Púry, Rychetský nebo Kysela o milostech prezidenta: Od despocie k právnímu státu, od milosrdenství k politice

Jiřího Kajínka navštívila ve vězení první dáma, prezident mu udělil milost Foto: Twitter

Více otázek než odpovědí přinesl seminář pořádaní poslankyní a bývalou ministryní spravedlnosti Helenou Válkovu (ANO11) na téma Milost prezidenta republiky – Mimořádný institut k odstranění tvrdosti zákona nebo pouhý politický nástroj? Přítomné kapacity se neshodly, zda má institut milostí dále existovat a jakým způsobem. Právníci a politologové se neshodovali ani na obsahu pojmu monarchie.

Seminář se konal v prostorách ústavně-právního výboru v jedné z budov poslanecké sněmovny ve čtvrtek 22. června 2017 za hvězdné účasti akademiků i soudních funkcionářů Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu.

Havel, Klaus, Zeman – od stovek k jednotkám

O kolik lidských osudů vlastně jde zaznělo ovšem až na úplný konec, když se do diskuse přihlásil zástupce Kanceláře prezidenta republiky, který má agendu milostí na starosti. Zatímco prezident Václav Havel udělal za celých 13 let, kdy byl ve funkci, 1948 individuálních milostí, prezident Václav Klaus tak učinil pouze ve 430 případech. Současný prezident Miloš Zeman pak udělil pouhých 8 milostí.

Statistiku nápadu žádostí o udělení milosti pak předvedl zástupce ministerstva spravedlnosti a bývalý náměstek ministra spravedlnosti Petr Jäger, a to od roku 2013, kdy pravomoc vést řízení o milostech přenesl prezident Miloš Zeman na ministerstvo spravedlnosti a současně přikázal všechny žádosti zamítat s výjimkou osob trpících nevyléčitelnou chorobou.

V letech 2013 – 2016 obdrželo ministerstvo celkem 2459 žádostí o milost, spolu s letošním rokem toto číslo činí asi 2700 žádostí. Z tohoto počtu postoupilo 11 žádostí prezidentovi, který udělil celkem osm milostí, avšak z toho byly celkem 3 mimo tento systém – to se například týká udělení milosti Jiřímu Kajínkovi.

Rychetský: Milosti zachovat, Ústavu neměnit

Nejrozsáhlejší referát přednesl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, jehož závěrem je doporučení institut milostí zachovat, přestože je v rozporu s nezávislostí soudnictví a dělbou moci, neboť jde o zásah do trestního řízení a v případě abolice o zásah razantní do živého spisu. Rychetský nachází důvody ke změně systému v udělování milostí, avšak nikoli ke změně ústavní.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský Foto: archiv

Pavel Rychetský upozornil, že Ústava je dokument, který se píše pro dobu zvratů, ohrožení a mimořádné situace, a proto je na místě zachovat i mimořádný institut milostí. Jak příklad uvedl nápravu křivd při změně politických poměrů. Podle jeho slov je institut hromadných milostí  – tedy amnestie – institut naprosto nezbytný, jak se ukázalo u obětí politických procesů 50. let. O jak důležitý jde nástroj, jsme také viděli po roce 1989 v procesech rehabilitací.

Důvodem k úvaze o změně je „nějaké zprocesnění aktu“, neboť tento akt není přezkoumatelný, avšak nastávají situace v případě podmíněně udělených milostí, kdy by měl být umožněn přezkum, pokud omilostněná osoba nedodrží podmínky.

Milosti jsou zajímavé pro sponzory prezidenta

Podle ústavního právníka a akademika profesora Jana Kysely může být milost jak politický nástroj, tak i nástroj ke zmírnění tvrdosti zákona. Je to monarchistický relikt, přičemž monarchie nemusí být vnímána negativně – to by byla despocie. „Pro monarchii je podstatné vědomí řádu, nikoli svévole,“ uvedl profesor Kysela. „Milosti jsou mostem z monarchie do republiky,“ uzavřel historický exkurs.

Seminář se konal v Poslanecké sněmovně Foto: Facebook

Jako příklad použití milosti jako politického nástroje pak uvedl případ již zmíněného Jiřího Kajínka: „Kajínek je způsob prezidentovy komunikace s voliči,“ řekl k tomu. Poté glosoval kompetence prezidenta republiky: Po zavedení přímé volby prezidenta jsou pro sponzory prezidenta  zajímavé jen dvě kompetence. Je to jmenování bankovní rady ČNB a milosti.

Proti milosti je ten, kdo věří, že ji nebude potřebovat

Na milosti individuální i hromadné se v příspěvku soustředil ústavní právník profesor Aleš Gerloch, podle kterého byla monarchie řádem nesvobody a nerovnosti a opakem právního státu. Otázka tedy stojí, zda milosti potřebujeme jako reziduum minulosti. Podle jeho slov může být tento institut chápán jako korektiv dělby moci, neboť v rámci systému brzd a vyvažování se připouští zásah do moci soudní mocí výkonnou, myslí si na rozdíl od Pavla Rychetského.

V závěru svého příspěvku pak citoval Jeana Jacquese Rousseaua, který řekl: Pro zrušení institutu milosti může být jen ten, kdo věří, že je nikdy nebude potřebovat. Přesto na závěr Aleš Gerloch prohlásil, že jemu osobně je bližší amnestijní zákon, kdy by byla pravomoc přenesena na parlament.

Soudci: Braňme excesům zákonem, nikoli institutem milostí

Naopak ve prospěch změny Ústavy promluvil předseda senátu Ústavního soudu profesor Vladimír Sládeček, podle kterého má být milost výhradně aktem milosrdenství, zásadně nikoli politickým nástrojem ani rozhodováním o přílišné tvrdosti zákona. Pro to existují podle jeho slov jiné mechanismy. Jak dále ústavní soudce uvedl, důvody k udělení milosti by měly být pouze humanitární, milost by neměla nahrazovat neb dokonce napravovat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení nebo dokonce excesy soudů.

V tom se shodl s dalším soudcem, a to s předsedou Trestního kolegia Nejvyššího soudu Františkem Púrym, který vyjmenoval dlouhou řadu hmotně-právních i procesních institutů  – opravných prostředků řádných i mimořádných. Podle jeho slov je milost individuální i hromadná věcí ústavního práva, nikoli trestního práva. Trestní právo ji reflektuje, úprava institutu je věcí zákonodárce. Využití pak je výrazným zásahem do trestní spravedlnosti.

Podle Františka Púryho by mělo být věcí zákonodárce, aby bránil přílišné tvrdosti zákona: lze modifikovat trestní sazby, máme možnost upustit od potrestání, máme podmínečné propuštění, možnost odklonů a narovnání i zastavení trestního stíhání. Máme možnost přerušení výkonu trestu, máme institut souhlasu poškozeného, jmenoval některé existující prostředky až po ústavní stížnost. „Ročně je v ČR odsouzeno 75 tisíc osob a značná část má pocit, že je odsouzena nespravedlivě. Prezident to nemůže přezkoumávat, udělení milostí bude vždy selektivní,“ upozornil.

Podle jeho slov je nutné zdokonalovat legislativní a procesní předpoklady k trestní spravedlnosti včetně nového trestního řádu tak, aby se zabránilo excesům zákonným rámcem. „Je třeba vidět i druhou stranu, tedy poškozeného nebo dokonce pozůstalé po zavražděném,“ konstatoval soudce.

Baxa: Nechme milosti historii, do právního státu nepatří

Podle předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy je milost stále více politickým nástrojem. „Jsem proto, aby se na Ústave nesahalo a už vůbec ne v takovém detailu,“ uvedl. Pokud by se tvořila nová Ústava, měli bychom v této nové Ústavě ponechat milosti historii. Tento institut podle Baxy patří do doby, kdy nebyl znám právní stát a právo na obhajobu bylo provedeno padnutím na kolena a zvoláním k panovníkovi: Pane smiluj se! Byla do krutá doba, kdy panovník měl absolutní moc vyšetřovat i odsuzovat. „Tato doba je pryč a prezident není hlavou státu, máme rovnost před zákonem, právo na obhajobu, základní práva a svobody.

Soudní rozhodování není prosto chyb a omylů, ale máme opravné prostředky. Nejsou-li dostatečné, diskutujme o tom, aby obstály v pořádku spravedlivého kontradiktorního procesu. „Diskuse o milostech je diskuse o nás, zda stále mysticky spoléháme na vyšší moc a nevěříme celé soudní soustavě s jejími pojistkami, ale věříme jasnozřivé osobě. Je to diskuse, zda jsme ochotni uznat rozhodnutí autority,“ upozornil Baxa s tím, že udělením milostí vytváříme nové křivdy. „Bude tomu sto let, co skončila monarchie. Padat na kolena a volat ,Pane smiluj se´patří k historii,“ uzavřel předseda Nejvyššího správního soudu.

Irena Válová