Novela autorského zákona a stanovování sazebníku odměn

0
Novela autorského zákona a stanovování sazebníku odměn
Předsedové soudů se obávají, že hromadná řízení budou znamenat zvýšené náklady Foto: Pixabay

Před koncem minulého roku jsme vydali první ze série článků, věnujících se připravované novele zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „autorský zákon“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, kterou se do českého právního řádu transponují evropské směrnice týkající se autorských a souvisejících práv na jednotném digitálním trhu (dále jen „novela“). V tomto článku bychom se zaměřili na novinky v právní úpravě týkající se stanovení cen kolektivními správci, které novela do autorského zákona zavádí.

Podmínky stanovování sazebníků odměn kolektivními správci dle nynější úpravy

Na úvod je vhodné připomenout, že „sazebník“ odměn představuje soukromou listinu kolektivního správce, jejímž účelem je zejména nastavení „mantinelů“ k předsmluvním jednáním o následném smluvním závazku – zejména licenční povahy. Změnu sazebníku může kolektivní správce učinit jen jednou za rok, a to vždy s účinností k počátku kalendářního roku, přičemž nesplňování zákonných podmínek a požadavků na obsah sazebníku odměn kolektivního správce může představovat porušení řádného plnění povinností kolektivního správce při výkonu kolektivní správy na základě uděleného oprávnění.

Jednou z podmínek, kterými autorský zákon dnes omezuje autonomii vůle kolektivního správce při stanovování sazebníků odměn, je povinnost projednat zamýšlené změny s uživateli předmětů ochrany (jako např. se sdruženími uživatelů předmětů ochrany, Českou televizí nebo Českým rozhlasem, Národní knihovnou České republiky atp.). Tuto povinnost však má podle nynějšího znění autorského zákona kolektivní správce pouze za podmínky, že daná osoba uplatní u kolektivního správce v zákonem stanovené lhůtě písemné námitky proti navržené změně obsahu sazebníku. V takovém případě je kolektivní správce povinen s osobou uplatnivší námitky (tzv. nesouhlasící osobou) do 2 měsíců důvody podaných námitek projednat. Pokud nedojde ke sjednání sazebníku ani po projednání důvodů námitek mezi kolektivním správcem a nesouhlasící osobou, je nesouhlasící osoba nebo kolektivní správce oprávněn podat návrh na rozhodnutí sporu o určení sazby odměny k soudu.

Vedle povinnosti kolektivního správce projednat eventuální změny sazebníku s uživateli předmětů ochrany, má kolektivní správce současně také povinnost ke změně získat předchozí veřejnoprávní souhlas od Ministerstva kultury za předpokladu, že hodlá zvýšit sazbu odměny o více než míru inflace. Účastníkem takovéhoto správního řízení je kromě kolektivního správce každá osoba, jež řádně uplatnila u kolektivního správce námitky. Ministerstvo kultury pak svůj souhlas kolektivnímu správci neposkytne v případě, že zvýšení sazby odměny nevychází z objektivních a nediskriminačních kritérií nebo pokud není ve vztahu k těmto kritériím přiměřené.

Co by se novelou autorského zákona mělo změnit?

Novelou autorského zákona by mělo dojít k několika ne zcela pozitivním změnám v oblasti sjednávání sazebníků odměn. Za jednoznačně negativní změnu lze považovat především změnu v účastenství v řízení o udělení předchozího souhlasu Ministerstva kultury, kdy účastníky takovéhoto řízení by nově již neměly být osoby, které se změnou sazebníku nesouhlasily a uplatnily u kolektivního správce včasné námitky, nýbrž pouze kolektivní správce a Ministerstvo kultury. Důvodová zpráva k novele zákona se sice snaží argumentovat, že by tím mělo dojít ke zkrácení a zefektivnění vyjednávání o sazebnících. Omezení správního řízení jen na dva subjekty, tj. Ministerstvo kultury a kolektivního správce, je však zjevným krokem zpět a argument o zefektivnění vyjednávání o sazebnících je zde třeba kategoricky odmítnout jako zcela nemístný.

Jelikož v rámci uvedených postupů jde o nastavení cenového rámce pro další období, což je klíčový aspekt pro všechny zúčastněné, pak právě možnost aktivního účastenství ve správním řízení před Ministerstvem kultury umožňovala vzetí v úvahu pohledu druhé strany – především pak pohledu uživatelů předmětů ochrany, jako osob, které s autorskými díly nakládají. V daném směru je viditelný vliv organizací kolektivních správců, které opět posilují ve svém postavení při sjednávání výše sazebníků. Naopak omezení možnosti uživatelů předmětů ochrany vystupovat v řízení představuje odebrání důležitého nástroje vyjadřování nesouhlasu a případných připomínek, to vše za cenu údajného urychlení správního řízení před Ministerstvem kultury. Komu ovšem takovéto zefektivnění a urychlení řízení prospěje? Kolektivním správcům, či Ministerstvu kultury? Nad touto otázkou by se měli zákonodárci zamyslet, jelikož se nejedná o argument, který by dostatečně odůvodňoval narušení vyváženosti stran při stanovení cen a sazebníků.

Výraznou změnou, které je v dané oblasti rovněž třeba věnovat pozornost, je zakotvení pravidla, podle něhož zahájení soudního řízení o určení téže sazby odměny proti témuž kolektivnímu správci jiným uživatelem nebo týmž kolektivním správcem proti jinému uživateli brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Výrok pravomocného rozsudku by se pak měl stát závazným nejen pro účastníky daného soudního řízení, nýbrž pro všechny uživatele ohledně stejných nároků – jako jakýsi precedens. Navrhované znění by však velmi jednoduše mohlo vyústit v situaci, kdy budou vznikat nepsané dohody mezi kolektivním správcem a některými uživateli, v jejichž důsledku dojde k určení sazby soudem a takto dohodnutou sazbou, která bude potvrzena pravomocným rozsudkem, budou vázáni všichni ostatní uživatelé. V důsledku této změny se tak může velmi lehce vytratit smluvní volnost a možnost vyjednat si s kolektivním správcem např. poskytnutí slevy pro určitý sektor.

Závěr

Cílem navrhované novely autorského zákona je alespoň podle důvodové zprávy posílení bezproblémového výkonu kolektivní správy a výběru odměn, při respektování smluvní volnosti stran. Je však velkým otazníkem, zda budou takto vytyčené cíle novely autorského zákona v oblasti sjednávání sazebníků odměn naplněny. Vzhledem ke stávajícímu znění návrhu novely zákona to zatím spíše vypadá, že dojde k pravému opaku a smluvní volnost stran a možnost uživatelů předmětů ochrany účastnit se vyjednávání o stanovení cen bude novelou výrazně omezena.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM.

Previous article K úmrtí Milana Lučanského
Next article Letouny CASA dá sa nedá sa…
Zakladatel AK Matzner - www.matzner.cz Jeho specializací je především Softwarové/IT a trestní právo. Je rovněž významným expertem v oblasti autorského práva – například v kauze „Krteček". Advokátní kancelář aktivně působí v českém právním prostředí od svého vzniku v roce 2003 a nedávno rozšířila svoje pole působení i na Slovensko. Získala širokou klientskou základnu, které poskytuje bohaté právní zkušenosti především v oblasti obchodního práva, ale i v oblasti smluvních vztahů a práv duševního vlastnictví. Rovněž zastupuje klienty v soudních řízeních civilních a obchodních. AK Matzner et al poskytuje služby na vysoké odborné úrovni, jak v otázkách české právní úpravy, tak práva Evropské unie.