce Městského soudu v Praze Jan Šott Nagyovou odsoudil k podmínce. Zároveň ale uvedl, že verdikt považuje za rozporný s principem presumpce neviny. O správnosti pravidel pro podobné situace nyní diskutují právníci i akademici. Debatu otevřela také konference Právnické fakulty Univerzity Karlovy věnovaná mezím apelačního principu.
Šéf katedry trestního práva Tomáš Gřivna připomněl, že v historii se vystřídaly obě krajní varianty. Trestní řád z roku 1873 počítal s kasačním principem. Jedinou výjimku, že odvolací soud mohl sám změnit napadený rozsudek, byla situace, že je to ku prospěchu obžalovaného. V 50. letech s příchodem lidového soudnictví se pravidla obrátila ve prospěch úplné apelace. Tedy odvolací soud mohl sám rozhodnutí nižší instance změnit prakticky jakkoliv.
Ani jedno z krajních řešení se ale neosvědčilo. Prvostupňové rozsudky tehdy nabývaly charakteru předběžných rozhodnutí, trpěla autorita soudů prvního stupně. Proto právní úprava v roce 1956 zvolila střední cestu mezi úplnou apelací a kasací a stejné ustanovení platí prakticky dodnes.
Ústavní soud se pak v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2980/22 ze dne 21. 3. 2023 zabýval případem, kdy odvolací soud tlačil ten nalézací do odsuzujícího rozhodnutí. „Neústavní je i pokyn odvolacího soudu, který zastřeně usiluje o určitý výsledek hodnocení důkazů, který provedl pouze soud prvního stupně, aniž by odvolací soud prováděl dokazování,“ uvádí se v odstavci 57 odůvodnění nálezu.
Povede to k justičnímu ping-pongu?
Místopředseda trestního úseku Obvodního soudu pro Prahu 10 Josef Mana připouští, že případů, kdy se pohled prvostupňového soudce liší s názorem odvolacího senátu, není početně moc. „Každý, kdo nějakou dobu soudil, je zažil, a záleží na konkrétní situaci a soudci, jak je schopen i vlastní sebereflexí pojmout danou věc. Jestli je schopen nazírat na to, co odvolací senát napíše. Mnohdy je v tom řevnivost,“ uvedl s tím, že i on sám zažil dohromady 18 meritorních rozhodnutí v jedné věci.
Na úrovní okresních soudů se justiční ping-pong může týkat pouze případů, ve kterých v prvním stupni došlo ke zproštění viny. „Někdy dostaneme pokyn, který je v rozporu s ústavním nálezem. Mýlit se přitom může i odvolací soud. Potom je strašně těžké zaujmout jednoznačné stanovisko,“ dodal Mana.
Mohlo by vás zajímat
Nadřízená instance se má poslouchat
Předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu František Púry je přesvědčený o tom, že by měla existoval možnost, aby odvolací soud mohl prosadit svůj právní názor. „Netvrdím, že má vnucovat prvnímu stupni hodnocení důkazů a zavazovat ho k podstatně změněným skutkovým závěrům,“ vysvětlil. V praxi se však vždy jednalo o to, že nalézací soud obviněného zprostil pro stíhaný skutek, protože v tom neviděl trestný čin. „Tam jsme řekli, že je to otázka odlišného právního názoru,“ dodal Púry.
Ministerstvem spravedlnosti připravenou novelu trestního řádu, která mimo jiné zapovídá odvolacímu soudu zavazovat soudy I. stupně k tomu, jak mají hodnotit důkazy, hodnotí jako problematickou. Zakotvuje totiž něco, co už vyplývá ze stávající judikatury. Ani pokud jde o možnost nadřízené instance změnit na prvním stupni rozhodující senát nebo samosoudce, když nerespektuje jeho právní názor, není nastavena ideálně. „Je to vázáno na opakované nerespektování, tedy případ, kdy druhý stupeň rozhoduje alespoň potřetí. To není řešení nežádoucího soudního ping-pongu,“ zhodnotil Púry.
Zákon by se tak jako tak měl změnit
Předseda senátu pražského vrchního soudu Pavel Zelenka se proti Ústavním soudem vymezené podmínce pro otočení výroku ohradil. „Byl jsem odvolacím soudcem i před 40 lety a pamatuju si, že provádět dokazování v odvolacím řízení byla nadávka. Soudci se toho děsili a pokračovalo to do 90. let. Plnohodnotné dokazování, které se tu prezentuje jako jedna z bariér, proč bychom nemohli otáčet zprošťující rozsudky, odporuje principu zjišťování stavu bez důvodných pochybností,“ vyložil.
Podle něj, když odvolací soud procesně provede dokazování a bude vycházet z potřebné spoluúčasti stran, není nutné v celé šíři hlavní líčení v podstatě opakovat. „Nic nebrání tomu, aby tři profesionálové vyhlásili spravedlivé rozhodnutí na jednu nebo na druhou stranu,“ řekl.
Zákon by se ale tak jako tak měl podle něj změnit. Přibýt by do něj měly speciální podmínky pro zvláštní dovolací řízení v případech, kdy původně zprošťující verdikt odvolací instance otočí. „V takových případech by nemělo být možné vykonávat trest, ani realizovat výrok o náhradě škody,“ dodal Zelený.
Odvolací soud bude mít vždycky navrch
Předseda Unie obhájců Tomáš Sokol upozorňuje, že nalézací soud bude vždy tahat za kratší konec provazu, a to v obou modelech. Jak v případě, kdy bude mít možnost zprošťující rozsudek otočit, tak v případě, že k tomu donutí soud I. stupně, bude situace obviněného obdobná. „Jak asi rozhodne odvolačka, když se to obviněnému nebude líbit? Rozhodne stejně. Odvolává se ke stejnému soudu, ke stejnému senátu, který už v té věci vydal závazný právní názor,“ vysvětlil.
Připomenul přitom zásadu, že není-li důkazním řízením dosaženo praktické jistoty o relevantních skutkových okolnostech, není možné odsoudit. „Trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu nejvyšší stupeň jistoty,“ zdůraznil.
