Přirozené právo manažera vybrat si své spolupracovníky a spolu s nimi pracovat na společném zájmu na řádné a odpovědné správě soudu od minulého týdne neplatí v justici. Právo rozhodnout o svém týmu místopředsedů odebralo předsedům okresních, krajských a vrchních soudů ministerstvo spravedlnosti Instrukcí o povinném výběrovém řízení na funkce místopředsedů. Nově budou místopředsedové soudů naopak kontrolovat předsedy soudů, sděluje Soudcovská unie. Jedná se o závažnou změnu, není zřejmé, na základě jakých úvah k ní Ministerstvo spravedlnosti dospělo, uvádí ve stanovisku k tomuto kroku Soudcovská unie.
Podle Soudcovské unie jde o změnu, která významně ovlivňuje činnost soudů, a přesto o změně této úpravy neproběhla diskuse uvnitř justice. „Vedení Soudcovské unie nebylo umožněno předem sdělit výhrady ke znění Instrukce, přičemž některé z nich považuje za zásadní,“ uvádí stanovisko soudců ke kroku ministerstva spravedlnosti. Pokud by nově měl být místopředseda soudu nikoli členem týmu předsedy, ale ve skutečnosti opozicí předsedovi soudu s kontrolní funkcí, nemělo by jeho funkční období být závislé na funkčním období předsedy. Stanovisko potvrzuje nevyjasněnost postavení místopředsedů soudů v souvislosti se vznikem funkce.
„Záleží na tom, zda má být upřednostněna úloha místopředsedy jako úzkého spolupracovníka předsedy soudu (tj. jakéhosi člena jeho týmu) nebo úloha samostatného orgánu státní správy justice, působícího vůči předsedovi soudu spíše jako kontrolní prvek při řízení soudu. V prvním případě bude místopředseda soudu názorovou i praktickou oporou předsedy soudu, předseda a místopředsedové budou tvořit jednotný tým se shodným pohledem na podstatné otázky týkající se řízení soudu. V tomto modelu je předseda odpovědný za výběr svých místopředsedů, měl by mít možnost si je vybrat bez výběrového řízení, jejich funkční období by končilo s funkcí předsedy soudu,“ vysvětluje ve stanovisku Soudcovská unie.
V druhém případě by podle Soudcovské unie dominovala kontrolní funkce místopředsedy soudu jakožto člena vedení soudu, jehož úkolem by bylo korigovat řízení soudu prosazované předsedou. „Má-li být upřednostněna tato úloha místopředsedy, potom má být vybírán ve výběrovém řízení, jeho funkční období není (a nemá být) závislé na funkci předsedy soudu. Oba modely mají svá pozitiva i negativa, o kterých by bylo důležité vést seriózní a odbornou diskusi,“ jsou přesvědčeni soudci. „Musí být vedeno zásadní jednání v justici i v politice, co vlastně má být soudní funkcionář, co má umět a jak má být generován,“ uvedl před vydáním Instrukce předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. To se nestalo.
Stanovením změny způsobu výběru místopředsedů soudů je předjímána kontrolní povaha činnosti místopředsedy soudu oproti modelu úzké spolupráce a názorové jednoty vedení soudu, upozorňuje Soudcovská unie. Podle poznatků České justice považovali předsedové soudů instituci vedení soudu převážně za spolupracující tým za účelem společného zájmu zajistit dobrou správu soudu, nikoli za skupinu osob opačných názorů, která se vzájemně „kontroluje“.
Že si Ministerstvo spravedlnosti uvědomuje, že i v justici by mělo platit „přirozené právo nadřízeného vybrat si své nejbližší spolupracovníky, k nimž má důvěru, že mu mohou účinně pomoci unést tíhu odpovědnosti za svěřený úřad“, věřil předseda Krajského soudu v Hradci Králové, který prostřednictvím své asistentky Olgy Milanové pro Českou justici ještě několik dní před nařízením o povinných výběrových řízeních na místopředsedy zdůvodnil, proč nebudou předsedové okresních soudů pořádat výběrová řízení na místopředsedy.
„U vědomí si platné právní úpravy předsedové soudů v obvodu zdejšího krajského soudu zatím neuvažují o tom, že by na brzy uprázdněná místa vyhlásili výběrové řízení, které by – dlužno podotknout – mohlo generovat osobu pro ně samotné nepřijatelnou např. pro nedostatek důvěry k takové osobě, že bude s to vést dobře svěřený úsek a konsenzuálně spolupracovat s ostatními členy vedení soudu a na prvním místě s nimi jako předsedy soudů,“ uvedla před nařízením ministerstva spravedlnosti asistentka předsedy soudu v Hradci Králové s tím, že na prvním místě je společný (veřejný) zájem zajistit dobrou správu soudu.
Také v obvodu Krajského soudu v Praze byli dosud předsedové okresních soudů považováni za vrcholné manažery s právem vybrat si odborníky do týmu. Na rozdíl od striktního souhlasu s ustavením předsedy soudu do funkce prostřednictvím výběrového řízení, je vhodné, aby měl z výběrového řízení vzešlý předseda možnost výběru odborníků, se kterými chce spolupracovat, uvedla pro Českou justici mluvčí soudu Zuzana Steinerová.
„KS v Praze bude i nadále striktně vybírat předsedy okresních soudů ve výběrových řízeních; je to podle názoru jeho vedení zcela na místě. Pokud jde o místopředsedy soudů, je na každém předsedovi soudu, zda výběrové řízení vypíše.V tomto případě je vhodné, že má předseda soudu na výběr, neboť jako vrcholný manažer by měl mít možnost výběru odborníků, se kterými chce spolupracovat,“ uvedla Zuzana Steinerová krátce před vydáním nařízení ministerstva spravedlnosti o povinných výběrových řízeních. To ovšem ze dne na den neplatí a předsedové soudů musí za nových podmínek vypsat výběrová řízení a do konce září obsadit 29 funkcí místopředsedů, což v reakci na novou situaci potvrzuje předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra:
„Moje reakce je dosud zdrženlivá. Myslím, že vážnou kritiku je třeba koordinovat s ostatními předsedy Krajských soudů a samozřejmě se Soudcovskou unií. V tuhle chvíli stejně musím postupovat podle Instrukce a vypsat výběrové řízení na dva své místopředsedy co nejrychleji. Jednoho jsem již paní ministryni navrhl, ale pozdě, na druhého jsem navíc chtěl výběrové řízení vypsat dobrovolně. Takže jednání Kolegia předsedů Krajských soudů v září a výroční zasedání Soudcovské unie v říjnu se mi nezdá na z gruntu promyšlenou reakci pozdě,“ uvedl v reakci na aktuální situaci pro Českou justici Libor Vávra.
Irena Válová
.
