Pozůstalí po lidech, kteří zemřeli kvůli očkování proti covidu-19, mohou vůči státu uplatňovat nárok na náhradu duševních útrap. Výklad zákona ujasnil novým rozsudkem Nejvyšší soud (NS). Vyhověl dovolání muže z Prahy, jehož otec zemřel kvůli plicní embolii krátce po aplikaci třetí dávky vakcíny. Nárokem se má znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 2. Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce.
„Druhotná oběť má vůči státu právo na náhradu duševních útrap způsobených úmrtím osoby, jež se nechala očkovat proti onemocnění covid-19 a jejíž smrt nastala v příčinné souvislosti s tímto očkováním,“ stojí v rozsudku senátu s předsedkyní Hanou Tichou.
Už před dvěma týdny NS jiným verdiktem rozšířil prostor pro odškodnění lidí se zdravím poškozeným po vakcíně proti covidu-19. Právo na odškodné se nově neomezuje jen na extrémní případy, jako je bezprostřední ohrožení života nebo úplná ztráta soběstačnosti. Ústavní soud ale dříve příliš širokou možnost odškodnění odmítl.
Embolie a selhání srdce po očkování
Soud se nyní zabýval případem úmrtí na selhání srdce v důsledku plicní embolie. Příčinná souvislost mezi podáním vakcíny a embolií je podle znalce vysoce pravděpodobná. Pro vznik plicní embolie ale existovaly i jiné rizikové faktory, zejména vyšší věk zemřelého. Měl 77 let.
Syn zažaloval ministerstvo zdravotnictví. Za duševní útrapy spojené s úmrtím otce žádal 250 tisíc korun. Další nároky uplatnil za svého otce. Chtěl čtvrt milionu korun kvůli závažnému ublížení na zdraví a vytrpěné bolesti a dalších 200 tisíc za újmu, kterou spojoval s vadou výrobku a absencí informovaného souhlasu.
Jen duševní útrapy
Obvodní soud i Městský soud v Praze všechny nároky zamítly. Nejvyšší soud se věcně zabýval jen prvním z nich, tedy náhradou duševních útrap. Zkoumal vztah mezi dvěma klíčovými normami, tedy zákonem o odškodnění následků očkování proti covidu-19 a obecnějším zákonem o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Obecnější norma výslovně počítá s odškodněním osob blízkých, což se podle NS vztahuje i na očkování proti covidu-19.
Nejvyšší soud také odmítl názor, že náhrada připadá v úvahu jen u povinného očkování, nikoliv u dobrovolné vakcinace proti covidu-19. „Vzhledem k tomu, že očkování proti onemocnění covid-19 bylo povinné pouze po velmi omezenou dobu a jen pro omezenou skupinu obyvatel, neměl by při takovém výkladu citovaný zákon žádný praktický význam a nenaplňoval by úmysl zákonodárce,“ konstatoval NS.
Znovu tak rozhodne pražský obvodní soud, zabývat se má ale už jen nárokem na náhradu duševních útrap. Se zbytkem dovolání syn neuspěl.
