Občas se tvrdí, že Benešovy dekrety jsou vyhaslé, tedy právně nevýznamné. Ale Benešovy dekrety nejsou mrtvé. I dnes jsou podle nich vydávána rozhodnutí, která dopadají na majetkové poměry. Je to důsledek toho, že po válce nebyl správní aparát konsolidovaný. Docházelo k zabavení majetku bez vyřízení žádostí o přezkoumání věci, pokud postižení tvrdili, že se jim dle dekretů československé občanství a majetek zachovaly.

Po únoru 1948 zanikl zájem na dokončení řízení, neboť se majetek zabavoval všem, nejen Němcům. Ovšem restituce obnovily důležitost Benešových dekretů. Ústavní soud stanovil, že neskončená řízení dle Benešových dekretů o tom, zda se dotčeným osobám zachovalo československé občanství, musí dokončit Ministerstvo vnitra, což je určující pro následnou majetkovou restituci. Ovšem tím, jak končí restituční spory, končí i tato obživlá aktuálnost Benešových dekretů.

Jak se dají dekrety zrušit

Z pohledu práva dnes mají Benešovy dekrety sílu obyčejného zákona, a to i ústavní dekrety, protože samotný čl. 5 odst. 3 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku z 3. 8. 1944 stanovil, že je může změnit Národní shromáždění zákonem. Navíc Ústava od 1. ledna 1993 stanovila, že všechny dosud platné ústavní předpisy, které nevyjmenovala jako součást ústavního pořádku, mají sílu obyčejného zákona. Benešovy ústavní dekrety patří mezi odústavněné předpisy. Již Ústavou z 9. května 1948 byly odústavněny ústavní předpisy upravující státní občanství. Obyčejným zákonem se vracelo československé občanství Němcům, kteří nebyli odsunuti, což se stalo postupně, nejpozději zákonem č. 34/1953 Sb.

Zrušit jakýkoli dekret prezidenta může Parlament zákonem. Řada dekretů již byla zrušena. V roce 1960 byl zrušen dekret o platech členů vlády či v roce 1993 byla zrušena zákonem o audiovizuálních dílech část dekretu o opatřeních v oblasti filmu. Benešových dekretů bylo mnoho, řešily spoustu věcí a část je zrušena.

Dopad na restituce

I kdyby byly zrušeny dekrety odebírající státní občanství a majetek Němcům a Maďarům v roce 1945, nebude to mít dopad na neskončená restituční řízení. V nich se totiž občanství ani majetek neodebírá, ale jen se autoritativně ověřuje, zda určitá osoba, zpravidla již nežijící, v roce 1945 podle těchto dekretů o majetek přišla. A platí, že i když se právní předpis zruší, tak se nadále použije, řeší-li se podle něj událost, která nastala před jeho zrušením. I dnes platný zákon o státním občanství z roku 2013 zrušil předchozí zákonnou úpravu státního občanství, ale pokud bude posuzována otázka, zda někdo nabyl či pozbyl státní občanství v roce 1990 či 2000, použijí se tehdy platné zákony, ne zákon platný dnes.

Aby se vracel majetek odsunutým sudetským Němcům, musel by být přijat zvláštní restituční zákon vracející majetek. Obdobně jako pro vydání majetku v předešlých osobních či církevních restitucích musely být vydány restituční zákony, nestačí zrušit původní znárodňovací zákony. Žádná politická strana nemá v programu přijetí restitučního zákona o vrácení majetku odsunutým Němcům, kteří nemají naše občanství.

Ovšem restituční zákon vůči neodsunutým Němcům byl již přijat v roce 1992 za trvání Československa Českou národní radou, proto se vztahoval jen Českou republiku. Podle zákona č. 243/1992 Sb., se vracel pozemkový majetek těm Němcům, kteří nebyli odsunuti a nejpozději v roce 1953 získali zpět československé občanství. Tento zákona vylučoval z restituce ty, kteří se provinili proti československému státu, tedy restituovat mohli i ti, kteří byli pasivní, zatímco Benešovy dekrety zachovávaly majetek jen Němcům, kteří aktivně bojovali za Československo.