O navržené ministryni aneb „Zlatým písmem“

    V pátek oznámil designovaný premiér Andrej Babiš personální složení své druhé vlády.  Vzápětí se vyrojily mnohé komentáře. Jak to tak bývá, byly to komentáře vlídné, korektní, pochybovačné, štiplavé, ba dokonce i nenávistné. Poznámky pršely na složení celé vlády i na personální obsazení jednotlivých ministerstev.

    Vděčným soustem pro mnohé pozorovatele se stala budoucí možná ministryně spravedlnosti Taťána Malá (ANO 2011). Někdo poukazoval na nedostatečnou orientaci poslankyně Malé v právní problematice, někdo poukazoval na její právnické vzdělání, získané na Slovensku, jen málokdo zmínil (mimo stručného životopisu) absolutorium inženýrského oboru na Mendelově univerzitě v Brně. Přitom inženýrské vzdělání poslankyně Malé je bezpochyby velmi vhodným předpokladem pro výkon funkce ministra, spravedlnosti nevyjímaje.

    Dopřejme si před úvahou, co lze očekávat od budoucí ministryně, nevážného intermezza. V devadesátých letech, jak se traduje v temných kuloárech ministerstva spravedlnosti, se jisté osoby dohadovaly v přilehlé restauraci, jaký má být ideální osobnostní profil ministra spravedlnosti.
    Po počátečních úvahách, že by to měla být „žena z lidu“, nezatížená jakýmkoliv vyšším vzděláním, se nad několikátou číší vína diskutující shodli  na následujícím. Ideální ministr spravedlnosti má disponovat vzděláním na některé z bohosloveckých fakult (někdo jako pozdější ministr vnitra František Bublan).

    Takovýto bohoslovec v čele rezortu spravedlnosti by na otázku, jaký je jeho právní názor na určité soudní řízení, odpověděl po pravdě: Mým úkolem není posuzovat jednotlivé právní věci, starám se o to, aby ze soudních  budov neopadávala omítka a zevnitř bylo čistě vymalováno, prostřednictví  spolupracovníků  zajišťují  aby IT systémy justice fungovaly bezchybně a soudní osoby a občané mohli vyhledávat v interních i veřejných rejstřících.
    V neposlední řadě zabezpečuji  a i vyjednávám pro justici dostatečný objem finančních prostředků, aby všichni od soudců  po spojovatelky soudů měli odpovídající platy, zajišťuji školení a kurzy a v neposlední řadě se snažím, aby vězeňství  odpovídalo současným trendům a co nejvíce vězňů bylo zapojeno do  pracovního procesu. Prostě nejsem soudce, abych suploval justici, ale jsem tu abych vykonával pouze státní správu rezortu spravedlnosti. Po tomto rezultátu bylo jednání v pozdních večerních hodinách rozpuštěno.

    Vraťme se ale k paní Mgr. Ing. Taťáně Malé, která sice není ideálním kandidátem na ministra spravedlnosti ve smyslu předcházejícího odstavce, ale disponuje také kromě právnického i vzděláním inženýra, což je pro osobu stojící v čele ústředního orgánu státní správy justice velikou výhodou.

    Kompetence ministra spravedlnosti se totiž od dob přijetí kompetenčního zákona nezměnily. Ministerstvo spravedlnosti vykonává stále ty úkoly, na které poukázal onen imaginární teolog. Bude-li budoucí ministryně spravedlnosti vykonávat státní správu justice bezchybně, učiní pro spravedlnost jako takovou více než vědeckými tituly ověšení brilantní právníci, z jejíchž nápadů se justice často po léta vzpamatovává.
    Podaří li-se budoucí ministryni vytvořit rámec pro dopracování procesních kodexů, bude to hodné obdivu. Bude-li pak nová ministryně spravedlnosti tak prozíravá, že nastartuje zamrzlý proces emancipace justiční moci, pak se bezesporu zapíše zlatým písmem mezi  novodobé demokratické ministry spravedlnosti, sídlící na adrese Vyšehradská 16, Praha 2.

    Jaroslav Vachuda, autor je zaměstnancem ministerstva spravedlnosti