Marksová doporučuje zaměstnávání trestanců coby podmínku veřejné zakázky

Dílny odborného výcniku ve věznici v Rýnovicích Foto: vscr

Rekvalifikační kurzy, lepší kontakt s kurátorem, poradenství Úřadu práce, zapojení neziskovek, mírnější podmínky pro oddlužení – i těmito prostředky by stát měl podle ministerstva práce a sociálních věcí pomoci lidem po odchodu z věznice pomoci se opět začlenit do společnosti, tedy najít stabilní práci a vyřešit svoje dluhy, ale hlavně zamezit recidivě. Ve výčtu opatření, která k lepší resocializaci povedou, počítá mimo jiné i s výhodami pro firmy, které lidi se záznamem v rejstříku nebo jejich zaměstnáním přímo podmíní některé veřejné zakázky.

Klíčový problém začíná podle ministerstva práce ještě před propuštěním na svobodu. Vězni, kteří vězeňská zařízení opouští často nebývají dobře připraveni na život na svobodě, natož aby se hladce zapojili do pracovního procesu a včas začali řešit svoje dluhy. Naráží tak na dlouhodobý problém nízkého počtu pracovníků věznic, kteří resocializaci mají na starosti. „Je zřejmé, že nedostatečný počet zaměstnanců ve věznicích neumožňuje s odsouzenými individuálně pracovat a připravit je tak na život mimo věznici,“ připomíná ministerstvo v seznamu opatření pro lepší začleňování vězňů vládě.

Navíc o tom, kolika lidem se po propuštěných z vězení podařilo získat a udržet práci, nemá stát žádné relevantní informace. Data prostě chybí a neexistuje ani systém, který by tyto informace sbíral a monitoroval tak situaci propuštěných vězňů, ale třeba i jejich života před výkonem trestu a po něm, jejich možnosti bydlení či situace rodičů nezletilých dětí po odpykání trestu.

Kurátor online

Ministerstvo práce a sociálních věcí proto navrhuje rozšířit například možnosti rekvalifikací ještě před propuštěním na svobodu, a to podle aktuální poptávky na trhu práce. Před ukončením trestu by měl odsouzeného navštívit sociální kurátor, který má poradit s hledáním nové práce, bydlením i sociálními službami, které by po propuštění mohl odsouzený využít. „Pokud by odsouzení měli více možností kurátora kontaktovat, je šance, že by toto vedlo k připravenosti více odsouzených na složitou situaci po propuštění, kterou často nezvládnou a mohou pak mít sklony k recidivě,“ vysvětluje ministerstvo práce důvod tohoto opatření.

Ministryně Michaela Marksová po jednání vlády (vlevo) s Jiřím Dienstbierem Foto: archiv
Ministryně Michaela Marksová po jednání vlády (vlevo) s Jiřím Dienstbierem
Foto: archiv

Kontaktovat kurátora by podle rezortu mělo být prý do budoucna snazší. Vězeň by s ním mohl být v kontaktu například po telefonu nebo i Skypu. Ministerstvo navrhuje, aby odsouzený měl možnost svého kurátora kontaktovat podobně jako například svého obhájce. Zbývá jen vymyslet, jak dostatečný počet těchto pracovníků zajistit.

Flastr jako bariéra

Záznam v trestním rejstříku znamená pro mnohé při hledání práce po skončení trestu velký problém. Řešením je podle ministerstva omezení případů, kdy zaměstnavatelé při hledání nových pracovníků výpis požadují. „Výsledkem by měla být přesná definice případů, kdy je výpis z Rejstříku trestů požadován oprávněně a změna personální strategie zaměstnavatelů při zaměstnávání osob, propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody,“ slibuje si ministerstvo Michaely Marksové (ČSSD) mimo jiné i od Koncepce vězeňství do roku 2025.

Počítá tak do budoucna i s ekonomickými pobídkami pro firmy, které trestané osoby budou zaměstnávat. Mimo jiné pro ně hodlají využít i evropské peníze. Pomoci zaměstnat propuštěné na svobodu by mohly i veřejné zakázky, které by měly jako podmínku zahrnovat i zaměstnání určitého procenta lidí se záznamem v Rejstříku trestů.

Neziskovky za mřížemi

Jak zajistit propuštěným vězňům stabilní zaměstnání, chce ministerstvo vyřešit opět s pomocí systémových projektů. Do nich navrhuje zapojit efektivněji než dosud neziskové organizace, které by měly systematicky spolupracovat s Vězeňskou službou ještě v době trvání trestu odnětí svobody, ale i hned po jeho skončení a propuštění z věznice.

Neziskovky by měly spolu s Vězeňskou službou pracovat hlavně na rozvoji pracovních kompetencí, aby se propuštěný dokázal následně adaptovat v pracovním prostředí a dokázal řešit například i svoje dluhy. „Nastavit efektivnější spolupráci Vězeňské služby a nevládních neziskových organizací by byla ku prospěchu všem a mohla by výrazně napomoci snižování recidivy,“ uvádí ministerstvo práce a sociálních věcí v dokumentu pro vládu. Musí ovšem vymyslet, jak zajistit jejich dlouhodobé financování, zejména po skončení čerpání z Evropského sociálního fondu.

Využít by se podle ministerstva práce měly i stávající koncepční materiály, mezi nimi i například Strategie politiky zaměstnanosti do roku 2020. Ta počítá například i s podporou poradenských aktivit Úřadu práce vůči zájemcům o práci, tak i zaměstnavatelům, stejně tak by se měla uskutečnit revize podpory začínajícím živnostníkům.
Strategie sociálního začleňování pak počítá se zajištěním dostatečného počtu pracovníků Úřadu práce pro poradenství při zprostředkování zaměstnání, které bude muset stát zajistit a zaplatit.

Mírnější podmínky oddlužení

Značná část lidí, kteří opustí brány věznic trápí i po odpykání trestu dluhy, které ani po propuštění nedokáže řešit a dostává se tak do další spirály problémů vedoucí často k další recidivě, případně úpadku do sociálního vyloučení či bezdomovectví. Ministerstvo práce se proto přimlouvá za rozšíření možností řešení dluhové situace osob, které nesplňují podmínky insolvenčního zákona pro přiznání splnění oddlužení.

Stát by měl také zapracovat na legislativních opatřeních, která by propuštěné vězně v exekuci měla motivovat k práci a řešení své dluhové situace. Konkrétní návrh ale materiál ministerstva práce a sociálních věcí nepřináší.

Marksové úřad pomýšlí i na ženy, které se vrátily z vězení. Jejich potřeby a situace jsou totiž podle ministerstva zcela odlišné než v případě propuštěných mužů. „Cílová skupina odsouzených žen má jiné výchozí podmínky, charakteristiky, potřeby a specifika, než je tomu u odsouzených mužů,“ upozorňuje dokument v souvislosti s rizikem bezdomovectví a sociálního vyloučení.

Výčet opatření, která by měla propuštěným vězňům pomoci se uplatnit na trhu práce a zabránit recidivě či například zamezení jejich úpadku do bezdomovectví, vyplývá z úkolů, které vláda uložila ministerstvu práce a sociálních věcí. Vychází z již stávajících přijatých dokumentů a zároveň z jednání Pracovní skupiny pro zaměstnávání vězňů, lidí ve výkonu trestu odnětí svobody a lidí se záznamem v rejstříku trestů.

Vendula Stadlerová