Prezident Soudcovské unie Libor Vávra se ostře ohradil proti výrokům předsedy Poslancké sněmovny Tomia Okamury (SPD), podle kterého jsou v Česku „justiční zločiny spíše samozřejmostí než výjimkou“. Pro Českou justici také zareagoval na návrh ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce (za ANO), který chce rozšířit možnosti vymáhání škody po soudcích a státních zástupcích za nezákonná rozhodnutí. Podle Vávry jde o mimořádně citlivé téma, které může zasáhnout do soudcovské nezávislosti.
Tejc navrhuje, aby stát mohl po soudcích a státních zástupcích častěji požadovat náhradu škody vzniklé nezákonným rozhodováním. Nově by podle něj nemusel existovat předchozí verdikt kárného senátu. Stačil by názor expertní komise, na jehož základě by se ministr mohl obrátit přímo na soud. Lhůta pro vymáhání škody by se zároveň prodloužila na deset let.
Vávra upozorňuje, že u soudních rozhodnutí bývá často velmi obtížné určit, kdy skutečně došlo k pochybení. „Soudce musí mít svobodu rozhodovat podle zákona a svého vědomí a svědomí. Pokud by měl mít obavu, že za své právní posouzení může po letech nést osobní finanční odpovědnost, je to problém,“ říká. S návrhem nesouhlasí ani prezident Unie státních zástupců Tomáš Foldyna.
Česká justice se prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry zeptala i na výroky předsedy sněmovny Tomia Okamury. Státní zástupci podle něj často zcela záměrně zatajují důkazy, falšují zápisy a odmítají důkazy, které by vyvrátily jejich konstrukce. Podle něj by měl každý včetně soudců a státních zástupců nést odpovědnost za svou práci, a to nejen osobní, ale i hmotnou. „Justiční zločiny jsou spíše samozřejmostí než výjimkou,“ řekl k situaci v Česku.
Na semináři zazněla velmi ostrá slova o justici. Předseda Sněmovny Tomio Okamura mluvil o „justičních zločinech“. Prý jsou spíše samozřemostí než výjimkou.
Proti tomu se musím razantně ohradit. Pro podobná tvrzení neexistují žádné důkazy ani statistiky. Kdyby byly „justiční zločiny“ v české justici skutečně tak běžné, muselo by se to přece odrážet i v rozhodování Ústavního soudu nebo mezinárodních soudů. Každý den padnou v Česku tisíce soudních rozhodnutí. Pokud někdo pronáší tak závažná obvinění, měl by je doprovodit konkrétními daty a argumenty. Přiznám se, že tohle už je příliš.
Jak se díváte na plán ministra pravedlnosti Jeronýma Tejce rozšířit možnost vymáhat po soudcích škodu za nezákonná rozhodnutí?
Je to zatím pořád ve fázi úvah ministerstva. Upřímně řečeno je dost obtížné se k tomu vyjadřovat dřív, než bude existovat konkrétní paragrafové znění nebo alespoň jasnější legislativní návrh.
Samozřejmě naprosto respektuji cíl, že pokud někdo nekvalitní prací, nebo dokonce úmyslně, způsobí škodu, je legitimní ji vymáhat. To se může týkat i soudců. Jenže u soudních rozhodnutí je situace často mnohem složitější.
V čem konkrétně?
Někdy se totiž až po dlouhé době ukáže, jestli měl soudce pravdu, nebo ne. Rozhodnutí se mění u odvolacích soudů, Nejvyššího soudu, Ústavního soudu. A někdy do věci vstoupí i Evropský soud pro lidská práva. Typickým příkladem je kauza Roberta Tempela. Tam se po dvaceti letech ukázalo, že celá věc může být jinak, než se původně zdálo.
Kauza Roberta Tempela patří k nejznámějším justičním případům posledních let. Tempel byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu a ve vězení strávil přes 20 let. Po zásahu Evropského soudu pro lidská práva se ale ukázalo, že v řízení mohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces. Tempel byl následně propuštěn a po státu vymohl odškodnění a žádá další.
Právě na takových případech je vidět, jak mimořádně citlivé a složité to téma je. Nejdříve se zdálo, že špatná rozhodnutí vydávají soudy prvého stupně. A najednou se ukázalo, že je to všechno jinak.
Obáváte se zásahu do soudcovské nezávislosti?
To je právě podstata celé debaty. Soudce musí mít svobodu rozhodovat podle zákona a svého vědomí a svědomí. Pokud by měl mít obavu, že za své právní posouzení může po letech nést osobní finanční odpovědnost, je to problém. Proto bude velmi obtížné nastavit systém tak, aby byl bezpečný pro všechny. Nejen pro soudce, ale i pro účastníky řízení.
Ministr argumentuje tím, že současný systém vymáhání škody prakticky nefunguje. Je kárných řízení se soudci dostatek?
Spíš bych se ptal, proč případné regresy nefungují už dnes a co pro to ministerstvo dělá. Jestli existují nějaké analýzy nebo data. Nevěřím, že by předsedové soudů přehlíželi závažná pochybení. Kárné návrhy padají a kárných řízení rozhodně není málo.
Měla by se tedy větší pozornost soustředit spíše na průtahy nebo zjevná pochybení než na samotný obsah rozhodnutí?
Tohle je asi úplně klíčová otázka. Protože průtahy nebo organizační selhání jsou něco jiného než samotné právní posouzení věci. Ale znovu říkám — dokud neuvidím konkrétní návrh zákona, tak bych byl velmi opatrný s nějakými kategorickými závěry. Je legitimní, že ministr o takové změně mluví. Jako právník a soudce ale budu čekat na konkrétní legislativní podobu.
