Středa, 29. září, 2021

Turecko odstupuje od Evropské úmluvy o lidských právech. Popravám musí předcházet proces

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Turecko odstoupí na dočasnou dobu od Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách podle článku 15 Úmluvy. Oznámil to ve čtvrtek místopředseda turecké vlády Numan Kurtulmus. Ani to neumožňuje popravovat lidi bez procesu, což může vysvětlovat téměř tři tisíce odvolaných soudců.

Turecko odstoupí dočasně od svých závazků plynoucích z Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách v souvislosti s vyhlášením stavu ohrožení v zemi. Oznámil to ve čtvrtek místopředseda turecké vlády a mluvčí vlády Numan Kurtulmuş, kterého cituje anglicky psaný turecký deník Hurriyet Daily News. Podle místopředsedy turecké vlády nebudou po tuto dobu základní práva a svobody dotčeny.

Úředník při tom podle deníku poukázal na to, že také Francie vyhlásila stav ohrožení a pozastavila Úmluvu podle jejího Článku 15. „Vyhlášení výjimečného stavu není nic proti Úmluvě,“ uvedl s tím, že Turecko vyhlásí rozhodnutí odstoupit od Úmluvy prostřednictvím veřejného prohlášení. O tom, že by Francie pozastavila platnost Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, však není nic známo.

Čtěte také: Turecko: Armáda převzala média včetně CNN, moderátor četl prohlášení s pistolí u hlavy

Navíc způsob dočasného pozastavení Úmluvy „veřejným prohlášením“ podle předmětného Článku 15 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách není možný, odstupující stát musí o svém rozhodnutí informovat generálního tajemníka Rady Evropy včetně důvodů a doby, po kterou stát od Úmluvy odstupuje.

ČLÁNEK 15: Odstoupení od závazků v naléhavé situaci

  1. V případě války nebo jiného veřejného ohrožení státní existence může každá Vysoká smluvní strana přijmout opatření směřující k odstoupení od závazků stanovených v této Úmluvě v rozsahu přísně vyžadovaném naléhavostí situace, pokud tato opatření nebudou neslučitelná s ostatními závazky podle mezinárodního práva.

2. Podle tohoto ustanovení nelze odstoupit od článku 2, kromě úmrtí vyplývajících z dovolených válečných činů, a článků 3, 4 (odstavec 1) a 7.

3. Každá Vysoká smluvní strana využívající svého práva na odstoupení bude v plném rozsahu informovat generálního tajemníka Rady Evropy o opatřeních, která přijala, a o jejich důvodech. Generálního tajemníka Rady Evropy bude rovněž informovat o tom, kdy tato opatření pozbyla platnosti, a kdy ustanovení Úmluvy budou znovu prováděna v plném rozsahu.

Cesta Turecka zpátky k trestu smrti

Podle deníku Hurriyet Daily News Kurtumulus uvedl, že stav ohrožení dává vládě „dobrou příležitost bojovat proti pučistům a plně vyčistit státní aparát od členů Gülenistické organizace“. „Chci garantovat, že základní práva a svobody a normální denní život tím nebudou dotčeny,“ cituje deník místopředsedu turecké vlády.

Britský tisk v této souvislosti napsal, že si Turecko tímto způsobem zajišťuje cestu k trestu smrti, který Úmluva zakazuje. Obsah Úmluvy této konstrukci dává za pravdu, protože kromě článků 2, 3, 4 a 7, od kterých podle článku 15 nelze odstoupit, existuje dodatkový protokol č. 6 Úmluvy týkající se výhradně trestu smrti. Podle něho lze trest smrti za určitých okolností zavést a informovat o tom generálního tajemníka Rady Evropy.

Takto zní dodatkový protokol 6 Úmluvy:

ČLÁNEK 1 Trest smrti se ruší. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven.

ČLÁNEK 2 Trest smrti v době války: Stát může zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest smí být uložen pouze v případech předvídaných zákonem a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona.

Čistky probíhají i v řadách policie
Čistky probíhají i v řadách policie

Trest smrti musí udělovat soudci v procesech

Zatímco trest smrti lze v době války nebo bezprostřední hrozby války zákonem ukládat a dodatkový protokol 6 je vypověditelný, nevypověditelné jsou články Právo na život (Čl. 2), Zákaz mučení (Čl. 3), Zákaz otroctví a nucených prací (Čl. 4). Nevypověditelná je také  povinnost uložení trestu jen na základě zákona.  Článek 1 – Právo na život dokonce obsahuje podmínky, za kterých lze člověka zbavit života. Mezi těmito důvody je ale potlačení vzpoury.

ČLÁNEK 2  Právo na život

1.Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest.

2.Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není víc než zcela nezbytné, při:

a) obraně každé osoby proti nezákonnému násilí;

b) provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené;

c) zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury.

Jak vyplývá ze znění prvního odstavce článku 2 Právo na život, trestu smrti musí předcházet proces. Pokud se Turecko rozhodne zákonem znovu zavést trest smrti, bude potřebovat soudce, kteří k trestu smrti budou odsuzovat, což může být vysvětlení pro odvolání téměř tří tisíc soudců v Turecku. Tito mohou být nahrazeni novými soudci, kteří povedou vykonstruované procesy nebo rychloprocesy ignorující právo na spravedlivý proces, protože právo na spravedlivý proces – tedy článek 6 Úmluvy nebude třeba v případě vypovězení Úmluvy dodržovat.

Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY